Máme za sebou eurovolby, kde byla tristní účast a u nás dokonce druhá nejnižší. Přičítáte historicky nejnižší volební účast nedůvěře a skepsi obyvatel, která vůči Unii panuje, nebo jsou za tím hlubší příčiny? Mám na mysli nespokojenost a nedůvěru občanů v politiky a politický systém celkově.
O eurovolby je od počátku menší zájem. Letošní určitě poznamenala i rozladěnost občanů z velké politiky.
Psali jsme:
Co myslíte, že by tomuto státu nejvíce pomohlo?
Stabilní důvěryhodná vláda, důvěryhodní politici bez afér, pozitivně naladění občané. Rozhodně by bylo dobře, aby média prezentovala více pozitivních příkladů uskutečněných prospěšných akcí a investic.
Jaký konkrétní problém vám dělá osobně největší vrásky, ale není ve vašich možnostech jej ovlivnit nebo na to nemá město finance?
Historický majetek města, který po čtyřech desetiletích fungování potřebuje významnou investici – dům kultury a koupaliště. Ale jsem optimistou.
Psali jsme:
Již zanedlouho nás čekají také komunální volby. Chtěl byste ohájit váš mandát? A pokud ano, prozradíte nám vaše priority?
Ano, mám chuť pokračovat, necítím se „prázdný“ a práce mě baví. Chtěl bych Letohradu pomoci uskutečnit zejména v předchozí odpovědi uvedené investice, které budou pro mě a naše uskupení nejvyšší prioritou.
Proč jste se vlastně rozhodl stát politikem a kdybyste se jím nestal, čím byste chtěl být?
Zajímaly mne věci veřejné a od mládí jsem byl vůdčím typem, spoluzaložil jsem v Letohradě hokejbal, svaz hokejbalu jsem dokonce 10 let vedl celostátně. Na komunální úrovni slovo „politik“ nepoužívám rád, na komunální úrovni to má být o lidech se zdravým selským rozumem a chutí něco pro místo, kde žijí, udělat. Starostovat jsem odešel z Českých drah, kde mne práce naplňovala.
Mezi priority každého starosty patří především snaha naplňovat potřeby obyvatel města tak, aby jej obyvatelé považovali za dobré místo k životu. Jaký máte recept na udržení mladých rodin ve městě? Co můžete nabídnout obyvatelům, kteří se do Letohradu přistěhují?
Každým rokem realizujeme nemalé investice do infrastruktury. Vznikly zde v posledních letech mj. oddechová místa, skatepark, dětské hřiště. Finančně i jinými způsoby podporujeme místní neziskový sektor, v našem šestitisícovém městě pracuje na 5 desítek různých spolků a organizací, což je určitě úctyhodné číslo. Máme dobrou zaměstnanost, připravujeme novou velkou lokalitu pro bydlení, kapacita školního vzdělávání je dostatečná. Jsem si jist, že Letohrad je dobrým místem pro život - a to nejen mladých rodin.
Letohrad nemá vyhlášku, která by zakazovala hazard ve městě. Kam putují peníze za výběr z provozu hazardu v Letohradu? A chystáte nějakou vyhlášku, nebo to zůstane nezměněno?
Vyhlášku zakazující automaty nemáme a zvýšené problémy s nimi ani nepociťujeme. Nejsou zde nijak výrazně rozšířené. Osobně bych zákaz podporoval v momentě, když se tak rozhodne celá republika. Všechny peníze z loterií a automatů dáváme do v roce 2011 obecně závaznou vyhláškou zřízeného Fondu volnočasových aktivit. A všechny peníze z tohoto fondu putují právě mezi místní spolky a organizace. Prakticky je to tak, že do něj v aktuálním roce převádíme výsledek na straně příjmů z roku předcházejícího. Dříve se mezi spolky rozdělovalo ve statisících, nyní za fungování fondu již třetím rokem v milionech, konkrétně v roce 2014 přesahuje částka mířící mezi spolky 2 mil. Kč.
Město Letohrad má dnes partnerství s několika městy v zahraničí. V čem vidíte hlavní výhody spolupráce pro město?
Hlavně to je o vzájemném poznávání lidí. Shodou okolností jsme 24. 5. pořádali Den Letohradu v polské Niemcze. Výhodou je blízká řeč a malá vzdálenost 100 km. Jednalo se o historicky největší organizovaný výjezd Letohraďáků, kdy nás tam bylo přes dvě stovky a místním jsme představili hodnotný program kulturní i sportovní. Spolupracují spolky, instituce z obou měst. S Poláky připravujeme společné projekty a žádáme o dotace z programu Česko-polské přeshraniční spolupráce. A jsme úspěšní. Takto např. vznikly Letohrátky, několikadenní akce pro děti a mládež, která má letos již šestý ročník. A celá řada dalšího. Vzájemné poznávání kultur, vyměňování zkušeností, fungování města, institucí, lze načerpat celou řadu námětů. Já si od polského kolegy vzal například to, že každé pondělí mne mohou lidé navštívit na radnici v odpoledních hodinách bez ohlášení. V Polsku je toto povinné.
Máte na závěr nějaký vzkaz pro občany?
Přeji spoluobčanům co nejvíce pozitivní nálady. Rád říkám, že úsměv nás nic nestojí. A naučíme-li se ho rozdávat, určitě se nám začne vracet. A hned bude lépe.
Další rozhovory z kraje:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Kateřina Synková
