Starosta Letohradu: Je třeba ekonomicky pomoci zemím, z nichž uprchlíci utíkají

Pane starosto, v uplynulém roce se vám podařilo jako lídrovi nestraníků se ziskem více než 55 % hlasů úspěšně obhájit svůj mandát. Jaká nejdůležitější rozhodnutí jsou nyní před vámi?

Za prvořadé považuji tak jako v uplynulých dvou volebních období pracovat na plnění volebního programu. Zásadní věci jsou bezpečné město, nové pozemky pro bydlení v lokalitě Nad Bažantnicí, postupná revitalizace areálu městského koupaliště, příprava cyklostezek, rekonstrukce místních komunikací a chodníků, zateplení Domu kultury, příprava společného projektu s polskou Niemczou na revitalizaci zámeckého parku, vybudování kanalizace a ČOV v místní části Červená a mohl bych pokračovat dále. U všech těchto záležitostí je třeba průběžně přijímat celou řadu důležitých rozhodnutí.

I vzhledem k volebnímu výsledku v komunálních volbách, neuvažoval jste se za rok ucházet o přízeň voličů i v krajských volbách? Nebo jaké jsou vaše politické ambice do budoucna?

Práce starosty mě baví, člověk vidí konkrétní výsledky práce, ať ty dobré, tak třeba i ty méně povedené. Přesto účast v krajských volbách nevylučuji, nabídek mám několik. A ty zvažuji. Odcházet od rozdělané práce ve městě ovšem nemám v úmyslu. A že jí tady je ještě dost a dost. Nicméně z vlastní zkušenosti (2008–2012) vím, že pro město je prospěšné, je-li jeho zástupce v krajském zastupitelstvu a právě to mě přiklání k rozhodnutí účasti v těchto volbách, nadále v nestranickém „tričku“.

Jak to vypadá s rekonstrukcí koupaliště a kdy by měla být kompletně dokončena?

Zastupitelé odsouhlasili návrh postupné rekonstrukce areálu pro roky 2015–2018, za toto období počítáme s částkou cca 10 mil. Kč. Letos jsme za 3 mil. Kč kompletně zrekonstruovali dětský bazén a související technologie a zázemí. Příští rok budeme pokračovat v rekonstrukci sociálek, přístupového chodníku, ale také bude třeba vyměnit filtry pro velký bazén a realizovat příhřev dětského bazénu. Také pro další období je určeno, co v areálu dále realizovat. Vlastní těleso velkého 50m bazénu vodu drží, tak by mohlo přijít na řadu až v dalším období, protože rekonstrukce si vyžádá jednorázově částku, jakou nyní investujeme za celé období. A zatím to není potřeba, voda neuniká, bazén je provozuschopný.

Zájem o nové pozemky na bydlení předčil vaše očekávání. Plánujete tak v dohledné době nějaké další investice do přípravy parcel pro nové bydlení?

Zájem by mohl být vždycky větší. Prozatím jsou zamluveny cca 2/3 parcel z plánované I. etapy zástavby, kde bychom měli začít připravovat sítě. Konkrétně evidujeme 25 individuálních zájemců. O všem bude jednat zářijové jednání zastupitelstva, které by projektu mělo dát definitivní zelenou, protože by se po výběrovém řízení na zhotovitele sítí měla prokázat jeho ekonomická reálnost, a tedy i realizovatelnost. Parcel pro stavění rodinných, řadových i bytových domů je v lokalitě dost na další řadu let dopředu. Kdo uvažuje o vlastním bydlení a chtěl by žít v pěkném městečku v Orlickém podhůří, neměl by váhat, do 31. 12. 2015 lze pozemky prodat bez DPH, očekáváme cenu do 700 Kč/m2 – tu stanovíme právě v září. Letohrad je totiž rozhodně dobrá adresa.

Madeleine Albrightová přijala vaše pozvání a předminulý týden navštívila rodné město svého otce. Jaké máte z návštěvy dojmy a prozradíte nám, o čem jste spolu hovořili?

Paní Albrightová zde se svými sestrami, dcerou a vnoučaty strávila tři hodiny, přijela z Prahy, pokračovala do Kostelce nad Orlicí, ve kterém má rodina také své „stopy“. Připravili jsme jí bohatý program, který čile absolvovala. Byl jsem s ní po celou dobu, stihli jsme si toho povědět hodně, například od jejích vzpomínek na dětství přes inaugurační večeři v roce 1997, kde prezident Clinton vyzval členy nové vlády, ať řeknou něco, co on neví, a ona odpověděla, že její skutečné jméno je Marie Jana Korbel, až po současnou domácí i mezinárodní situaci. Velmi mne potěšila vřelým souhlasem s budoucím propojením svého jména s Mezinárodním hudebním festivalem Letohrad. Upřímnou radost jsem měl, když během tak krátké návštěvy stihla minimálně třikrát pochválit naše městečko, a poznal jsem, že to jsou slova upřímná. Chvála místa, kde žiji, potěší každého a obzvláště starostu.

Návštěva byla médiím utajena. Kdy a jakým způsobem jste se o ní dozvěděl vy sám?

První den po dovolené zazvonila pevná linka a na druhé straně byla přímo ona. Bylo to v týdnu před její návštěvou, prosila mě o diskrétnost a její slova, že mi volá proto, abych si nemyslel, že je blázen, když bude chodit po městě a nedala by ani vědět starostovi. Pak si připravujte program takové návštěvy. Asi mi budete věřit, že je člověk při takovém telefonátu překvapen.

Bývalá ministryně zahraničí USA je údajně smutná z toho, že Češi zapomněli na Václava Havla, a rozhodně není se svým názorem osamocena. Máte ale pro takové jednání vysvětlení? A souhlasíte s názorem Karla Schwarzenberga, podle něhož dojde k ocenění Havla až poté, co odejde generace politiků, která s ním soupeřila o přízeň?

I o tom jsme si spolu povídali, jak si jako Češi dokážeme rychle zvyknout na výdobytky a stejně tak rychle zapomeneme, co tomu předcházelo. Václava Havla měla opravdu upřímně ráda, to bylo z jejího povídání zcela patrné. A já s jejím konstatováním souhlasím, občas zbytečně vzdycháme a ukazujeme k sousedům, co mají lepší, to horší nevidíme. Jméno Václava Havla i podle mě bude u nás doceněno skutečně až časem.

V čem vidíte největší přínos Madeleine Albrightové pro Česko?

Není mnoho Čechů, kteří v dětství odejdou, a přesto se hrdě ke své rodné vlasti hlásí. A toho si na paní Albrightové vážím, zavítala do Letohradu podruhé a nyní přivezla vnoučata, protože chtěla, aby viděla, odkud jejich rodina pochází. To by podle mě udělal málokdo. Takže to je pro mě jedno významné poselství, přihlášení se ke své vlasti. Myslím, že co se našeho státu v její politicky aktivní době týká, je první vlna připojování nových států do NATO, právě ona se významně zasadila o přijetí prvních postkomunistických zemí. A my jsme byli mezi nimi.

Objevuje se kritika naší přílišné loajality k USA a Západu obecně, prozápadní pozorovatelé naopak kritizují českou politickou praxi za neloajalitu k EU a přátelskost k Rusku. Kde je podle vás pravda?

Podle mě má být vše vyvážené. Jsme Slované, Češi jsou navíc podle mě mírumilovným národem. Ale musíme mít svoji hrdost a nikomu se necpat, víte kam… U zahraniční politiky musí více než jinde platit „dvakrát měř, jednou řež“. A naše politická reprezentace by měla mluvit jedněmi ústy, aby nám ve světě rozuměli. Co považuji za zásadní, je udržování přátelských vztahů se všemi, to ale neznamená bát se hlasitě poukazovat na případná bezpráví atd. Obyčejný člověk, a já se za něho považuji, musí mít v současné době opravdu problém vyznat se v tom všem, co se ve světě děje. Je toho podle mě zbytečně moc.

Jak důležitým spojencem je podle vás pro nás a pro Evropu obecně americká přítomnost a její role v mezinárodní politice a ve světě?

USA je bezesporu významná světová velmoc. Občas přemýšlím, kde všude se angažovala a angažuje, a také jak to kde dopadlo či aktuálně vypadá. Určitě je „světový strážce“ potřebný, ale i světový strážce musí respektovat hodnoty, odlišnosti, nepřekračovat pomyslné hranice… Víte, myslím, že by se měla rychle a hlavně dobře vyřešit situace na Ukrajině, aby se nikdo vzájemně necítil ohrožen (což teď velmi platí na USA a Rusko) a lid Ukrajiny mohl žít normální život a stát se postavil na nohy. Mám nepříjemný pocit, že je tu velmi vážný problém s uprchlickou vlnou a tady je třeba, aby se spojily světové velmoci a v součinnosti pomohly krizi řešit (řešení spatřuji v ekonomické pomoci v jejich zemích, aby neměli důvod utíkat), než přeroste všem přes hlavu. Nechci věřit, že si toho vůdci těchto velmocí nejsou vědomi. A právě spojení se v tak závažném a nelehkém úkolu by zase mohlo současné velké pnutí uklidnit a společný cíl je sjednotit. To je mým velkým přáním.