Jste nejen český novinář, ale také dokumentarista, fejetonista, komentátor a od roku 2010 navíc starosta Hořovic ve Středočeském kraji. Co Vás osobně do politiky vedlo? Jaké byly vaše cíle a podařilo se vám je naplnit?
V komunální politice Hořovic jsem od vzniku Občanského fóra, které jsem spoluzakládal. Od roku 1990 jsem také zastupitelem, asi tři období jsem působil v radě města, vždy jako nezávislý za ODS, coby nositelku odkazu OF. Mé cíle (naše cíle) nejprve byly velkolepé – například, aby se hlavní ulice, která vede od náměstí k zámku, stala pěší zónou. Nepovedlo se (nešlo to) – dnes je to velice rušná a z hlediska chodců ještě mnohem nebezpečnější ulice, než před dvaceti lety. Razili jsme heslo, aby rodiče mohli vychovávat malé děti doma a nemuseli je cpát do školky – z dnešního hlediska, kdy se mnozí rodiče snaží z různých důvodů naopak strčit dítě co nejdříve do nějaké úschovny, to zní velice humorně. Leccos se naopak povedlo v oblasti životního prostředí (problém neřízených skládek) – to bylo tehdy rovněž velké téma. V tomto volebním období se nám podařilo koupit areál Starého zámku od Vojenských lesů a statků, státního podniku. Zařizujeme v něm kromě jiného galerii a muzeum, tedy instituce, které Hořovicím, téměř sedmitisícovému městu, chybí. Úspěšně jsme rekonstruovali autobusové nádraží s ohledem na slabší účastníky dopravy – chodce a cyklisty, čímž se náměstí Boženy Němcové stalo hodno spisovatelčina jména. Jsem stoupenec veřejné hromadné dopravy, v jejímž zájmu se nám podařilo zlidštit tzv. optimalizaci železnice, takže nám zůstala na nádraží čekárna.
Daří se Vám uplatit zkušenosti z přechozích profesí i v komunální politice? Jak? A jaká z profesí Vám je (byla) osobně nejbližší?
Využívám zejména své stavařské praxe v realistickém pohledu na různé budovatelské plány a nadnesené projekty. Novinářská zkušenost mě naučila věnovat pozornost vysvětlování úmyslů a snah samosprávy, pečlivému a pokud možno objektivnímu (pokud jsem schopen to rozpoznat) informování o dění ve městě. Z mých profesí mi byla nejbližší práce pro Český rozhlas. Baví mě ale i mé původní řemeslo – zedník, tesař – jen se mi nyní, jak jsem lenivější a tlustší, jeví obtížnějším.
Vydal jste také dvě prozaické knihy. Druhou a poslední již před deseti lety. Neuvažujete tak do třetice napsat ještě nějakou knihu?
No uvažuji a pořád ji v duchu píšu, takže napsaného nemám nic. Vyzýván publikem bych ale chtěl vydat své úvahy, které již několik let pravidelně píšu a čtu v Českém rozhlase 3 - Vltava v rubrice „Psáno kurzívou“. Musím ale sebrat síly a knížku uspořádat.
Co je Vaší ambicí do budoucna, budete se snažit příští rok obhájit mandát starosty?
Zatím nevím. Bude záležet na okolnostech. Avšak do zastupitelstva kandidovat budu.
Jak byste z pozice komentátora hodnotil nejen vládní krizi, ale i vystupování prezidenta při jejím řešení?
Dostalo se nám poznání o maximální míře svobody, kterou demokracie poskytuje, ale která také může tu demokracii omezovat, nebo i ničit, což se do jisté míry bude dít. Příště už nebude množné, aby se v nejvyšších patrech politiky s takovou až okázalou prostořekostí zatýkalo, čímž však není řečeno, že pominou důvody. Jenom příští garnitura politických předáků už to bude mít, jak se hloupě říká, lépe ošéfované, aby se jim to (zatýkání a vyšetřování) nemohlo stát. Řekl bych, že náš způsob surového kapitalismu vlastní vinou prohrál, a budeme podrobeni autoritativnějšímu režimu, který po volbách budou představovat prezident Miloš Zeman, jeho strana i sociální demokraté (souhrnně s nebývale silným mandátem). Ti se v budoucí koalici dohodnou na sociálnějším pojetí politiky, na nezbytných sociálních programech, které finančně zatíží zejména střední třídu, u níž se předpokládá, že se umí uskromnit a pro řešení tíživých sociálních problémů má pochopení. Politická kultura se nezlepší, možná naopak, ale bude zkráceně řečeno „blíže lidu“.
Proč je podle vás dobré žít zrovna v Hořovicích, a co se vy osobně snažíte dělat pro to, aby mladí lidé neodcházeli jinam? Jaký je ve městě demografický vývoj?
Hořovice na první pohled nejsou atraktivním městem, jejich půvab je skrytější, musí se trochu objevovat. Leží v oblasti průniku tří různých krajin - brdské, křivoklátské a západního okraje Českého krasu. Jsou na půli cesty mezi Prahou a Plzní a k žádnému tomuto městu nejsou satelitem, jsou svébytné. Protože politiku zaměstnanosti příliš neovlivníme, snažíme se, aby to bylo tzv. obytné město s kvalitním veřejným prostorem, což by měl vymezit i nový územní plán. Tedy, aby město se nerozšiřovalo – jak říká Erazim Kohák – zaplísňováním drúzami rodinných domů bez ničeho. Podporujeme různé občanské aktivity, daří se u nás sportu, ale i kultuře – působí tu čtyři amatérské divadelní soubory (dva loutkoherecké, dva činoherní), z nichž přinejmenším dva úspěšně pronikají i mimo region. Máme dva zámky, dva kostely, bývalou synagogu (dnes sloužící Českobratrské církvi evangelické), loretu, tedy mariánskou kapli a z města vychází dvanáct cest a silnic všemi směry. Počet obyvatel během let mírně vzrůstá, v současnosti jich je asi 6750.
Problém, který řeší mnohá města v blízkosti Prahy, je mimo jiné zvýšená kriminalita a vandalismus. Do jaké míry trápí tento problém obyvatele Hořovic? A jak se snažíte zajistit bezpečnost občanů?
To je problém, který se nás výrazně týká. Proto zastupitelstvo nyní patrně rozhodne o vzniku městské policie. Nejsme tím nadšeni, policií žádná hodnota nevzniká, ale je to nezbytné pro ochranu města a jeho veřejného prostoru a pomůže nám tyto hodnoty chránit. Bohužel přibývá lidí s porušeným vztahem k obci, možná vůbec ke společnosti, kteří město proměňují ve smetiště. Musíme stále více peněz vynakládat na to, aby byl ve městě alespoň základní pořádek, nemluvě o ztížené možnosti kultivace. Jda domů, nemohu se ubránit a cestou sbírám poházené odpadky, nedá mi to, protože mě strašně sere, jak hulvátsky se někteří lidé chovají k prostředí, v němž žijí.
Další rozhovory z kraje:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Kateřina Synková
