Starosta Kuřimi: Úvahy o poloprezidentském režimu jsou přehnané

Občané ČR si mohli poprvé sami zvolit svého prezidenta, kterým se tak stal Miloš Zeman. Jak byste jej jako prezidenta hodnotil? Kritici poukazují na jeho snahy zavést u nás poloprezidentský režim. Souhlasíte?

Hodnotit prezidenta Miloše Zemana po pouhých stech dnech jeho působení ve funkci se mi zdá poněkud předčasné. Víceméně se však potvrzuje, že občané zvolili do funkce prezidenta velmi osobitého a svérázného člověka, silnou osobnost a politika nikoliv tuctového. Řekl bych, že v tomto navazuje na své dva předchůdce, byť formou výkonu svého mandátu se od nich značně liší. K některým jeho krokům mám výhrady, například k jeho silně eurofilním výrokům a činům (podpora jednotné 25procentní korporátní daně, vztyčení vlajky EU na Hradě), občas je poněkud za hranou i jeho slovník a vystupování. Důležitější pro mě však budou jeho postoje k některým ministry připravovaným změnám ve stávajícím modelu smíšené státní správy a samosprávy. Doufám, že podpoří snahy většiny starostů o zachování současného modelu a odstranění jeho nedostatků, nikoliv záměry opětovně centralizovat výkon státní správy, tedy snahu zrušit matriky na menších obcích, vytvořit centralizovaný stavební úřad apod.

K hodnocení Miloše Zemana ještě dodávám, že prezident svůj úřad zřejmě vykonává podle představ svých voličů. Svědčí o tom jeho popularita v průzkumech veřejného mínění, která se stále drží nad 50 procenty. A pokud jde o snahu zavést poloprezidentský systém, pak k něčemu takovému by bylo nutno změnit ústavu, což se zatím rozhodně nestalo. Spíš bych řekl, že prezident se snaží interpretovat nejasnosti ústavy a zákonů ve svůj prospěch a případně pozměnit zaběhlé procedury a postupy tak, aby nebyl pouhým kladečem věnců. Čas ukáže, nakolik se mu to povede. Nazývat to však poloprezidentským systémem je, dle mého názoru, přehnané.

Domníváte se, že by bylo vhodné zavést také přímou volbu hejtmanů a starostů? Proč?

Jsem spíše pro zavedení přímé volby u starostů. U hejtmanů si tím nejsem už tak jist. Důvodem je, že současný model skupinového většinového rozhodování je mnohdy nepružný, zatížený mnoha vedlejšími a neprůhlednými zájmy, s rozdrobenou odpovědností a s politikařením a kšefty mezi volebními stranami. Jsem spíše příznivcem rozhodování „jednoho muže“. Podmínkou ovšem je úprava zákona o obcích tak, aby starosta spolu s přímou volbou dostal možnost sestavit si svůj „vládní tým“ s širokými pravomocemi a jasně danými odpovědnostmi a aby se také vyřešil případný stav, kdy voliči zvolí přímo starostu a pak, aby byla „kontrola“, zvolí do zastupitelstva jeho opozici. Nutnou podmínkou pro přímou volbu starosty je také zavedení institutu jeho odvolání v průběhu mandátu, a to přímo voliči, například formou obecního referenda.

Mnohým starostům vadí nadměrná byrokracie, kterou jsou ze strany vlády zatěžovány. Upozorňují například na neúměrně dlouhá výběrová řízení a vyjádřili se tak pro změnu zákona o veřejných zakázkách. Spolu s tím ale také odmítají rozšíření pravomocí Nejvyššího kontrolního úřadu na města a obce. Jak se k tomu stavíte vy osobně?

O byrokracii by se dalo psát hodně dlouho. Byrokratická zátěž aparátu obcí je neúnosná již dlouhou dobu a co hůř – nejenže neklesá, ale dále roste. Přibývá výkaznictví, hlášení a formulářů, které je nutno zpracovat, vyplnit a odeslat, ale které už nikdo nikdy nepřečte a nezkontroluje – příkladem může být tzv. PAP – pomocný analytický přehled. Správné splnění všech těchto požadavků je mnohdy složité i pro naše jedenáctitisícové město s mnoha úředníky, co si však mají počít neuvolnění starostové malých obcí s jednou univerzální placenou silou?

U veřejných zakázek jde zase vývoj ode zdi ke zdi. Dnes jsme ve stavu, kdy v hodnocení nabídek používáme prakticky jediné kritérium – a tím je cena. Nejnižší cena však často znamená cenu nereálnou, která přinese problémy jak zhotoviteli, tak i městu. Příkladem z naší praxe může být zateplení jedné ze základních škol. Akci dodavatel sice s problémy dokončil, díky našemu stavebnímu dozoru i ve slušné kvalitě, ovšem sám skončil vinou nízké ceny a z toho vyplývajících problémů a následných pokut v insolvenci. Ta však představovala problém především pro subdodavatele stavby, často místní firmy a řemeslníky. Pokud však ve výběrovém řízení nabídku s nejnižší cenou nevybereme, je problém, v současné protikorupční hysterii, s vysvětlením této skutečnosti občanům. Mnoho z nich jednoduše odečte od ceny vybraného dodavatele cenu za nejnižší nabídku, rozdíl podělí dvěma a získá tak částku, kterou jsme si na radnici údajně rozdělili. A je hotovo.

Zákon o veřejných zakázkách pak vychází vstříc právě momentální silné protikorupční poptávce. Mám celý proces výběru dodavatele v otevřeném zadávacím řízení podle zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění k 1. dubnu 2012 zpracován ve vývojovém diagramu. Je to papír formátu A3 plný různobarevných políček s tím, co je nutno udělat a co může nastat. Vybrat podle něj pružně a v přiměřeném čase dodavatele je prakticky nemožné. Jsem přesvědčen, že jeho změna je nutná.

Pokud jde o možnost kontroly obcí Nejvyšším kontrolním úřadem, pak nemám nějaký jasný názor. S návrhem změny zákona, který by to NKÚ umožnil, jsem neměl čas se blíže seznámit. Obecně ale musím konstatovat, že kontrol činnosti radnic je i bez této pravomoci NKÚ hodně. Rozhodně by bylo pro všechny strany prospěšné, aby kromě kvantity i u kontrol byla kvalita. Často totiž kontroloři kontrolují něco, čemu sami nerozumí. Výsledek takovéto kontroly je pak spíše sumářem formálních poznatků – zda věci byly učiněny včas a na správném formuláři, nikoli zda bylo postupováno správně s péčí řádného hospodáře.

Nakonec mi ještě dovolte, abych předešel případným námitkám čtenářů ve smyslu, že jsem snad proti transparentnosti rozhodování. Opak je pravdou. Radnice se pod mým vedením zcela otevřela občanům. Na webu zveřejňujeme již více než dva roky materiály k jednání zastupitelstva města s týdenním předstihem a zápisy z něho, zápisy z jednání rady města včetně všech příloh a všechny smlouvy městem uzavřené. Veřejnosti přístupné jsou jednání všech komisí rady města a výborů zastupitelstva města a rovněž zveřejňujeme zápisy z těchto jednání, v městském TV infokanále vysíláme opakovaně záznamy z jednání zastupitelstva. Na městském webu také najdete všechna poptávková a výběrová řízení nad 100 tisíc Kč, mobilní telefony na úředníky vč. tajemnice a starosty a mnoho dalšího. Za svůj komplexní přístup k informovanosti jsme získali v roce 2011 třetí místo v soutěži Otevřeno, kterou pravidelně pořádá o.p.s. Otevřená společnost v čele s Oldřichem Kužílkem, a to za „zcela nadstandardní úroveň informování“, kdy „Kuřim prolamuje mnohá zdánlivá tabu“.

Po dramatickém vyjednávání nakonec ve městě vytvořila koalici Kuřimská občanská liga, Česká strana sociálně demokratická, TOP09 a Občanská demokratická strana. Jak byste spolupráci v rámci koalice hodnotil?

Na mnoha příkladech, nejnověji na příkladu Prahy, se ukazuje, že mnohdy je velmi složité domluvit se i v koalici pouhých dvou partnerů. O to složitější je pak najít společnou řeč, jsou-li koaliční partneři čtyři. Zatím jsme však přes všechny rozdílné názory vždy našli společnou řeč a krok za krokem uskutečňujeme naše společné priority. A, věřte mi, někdy je to hodně složité a dramatické.

Na konci roku se město rozhodlo regulovat počet psů ve městě a zvýšilo tak na dvojnásobek poplatek majitelům, kteří mají více zvířat. Za druhého a dalšího psa zaplatí ročně namísto jednoho tisíce korun, dva tisíce korun. S jakou reakcí se vyhláška setkala? A neobáváte se tak, že tak bude ve městě jen více nehlášených psů?

Vyhláška zvyšující poplatky za druhého a každého dalšího psa se setkala s dvojí reakcí: naprostá většina občanů ji přijala kladně, dokonce i část majitelů více psů. Menšina, a to část majitelů více psů, pak pochopitelně nadšena není. Zatím nemám poznatky o tom, že by nějak dramaticky narostl počet nepřihlášených psů či psů přihlášených jinde. Bohužel se však nelepší ani vztah mnohých „pejskařů“ k poklízení výkalů svých miláčků. Díky změněné vyhlášce však máme k dispozici více peněz na úklid zapomenutých psích hovínek s pomocí dvou vysavačů.

Do jaké míry trápí zdejší obyvatele problémy s kriminalitou a jak se je snažíte řešit?

Kuřim zatím naštěstí patří ke klidnějším městům. Problémy jsou zde spíše s drobnější majetkovou kriminalitou – krádeže ze staveb a z aut, krádeže okapů a různých železných zařízení, krádeže ze zahrad, občas nějaké vloupání, především do chat a bytů. Jen výjimečně dochází k loupežím či trestným činům spojeným s ublížením na zdraví. Dost často jsou pachatelé těchto trestných činů z Brna – k nám si pouze zajedou na noc a opět se do Brna vracejí. Díky dobré práci zdejšího obvodního oddělení je zde i poměrně vysoká objasněnost trestných činů. Problémy jsou zde spíše s vandalismem a sprejerstvím a také s přestupky v dopravě, především s nevhodným parkováním, tady se situace příliš nelepší. V Kuřimi není městská policie, o to více se snažíme spolupracovat s Policí ČR. K dispozici je několik stálých kamer s monitory na služebně PČR. Hodně práce, především preventivní a té založené na dobré místní znalosti, vykonává náš inspektor veřejného pořádku.

Jak byste hodnotil nezaměstnat a pracovní příležitost obyvatel v Kuřimi? Co je podle vás příčinou?

Aktuálně má úřad práce v evidenci 441 nezaměstnaných z Kuřimi. To bude, odhadem, necelých 8 % práceschopného obyvatelstva. Je to daleko více, než zde bývalo zvykem, dlouhá léta se nezaměstnanost pohybovala pod pěti procenty. I tak patříme na jižní Moravě k místům s nejnižší nezaměstnaností. Naší výhodou je široká nabídka pracovních míst přímo ve městě a blízkost Brna se slušným dopravním spojením. Do Kuřimi dojíždí za prací několik tisíc lidí, více, než za prací vyjíždí. Struktura pracovních míst je přitom pestrá – od vysoce kvalifikovaných techniků a výzkumných pracovníků ve strojírenství, přes vysoce kvalifikované dělníky až po místa pro nekvalifikovanou pracovní sílu. V tomto město stále těží z tradic TOS Kuřim, ačkoliv samotná toska už nepatří k největším zaměstnavatelům. Vedení města se snaží vytvářet podmínky pro zvýšení počtu firem, které ve městě sídlí nebo zde mají provozovny, především zkvalitňováním infrastruktury a rozšiřováním průmyslových zón. V městě začaly podnikat nové firmy, které se přesunuly z jiných obcí, další zde rozšiřují svoji výrobu. Víme také o zájmu dalších firem přenést svoji výrobu do Kuřimi nebo rozšířit stávající. Opět se jedná o společnosti zaměstnávající kvalifikovanou pracovní sílu, případně, což nás tolik netěší, logistické areály. Přesto musím říct, že ještě před rokem, dvěma jsem tvrdil, že v Kuřimi nepracuje jen ten, kdo nechce, ovšem dnes si nejsem tímto tvrzením úplně jist. Pokud se však povede chystané zřízení nové průmyslové zóny na jihu Kuřimi, čemuž zatím vše nasvědčuje, pak se k tomuto tvrzení budu opět moci (a rád) vrátit.