Starosta Poděbrad: Otupěli jsme! Bestiální hrůzy s většinou z nás už téměř ani nezamávají

Nejenže jste v uplynulých komunálních volbách obhájil mandát starosty, dokonce jste ale výrazně posílil, čehož si vážíte. Jak se toho ale budete snažit využít? Přeci jen tak máte možnost nejen dokončit projekty z předchozího volebního období, ale i více prostoru nasměrovat město určitým směrem….

Když uvedu, že mým přáním je, aby Poděbrady byly dobrou adresou pro obyvatele a atraktivním turistickým cílem pro návštěvníky města, tak se pod to asi podepíše každý Poděbraďák. Jenže problém začíná v debatě, jaké cesty k takovému cíli vedou. A protože jsme v Česku, tak každý to ví nejlíp a občas to dá znát i dost jedovatě. Jenže ti četní diskutéři zapomínají na jeden podstatný fakt. Nezpochybnitelnou zodpovědnost za další směřování má vítěz voleb. A protože po minulém volebním období tady výrazně převládla spokojenost, tak jsme společně s mými kolegy získali ve volbách ještě silnější mandát. Už dávno nejsem v komunální politice nepopsaný list papíru. Tím víc si vážím získané velké důvěry.

Již příští rok nás čekají krajské volby. I vzhledem k volebnímu výsledku v komunálních volbách, pokud byste dostal nabídku kandidovat, přijal byste ji? Případně byl jste některou ze stran osloven?

Dostal jsem několik nabídek kandidovat v krajských volbách. Jsou to nabídky jak lidsky, tak politicky zajímavé. Ale v tuto chvíli se stále ještě stále chci prioritně věnovat přímé práci pro město.

Jak byste nyní jako starosta hodnotil komunikaci s krajem?

Domnívám se, že je v zájmu nejen Poděbrad respektovat většinovou vůli středočeských voličů. Nemusí se mi něco líbit, ale je ctí demokrata uznat právo vítěze voleb vládnout. Na druhé straně právě díky zkušenostem z komunální politiky vím, že nelze se zavděčit všem. Pro mě je důležité, že Poděbrady jsou i naším přispěním v rámci kraje vnímány jako významná středočeská výkladní skříň. Vážím si takového přístupu a nemusím kvůli tomu nosit stranický dres vládnoucí koalice. Jednou větou řečeno – spolupráce se Středočeským krajem je z mého pohledu velmi dobrá.

Na co nového se mohou těšit občané Poděbrad v příštím roce?

Je toho opět docela dost. Z kraje roku otevřeme zrekonstruovanou, rozšířenou a nově i bezbariérovou městskou knihovnu v domě z 18. století. Už v první polovině roku také vybudujeme nový hudební pavilón v centrálním parku, který zde nahradí letité nevzhledné provizórium. Chceme vybudovat nové velké dětské hřiště v atraktivní lokalitě na Labském nábřeží. Připravujeme rekonstrukci dnes již nepoužívané budovy kotelny v centru města na multifunkční kulturní prostor. V části Poděbrad Velké Zboží chceme rozšířit hasičskou zbrojnici a s ní související spolkový dům, postavíme potřebný chodník v ulici Za Nádražím, připravujeme dokumentaci na odvodnění rybníku Hliňák, včetně rekonstrukce ul. Heřmánková v Kluku a kanalizaci v ulici Na Zámostí. Přidáme také osvětlení umělému trávníku na fotbalovém stadionu. Kromě toho se občané dočkají hnědých popelnic na biologicky rozložitelný komunální dopad. Starším spoluobčanům nabídneme tzv. „senior taxi“ a veřejnosti představíme výsledky architektonické soutěže na zamýšlenou rekonstrukci hlavního Jiřího náměstí. V neposlední řadě jsou před námi tři neinvestiční novinky, které vypadají velmi nadějně. V roce 2016 se uskuteční nultý ročník velkého, ambiciózního mezinárodního festivalu filmové hudby, který by se výhledově měl stát vlajkovou lodí kulturního dění v Poděbradech. Středočeský kraj velmi vážně zvažuje obnovení symfonického orchestru v Poděbradech, jako své příspěvkové organizace. A navrch jedna sportovní zpráva - v listopadu schválila Evropská atletická federace město Poděbrady za pořadatele prestižního Evropského poháru v chůzi pro rok 2017. To bude mimořádná sportovní událost navíc významně propojená s oslavami 120. výročí založení české atletiky.

Jaké investice a v jaké výši radnice plánuje v roce 2016 do oprav městských budov a domů?

Každoroční údržba bude letos doplněna díky dotačnímu titulu „zelená úsporám“ zateplením nejméně tří velkých bytových domů, dokončíme zateplení šaten technických služeb a postupně připravujeme další objekty v majetku města k rekonstrukci, případně k zateplení.

A co bezpečnost? Plánujete v tomto směru nějaké významnější investice? Je to potřeba?

Mám-li být upřímný a trochu se obávám to z pověrčivosti vypustit z úst, abych to nezakřikl, Poděbrady jsou i z hlediska bezpečnosti dobrá adresa. To konstatovala také poslední Bezpečnostní rada obce, kde jsme s potěšením přijali zprávu o výrazném snížení kriminality ve městě.

Při vědomí nahromaděného zbrojního arzenálu ve světě a křehkosti míru, si musíme uvědomit to nevýslovné štěstí, že nám bylo dopřáno žít v té části světa, která již 70 let nepoznala hrůzy války, řekl jste při příležitosti letošního výročí konce druhé světové války. Poslední léta byla bohatá na události, které podle mnohých představují největší výzvu nejen pro ČR od listopadu 89. Nejprve Ukrajina, válka v Sýrii a teď migrační krize. Co nám tato poslední léta řekla o naší demokracii, o tom, kam jsme se od listopadu 89 dostali, o nás samých?

Minulý režim mimo jiné zprofanoval i slovo mír. Všichni jsme za něj obrazně bojovali a mír přitom vnímali jen jako floskuli – prázdné a nic neříkající slovo. Obávám se, že u té střední a starší generace, nemyslím tím teď ty, kteří ještě pamatují druhou světovou válku, to tak stále funguje. A ti mladší si zase ve velké většině na své zábavné jízdě životem válečné nebezpečí příliš nepřipouštějí. Domnívám se, že lehkomyslnost rozhodně není na místě. Nejsem přívržencem spikleneckých teorií, ale tuším, že jedna z nich praví, že nejlepší a historií ověřená cesta jak se zbavit dluhů, je založit z nich ohýnek válečného konfliktu. A svět je, jak známo, předlužený a nepoučitelný. Téměř dnes a denně nám média předkládají jedno obludnější zvěrstvo vedle druhého. Bestiální hrůzy s většinou z nás už téměř ani nezamávají. Otupěli jsme! A tak si říkám, co bude dál? Zapalovat svíčky na místě tragédií je sice velmi emotivní, ale vůbec nic to neřeší.

Sám jste také přesvědčen, že o mír se každý člověk musí postarat, nesmí alibisticky zavírat oči. Nedomníváte se, že právě podcenění bezpečnostní situace, je příčinou stávající uprchlické krize a bezpečnostních konfliktů?

Zcela jistě! Říkám si, že každý stát má přece tajné služby. A z jejich analýzy situace by se měli poučit ti, kteří je zřizují - tedy vlády a čelní politici. Já mám jen přístup k veřejným zdrojům, tak se můžu pouze dohadovat. Ale opravdu nerozumím tomu, že stále s velkým zpožděním řešíme důsledky a nikoliv příčiny. V občanské válce v Sýrii za poslední roky zahynulo přes 250.000 civilních obyvatel. Každý den se dovídáme o dalších teroristických atentátech v zemích třetího světa. V takovém právním bezčasí přece nemůže normální člověk žít! Být tam, také bych chtěl ochránit sebe a svou rodinu a jít někam, kde je klid. To je přece přirozená lidská touha. Ona nebývalá migrační krize však nevznikla sama od sebe. Kdybych chtěl já čistě teoreticky migrovat třeba do Afriky, tak nemám člun, ale přes moře se jinak nedostanu. Kdo to tedy organizuje? Kdo to platí? Proč to došlo až tak daleko? A když to už došlo až tak daleko, tak v rámci pomýlené politické korektnosti nyní otevřeme dveře dokořán? Chápu potřebu pomáhat. Rozumím soucitu a vážím si projevů milosrdenství. Bez úcty k člověku, bez respektu k jeho bolesti nemůže být svět lepší, ale nikdo mě nemůže nutit, abych se těmito chvályhodnými akty současně sám lehkomyslně zbavoval vlastní svobody a bezpečnosti. Vždyť právě na to si občané „platí“ svůj stát. V Evropě je dnes přes pět milionů nezaměstnaných mladých lidí do 25 let. Úkolem evropských lídrů je zabránit tomu, aby tady vznikala ztracená a frustrovaná generace. A místo toho přijmeme statisíce uprchlíků (zatím), z nichž někteří jsou možná kvalifikovaní, ale na rozdíl od evropských nezaměstnaných mají minimálně tři základní nevýhody. Neznají jazyk, nemají sociální ukotvení a postrádají znalost evropského kulturního prostředí. Moc bych jim přál, aby našli klid a práci, mohli založit nový a bezpečný život. Ale i když budu velký a hodně naivní optimista, podaří se to 50 procentům. Logicky se pak naskýtá otázka co s těmi zbývajícími, kteří z nejrůznějších důvodů nenajdou uplatnění na trhu práce a místo očekávání lepšího života propadnou bezvýchodné beznaději a frustraci?

V reakci na teroristické útoky v Paříži 13. listopadu letošního roku jste vydal prohlášení, v němž jste odsoudil teroristické útoky, ale současně jste vyzval české i evropské politické elity, aby v této těžké chvíli prokázaly své skutečné vůdcovství. Odpověď musí být tvrdá a nekompromisní. Od tragické události uplynul již více než měsíc. Domníváte se, že stávající reakce na tragédii ze strany Evropy je adekvátní?

Moje výzva byla spíš symbolická deklarace, protože koho asi tak zajímá názor nějakého starosty z Poděbrad. Je správné, že Francie bezprostředně po pařížské tragédii okamžitě zaútočila svými bombardéry na tak zvaný Islámský stát. Nově se k leteckým útokům přidala Velká Británie, Kanada, omezený kontingent vyslalo i Německo. Tyto konkrétní kroky však Rada bezpečnosti OSN doplnila 20. listopadu nemastnou rezolucí, že je třeba bojovat proti nebývalé teroristické hrozbě všemi prostředky. To se tedy museli všichni islámští bojovníci rozklepat strachy! Rozhodně nejsem válečný štváč, ale když se spojenci v druhé světové válce rozhodli zasadit poslední ránu nacistickému Německu, tak v únoru a březnu svrhli na Drážďany (tuším snad jen ve čtyřech pěti náletech) téměř 4000 tun leteckých pum. Bylo to určitě velmi kruté. Drážďany zcela jistě nebyly plné fanatických nacistů, ale infrastruktura nacistického Německo se rychle změnila v trosky a také tato akce uspíšila konec světové války. Myslím, že i v tomto případě se příliš ohlížíme na politickou korektnost a bojíme se pojmenovat věci pravými jmény. Ptám se, kdo vyzbrojuje ten tak zvaný Islámský stát? Kde berou munici? Kdo vycvičil džihádisty k užívání sofistikovaných zbraní? Jak postihujeme tento odporný válečný byznys? Kdo od islamistů kupuje ropu? Kdo obhospodařuje islamistická bankovní konta? Proč v Evropě stále tolerujeme militantní islámské duchovní? Proč teprve až nyní začíná evropská policie intenzivněji rozkrývat radikální islamistické buňky? Jsou v tomto střetu civilizací spojenci Evropy jako například Turecko, Saudská Arábie a Jordánsko opravdu důvěryhodní partneři? Z mého pohledu je víc otázek než odpovědí a zdaleka nedostatečná reakce rozhodujících politických elit Evropy a USA je pro mě záhadou. Kladu si proto zásadní otázku, proč tomu tak je?

Blíží se Vánoce. Co pro Vás osobně vánoční svátky znamenají? Prozradíte nám, jak trávíte svátky Vy sám?

Čím jsem starší, Vánoce jsou pro mě především nostalgickou vzpomínkou na dětství. A když už klimatické změny nám nedopřávají Ladovských bílých Vánoc, tak si alespoň dopřávám chvilku zklidnění a mihotavé radosti.

Máte na závěr nějaké přání pro občany do nového roku?

Když jsem se účastnil tradičního rozsvícení vánočních stromků po Poděbradech, tak vedle obligátního štěstí, klidu a míru jsem popřál spoluobčanům, aby pokaždé měli po svém boku člověka, kterého mohou ve chvíli nouze, v tísni pevně chytnout za ruku. Je to sice zdánlivě jen malá jistota, ale člověku dodá tolik potřebnou naději. A ta je v životě moc důležitá.