Starosta Mnichova Hradiště: Zeman „jede“ hlavně na sebe a pro ty, jimž se zavázal během prezidentské kampaně

V čele radnice jste po osmi letech nahradil Arnošta Vajzra (ODS). Čemu přičítáte svůj úspěch a jaký je to pocit být starostou?

Já a moji kolegové z SNK Žijeme pro Hradiště jsme jen neslibovali, ale začali jsme se o naše město starat. Současně jsme jasně řekli, že pokud uspějeme ve volbách, vezmeme na sebe zodpovědnost. To lidé ocenili a dali nám šanci. A pocit být starostou? Zcela na rovinu – nečekali jsme, že tak výrazně uspějeme, já jsem měl maximálně ambice radního, neb jsem se chtěl naučit, jak věci na úřadě běží, a pomáhat městu získávat dotace. Vezměte si, že usednete do křesla starosty, o běhu úřadu a především o zákonech víte pramálo a každý den dostanete k podpisu desítky dokumentů, přičemž ručíte za každý svůj podpis celým svým majetkem i trestní zodpovědností. K tomu zdědíte 52 milionů dluh po předchůdci. Nic příjemného, ale pořádná výzva. A protože mám svůj rodný kraj hluboko v srdci, věřím, že ty nervy za to stojí.

Povolební vyjednávání nebyla snadná, nakonec jste se ale dohodli na spolupráci s ČSSD a ODS. Jaký máte z koaličních vyjednávání pocit? Je něco, co Vás překvapilo?

Jsme malé město a vůbec jsem nechápal, proč někteří dělají tolik nečistých faulů v posledním týdnu před volbami i v týdnu po nich. Je také potřeba říci, že kdyby místní kolegové z ČSSD netrvali na uznání výsledků voleb a vyjednávání s námi jako s vítězem, nejspíše bychom dopadli jako v Semilech. Emoce už ale opadly a věřím, že nyní upřednostní každý zastupitel zájmy města před ambicemi či antipatiemi.

I uvnitř koalice může ale v průběhu vládnutí dojít k neshodám. Kde podle Vás budou největší třecí plochy?

Určitě bude velká diskuze o rozpočtu a projektu jídelny pro základní školu, kde se naše názory rozcházejí. Další velké výzvy ve společné spolupráci nyní nevidím. Rada města zatím funguje skvěle. Za mě platí, že já nelpím na politické funkci, a že kdyby se měl například schválit rozpočet, který by obsahoval neuvážené investice, jakou je pro mě kupříkladu již zmíněný navrhovaný projekt jídelny ZŠ mimo areál školy, pak není důvod, abych byl dále starostou.

Čeho byste chtěl jako starosta v následujících čtyřech letech dosáhnout tak, abyste své působení na radnici považoval za úspěšné?

Leží před námi celá řada kroků, z mého pohledu město v posledních letech zaspalo a koncepčně se nerozvíjelo. Plánujeme zahájit diskuze o budoucnosti Mnichova Hradiště, čeká nás příprava vize města na dalších deset let. Osobně chci, aby se do její tvorby zapojilo co nejvíce obyvatel. Důležitá je pro mě také transparentnost. Zveřejňovat budeme všechno, co nebude v rozporu se zákonem, tzn. smlouvy či faktury, městu také zřídíme transparentní účet. Mým velkým cílem je dále revitalizace náměstí, které je nyní v neutěšeném stavu a bohužel není příjemným místem pro setkávání občanů. Chceme vyhlásit architektonickou soutěž, z níž by vzešel návrh na celkovou obnovu náměstí. Návrh by proto řešil dopravní situaci, parkování, pěší zóny, odpočinkové prostory i zeleň.

Co je teď pro Mnichovo Hradiště na prvním místě?

Musíme se začít s lidmi bavit, snažit se je co nejvíce zapojit do dění ve městě a do rozhodování o něm. Jedině tak si lidé vytvoří užší vztah k místu, ve kterém žijí. Věřím, že otevřenost radnice se pak projeví na celkové atmosféře v Mnichově Hradišti. Aby se lidé mohli na rozvoji svého města podílet častěji než jen jednou za čtyři roky, musí vidět pod pokličku úřadu, musí ho sami kontrolovat. Jedině když lidé uvidí, co všechno dělá starosta, místostarosta, na co všechno vynakládáme peníze nás všech, lze mluvit o tom, že kontrola ze strany veřejnosti funguje.

V jakém stavu se nacházel úřad starosty, který jste přebíral po Vašem předchůdci? Nemáte obavu, že na Vás ze skříně vypadnou nějací ,,kostlivci“?

Bylo by teď velmi snadné obvinit mého předchůdce z toho, jak všechno dělal špatně, jak ve městě a na úřadě nic nefunguje a že se všechno za chvíli zhroutí. To bych úplně nerad. A upřímně, ve funkci jsem teprve pár týdnů, pomalu se rozkoukávám a zatím jsem „kostlivce“ nezahlédl. Samozřejmě byly věci, které mi na předchozím vedení vadily, ostatně jinak bych ani nešel do voleb. Úřad starosty je sice věcně v pořádku, bohužel ale zamrzl, v posledních letech se téměř nerozvíjel. Zde myslím především PR města, využívání IT technologií, transparentnost radnice nebo využívání „měkkých dotací“. Celkově mi přijde, že město přišlo o svou tvář. Vrátit Mnichovu Hradišti výraz považuji za jeden z našich hlavních úkolů. Velký problém také představuje městský dluh, který nyní přesahuje 50 milionů a dost nám svazuje ruce především z hlediska investic.

Co chcete dělat jinak než Váš předchůdce?

Mému předchůdci táhlo na sedmdesátku, mně ještě nebylo ani pětatřicet. Oba jsme úplně jiná generace, oba máme úplně jiné životní zkušenosti. A od toho se odvíjí také styl práce. Chci být moderním starostou a chci také, aby Mnichovo Hradiště bylo moderním městem. Na mysli zde mám například komunikaci s občany přes sociální sítě, zpřístupnění co nejvíce dat online dle opendata.cz, posílení spolupráce s partnerskými městy, přivedení mezinárodních dobrovolnických workcampů do Hradiště, …

Jste poměrně mladý. Proč jste se vlastně rozhodl stát politikem?

Vlastně nevím, jestli jsem se vůbec chtěl politikem stát. S místními jsme založili sdružení a chtěli jsme pozvednout komunitní život v Hradišti. Zpětně se tak jeví, že kandidovat do zastupitelstva bylo celkem logickým krokem, jak věci v Hradišti posouvat ještě lépe a rychleji. Nepředpokládali jsme ale, že volby vyhrajeme, a už vůbec ne, že získáme přes třicet procent hlasů. Opravdu jsem nečekal, že se stanu starostou, ale když vidíte ty výsledky, už z toho nemůžete couvnout. Ale zpět k otázce. Patřím k těm lidem, kteří se o veřejný život, o dění v politice, v obci a ve svém okolí vždy zajímali. Vždy jsem se snažil dělat věci, které nějakým způsobem pomáhaly zlepšovat mé okolí. Ať už šlo o mou činnost v neziskových organizacích, kde jsem se zabýval neformálním vzděláváním, nebo o projekty pro Veselou (www.veselavesnice.cz). Komunální politika je vlastně vyústěním těchto snah.

Kromě voleb již delší dobu plní přední stránky novin prezident Miloš Zeman. Jak byste jej jako hlavu státu hodnotil?

Miloš Zeman vyhrál prezidentské volby a to je nutné respektovat. Zároveň to ale neznamená, že se lidé nemohou vyjádřit, když se jim chování prezidenta nelíbí. Osobně si myslím, že Zeman „jede“ hlavně na sebe a pro ty, jimž se zavázal během prezidentské kampaně. Jeho silné výroky považuji za provokace, těmi nemá smysl se zabývat. Podstatné je, jaké za sebou nechává výsledky. A ty jsou v posledním roce poměrně fatální. Polarizující se česká společnost, negativní reference o hlavě státu ČR ve světovém tisku a omezení naší důvěryhodnosti v NATO. Zastavím se u toho posledního. Prezident je hlavním velitelem ozbrojených sil. V posledních měsících naše letectvo několikrát vzlétalo k hranicím Ruska, neb zde chrání pobaltské země a Rusko sem „na zkoušky“ vysílá své letouny. Ve stejný moment prezident pozval do Prahy Putina, který je naopak velitelem ruských sil. Co si asi mají o takovém svém veliteli myslet naši piloti nebo partneři z NATO? I pro to všechno u mne v kanceláři naleznete portrét prezidenta Havla, a ne prezidenta současného.

A domníváte se zpětně, že zavedení přímé volby byl krok správným směrem?

Ano, přímá volba byla krok správným směrem. To, že nyní nejsem spokojen s chováním současného prezidenta, neznamená, že celý institut přímé volby nefunguje. Vzpomeňte si na rok 2008, kdy se volil Václav Klaus, ty slavné diskuze na záchodcích Pražského hradu a celý ten politický handl. Přímá volba byl krok správným směrem, nicméně měly se podle toho také upravit kompetence a role prezidenta, aby si zkrátka prezidenti nemohli dělat, co chtějí, protože podle ústavy se nikomu nezodpovídají, nelze se jich jakkoliv dotknout, ale přitom se mohou nyní odvolávat na legitimitu přímé volby. Zde souhlasím s Petrem Pikhartem, že současným zákonem o přímé volbě prezidenta byl vložen do základů demokracie semtex. Prezident se stal neodvolatelným králem.