Starosta Poděbrad: Česko zoufale postrádá státníky a ještě více demokratické vůdce

Trend předčasných voleb, kdy na úkor tradičních etablovaných stran dávají voliči přednost stranám novým, se potvrdil i v rámci eurovoleb. Vy osobně to přičítáte na vrub naší vrcholové politice posledních let. Domníváte se ale, že nové strany něco pozitivního změní? Co by podle vás Česku nejvíce pomohlo?

Nejsem si jist, zda nové strany něco změní. Změnit se musí především samotná politická kultura, a tady je vážné nebezpečí, že nové strany a nové tváře navzdory slibům dlouho nepoplují proti proudu. Kéž bych se mýlil! Ale že změnu potřebujeme, o tom není sporu. Nezbývá než doufat, že se tak stane. Obávám se však, že evoluční, postupné kroky to nevyřeší. Chtělo by to velký třesk, jenže ten se zase může sakramentsky zvrtnout. A pokud se ptáte, co by Česku pomohlo, tak jsem možná snílek, ale mám neochvějné přesvědčení, že stát musí vyrůstat a čerpat autoritu z všeobecného uznání mravních zásad, které spojuje slovo spravedlnost. Není možné, aby si spravedlnost a morálku každý vykládal po svém. S tím souvisí také skutečnost, že máme ohromnou spoustu (rádoby) politiků, ale zoufale akutní nedostatek státníků a ještě méně demokratických vůdců.

I přes všechny problémy, kterým jste musel jako starosta v tomto volebním období čelit, byste chtěl obhájit váš mandát. Když ve volbách uspějete, co považujte za nejdůležitější?

To je třeba rozdělit na osobní a pracovní rovinu. Když ve volbách uspěji, musím si dát pozor, abych nezblbnul, sám sebe neplácal v obdivu po ramenou a při holení si u zrcadla neříkal, jak jsem dobrý a občané mě milují. To je přímá cesta do pekel. A obrnit se proti tomu dá fušku. Možná na menším městě, kde si vás na ulici každý a rád osobně morálně podá, by to mohla být taková potřebná brzda před sebeláskou a falešným pocitem vlastní dokonalosti a neomylnosti. V té pracovní rovině, tedy starostenské, bych to chtěl, když už jsem se jakžtakž naučil starostovat, ještě víc zúročit pro město. Rozhodně případný další úspěch ve volbách nebude znamenat zahálku, ale výzvu. Vždyť město pořád něco potřebuje. A odpočívat můžu v hrobě. Tam bude času…

Jak jste se svěřil pro ParlamentníListy.cz, s přibližujícím se termínem voleb už začíná vzrůstat netolerance, agresivita a okopávání kotníků. Jak byste ale hodnotil čtyřletou spolupráci na radnici?

Hodnotit mě musí druzí. Já osobně vím své, ale jistě uznáte, že kdybych se tady vychvaloval nebo haněl, tak bych musel být padlý na hlavu. Pokud jde o spolupráci, tak je to jako v manželství. Počáteční zamilovanost a okouzlení časem přejde v rutinu, sňatek z rozumu a někdy třeba i v nepřekonatelný odpor. Občas se zamilovanost změní v krásné přátelství, jindy je z ní zase vzájemný respekt. A holky, kterým dal člověk při námluvách košem, vám to také dovedou spočítat. Myslím, že všechny tyto stavy jsem zažíval a stále zažívám na poděbradské radnici.

Obáváte se také negativní kampaně? Máte takové signály?

Ano, obávám se negativní kampaně, ani snad ne tak konkrétně proti mé osobě, ale v obecném měřítku. Ve společnosti je opravdu hodně nahromaděné zloby a nenávisti, schází pokora, a pokud jde o moudrost, tak ta se snad už úplně odstěhovala neznámo kam. Někde jsem četl, že do volebního klání si člověk nemá brát čistý oblek, protože se stejně zamaže. Žijeme ve zvláštní době, stačí si přečíst nejrůznější anonymní diskuze na internetu a člověk snad aby ani nevycházel.

Stejný problém se stejnou firmou, která stavěla ve městě zimní stadion, musela řešit radnice i v souvislosti se zateplením školy. Uvítal byste změnu zákona o veřejných zakázkách? Pokud vše půjde dobře, novela by měla být platná nejpozději v roce 2016. Co vám na současném zákonu nejvíce vadí?

Jen na doplnění bych dodal, že stejné problémy s firmou CGM Czech měla třeba i kladenská radnice, kde nezodpovědným přístupem firma zkomplikovala stomilionovou zakázku na rekonstrukci tamního divadla. Destrukční činnost této podivné společnosti má tedy mnohem širší záběr, neškodí jen v Poděbradech. Proto jakákoliv změna k lepšímu v zákoně o veřejných zakázkách je vítané odstraňování koule na noze. Zákon totiž předem vychází z předpokladu, že všichni na radnicích krademe, že jsme zločinci a korupčníci. Tak nás musí přece ohlídat. Že tím z nás dělá nesvéprávné loutky, už zákonodárce netrápí. Uvedu konkrétní srovnání. Kdo jiný by měl lépe znát problémy svého města než jeho konšelé. Plnou vahou svého mandátu přece musí zodpovídat za jeho rozvoj. A pokud pochybí, občané jim to zaslouženě sečtou v dalších volbách. Za chyby se platí a chybující ponesou politickou odpovědnost. Pokud však selžou i morálně, pak je tady policie, státní zastupitelství a muži a ženy na radnicích ponesou trestně právní odpovědnost. V těsných mantinelech zákona o veřejných zakázkách mi však schází možnost uplatnit to, čím vynikali naši předci – možnost používat zdravý selský rozum. Sebelepší paragraf tuhle osobní zkušenost nenahradí. Možná právě proto, že každý paragraf je šíleně pokroucený.

Dostavby zimáku se již nyní ujala jiná firma, dokážete ale odhadnout, kdy bude dokončena? A navýšilo zdržení či změna dodavatele náklady projektu?

Zimní stadion je hotový! Je krásný a máme z něj velikou radost. Stavby se ujala druhá firma ve sdružení, která dlouho vůbec netušila, co její partner CGM Czech, takto lídr stavebního sdružení, provádí. A když konečně došlo k interní výměně, najednou všechno šlo jako na drátkách. Paradoxně náklady projektu se sníží, protože se sdružení obou firem smluvně zavázalo k nemalým penalizačním sankcím. Takže navíc nevyplatíme nic, ale naopak budeme vyžadovat plnění finančních pokut za značné překročení smluvního termínu odevzdání stavby. Možná pře o výši penále nakonec skončí u soudu, ale v každém případě víc platit nebudeme. A možná vinou liknavosti původního zhotovitele to bude nejlevnější stavba zimního stadionu svého druhu široko daleko.

Byrokracie v této zemi dosahuje dle vašich slov obludných rozměrů. Velké obavy budí nyní u řady starostů malých a středních obcí návrh zákona o registru smluv. Obávají se, že zavedení této povinnosti bude natolik náročné, že může v krajním případě ohrozit i samotné fungování místní samosprávy. Jak se na to díváte vy osobně? Jaké dopady by mělo schválení zákona na město?

To je opět klasická ukázka, že vznikají zákony, které zpočátku měly dobrý záměr, ale když se jich uchopí lidová poslanecká tvořivost, vznikne paskvil. Jsem proti jakémukoliv utajování, ale za bukem číhá pan doktor Němec a jeho úřad zabývající se ochranou osobních údajů. A kdo na to doplatí? Zákonodárce? Nikoliv! Obec, která bude všechno povinně zveřejňovat. Zákon o centrálním registru smluv je špatný zákon, jenž vychází z veřejné objednávky, na které ochotně parazitují média. Takzvaná transparentnost se dostává do klinče s realitou. Podle zákona mají být smlouvy uveřejněny v datovém formátu umožňujícím vyhledávání textu. To zdaleka není automatická a běžná varianta většiny smluv. Znamená to proto zbytečnou práci navíc. Nemluvě o tom, že zákon neřeší co s neplatnými smlouvami, které zanikají třeba k určitému datu. To bude džungle. A teď k tomu připočtěte, jaké pitomosti a smluvní marginálie se musí zveřejňovat s nulovou vypovídací schopností. Třeba smlouvy o pěstounské péči nebo smlouvy čtenářů s knihovnami. Kdo to bude dělat? Koho to bude zajímat? Naproti tomu zlodějská galerka jistě velmi ocení detailní zveřejňování nájemních smluv na byty včetně osobních údajů! To bude tipařská kartotéka za všechny paklíče. A tak bych mohl pokračovat dlouho. Za připomenutí ještě stojí vymyšlenost, že obchodní společnosti obcí budou znevýhodněny proti konkurenci, když všechny jejich smlouvy budou muset viset na internetu. Říká se, že obec neumí dobře hospodařit, tak takhle to jen podpoříme i tam, kde to zatím ještě nějak šlo. Konkurence si už teď mne ruce! Nebráním se zveřejňování podstatných informací, ostatně tak to i u nás děláme, navíc existuje zákon o svobodném přístupu k informacím. Ale přimlouvám se, nedělejme ve svatém protikorupčním zápalu z obcí nesvéprávné otloukánky.

Poděbrady letos v květnu oslavily 550. výročí mírové mise Jiřího z Poděbrad a 10 let od vstupu Česka do Evropské unie. Jaký je váš názor na naše členství? Co pozitivního nám podle vás členství přineslo? Přeci jen postoj většiny Čechů je spíše skeptický.

Jiří z Poděbrad už ve středověku představil nadčasový princip mírové koexistence evropských panovníků. Svou dobu předběhl o stovky let. Teprve až ve 20. století se podařilo na jeho myšlenky navázat. Když Robert Schuman 9. května 1950 přednesl deklaraci, v níž navrhl vytvoření Evropského společenství uhlí a oceli, položil tak základ dnešní Evropské unie. Je dobré si připomenout, že tato myšlenka neměla za cíl vybudovat byrokratický evropský superstát. Byla to především reálná cesta, jak v budoucnu zabránit válkám. Spojení ekonomických zájmů mělo napomoci zvýšení životní úrovně, což ve svém důsledku právě vedlo k mírové spolupráci v Evropě. Pokud na těchto principech budeme budovat společnou a rovnoprávnou Evropu, je to skutečně cesta k míru a prosperitě. Ale když se dobré myšlenky chopí tvořivý úředník, vznikne spousta zbytečných předpisů a nařízení, téměř osmisethlavý Evropský parlament, kde jsme jen zrnkem písku v moři, parlament, který nesmyslně cestuje mezi Bruselem a Štrasburkem, aby se Francie snad neurazila, organismus, který vyživuje kolem 170 tisíc úředníků! To je skutečná armáda dobře placených byrokratů. Jen pro zajímavost, je to zhruba devětkrát víc, než kolik vojáků má skutečná Armáda České republiky. Ale abych se vrátil k úvodní otázce. Podporuji evropskou spolupráci a vyváženou integraci, která však musí být postavená na rovnoprávnosti. Odmítám bobtnající byrokracii a bruselský dirigismus a ptáte-li se, co hlavního nám členství přineslo, tak vedle svobodného cestování Evropou a zvýšení národního sebevědomí je to i nezanedbatelné posílení a rozvoj nově budované infrastruktury naší země. Ale především oceňuji, že to byla právě Evropská unie, díky níž jsem měl to ohromné štěstí, že jsem za svých 55 let nepoznal hrůzy války.