Vůbec poprvé v novodobé historii Zábřehu jste jako starosta překročil do dalšího volebního období. Doposud se ve městě vždy po čtyřech letech tato pozice měnila a spolu s tím i směřování města, což jeho rozvoji neprospívalo. Jak to budete chtít využít? Čtyři roky navíc vám dávají prostor nejen dokončit projekty z předchozího volebního období, ale máte tak i více prostoru namířit město určitým směrem. Máte představu, co pro město udělat z dlouhodobějšího hlediska?
Důvěra ze strany veřejnosti nám dává možnost jít a vést město delší dobu určitým směrem místo přešlapování na místě. Vytváří nutné zázemí pro realizaci projektů, jejichž význam přesahuje několik volebních období. Jedním z nich je projekt rekonstrukce a budování kanalizace, realizovaný v Zábřehu na 27 km hlavních kanalizačních řadů a 9 km odbočení v obrovském finančním objemu 715 milionů korun, kterým se řeší vnitřní zadluženost vodohospodářské infrastruktury z minulých desetiletí, projekt současně realizujeme pro budoucnost, pro větší čistotu povrchových a spodních vod, našeho obrovského přírodního bohatství. Na projekt navážou opravy komunikací, chodníků či veřejných prostranství, které by jinak vůbec nebyly možné a neměly by význam. Projekt tak umožní další investice, například Olomoucký kraj v této souvislosti uvolnil 23 milionů korun na opravy komunikací ve svém vlastnictví. Konečně se po desetiletích stagnace odpovídajícím způsobem investuje do infrastruktury, modernizací a rekonstrukcí celých ulic, komunikací, chodníků, veřejných prostranství, zeleně.
A co vám aktuálně dělá největší vrásky? Jaký problém potřebujete vyřešit?
Nejen mě, ale celé město dnes nejvíce zaměstnává probíhající projekt rekonstrukce kanalizace. Obrovský objem investice je možný pouze díky dotačním prostředkům, celkem je to přes 540 milionů dotačních korun, tedy na občana vychází téměř 40 tisíc korun. Na druhou stranu právě dotační financování znamená obrovské potíže při realizaci, zvláště v závěru programovacího období Evropské unie, kdy se navíc realizuje celá řada dalších, byť menších projektů, současně činí řadu investic v oblasti dopravy i stát a kraj. Z toho pramení problém s nedostatečnými kapacitami zhotovitelských firem, materiálem či způsobem a kvalitou provádění prací. Jen mě to utvrzuje v myšlence, že by se do budoucna měly dotace zrušit a o to navýšit rozpočty měst a obcí, které by pak mohly obdobné investice lépe rozložit do jednotlivých let. Místní samosprávy mají jasnou představu o tom, co je skutečně potřebné, a dovedou efektně investovat. Projevilo by se to na kvalitě prací, ušetřily by se prostředky – ať již při realizaci či při distribuci v rámci dotačních řízení a programů. Nicméně za současné situace bychom takový projekt bez dotací nezvládli a vzhledem k tomu, že v příštím programovacím období už vůbec nebudou podporovány rekonstrukce kanalizací, rozvoj Zábřehu by se na desítky let zastavil, nerealizovat projekt by znamenalo zakonzervovat současný dlouhodobě nevyhovující a neperspektivní stav. Je to tedy pro Zábřeh jediná a jedinečná příležitost.
RNDr. Mgr. František John, Ph.D.
Město vedlo a stále vede několik soudních sporů. Motivací soudních sporů jsou podle vašich slov pochybnosti při zcizování majetku města. Pokud se ale nepletu, zatím jste všechny pokusy o odvolání prohráli. A neuspěli jste ani u Evropského soudu ve Štrasburku v souvislosti s letitým sporem o prodej pozemků v průmyslové zóně Leštinská firmě Wanemi. Je tak nějaký spor, který se vám již podařilo vyhrát? A nedomníváte se, že jít do soudních sporů bylo příliš velké riziko?
Soudní spor je bezesporu až ta poslední varianta. Nicméně například v případě soudního sporu o pozemky v průmyslové zóně Leštinská byly pádné argumenty pro neplatnost smluvních ujednání. Ať již jde o pozdní úhradu finančních prostředků, podpis ze strany místostarosty či o neodůvodněnou mnohamilionovou veřejnou podporu, to vše znamená velké pochybnosti o platnosti či dokonce i o zákonnosti! Problém spatřuji spíše v tom, že rozhodovací praxe českých soudů není zcela jednoznačná. Soudních sporů, kde jedním z účastníků je město Zábřeh, je pochopitelně více, v mnohých město úspěšné je. Naposledy například v soudní při, kde se snažili majitelé chatek město přimět k tomu, aby vybudovalo k jejich nemovitostem příjezdovou komunikaci.
I po této zkušenosti podáte ústavní stížnost na rozhodnutí Nejvyššího soudu, podle kterého musí město zaplatit restituentovi za škody na jeho domě?
Jde o velmi starý vleklý spor, který se uzavřel. Nepodáme, a to opět na základě zkušenosti s českou justicí. Nejvyšší soud nám dal v tomto sporu za pravdu, ve druhém kole město ale postupně prohrálo všechny soudní stupně. Byla velká pravděpodobnost, že nám dá Nejvyšší soud opět za pravdu, ve stejné věci by měl přece postupovat stejně. Nicméně stejně tak bylo pravděpodobné, že se na jednotlivých soudech opět bude rozhodovat stejně, bez přihlédnutí k rozhodnutí Nejvyššího soudu jako v druhém kole. Že budou jen narůstat soudní poplatky a za pár let bude výsledek stejný. Proto jsme v dovolání nespatřili praktický význam a cestu, kterou by bylo efektivní se ubírat.
Jak byste i z vlastní zkušenosti hodnotil činnost české justice?
Před lety jsem měl k české justici větší důvěru, hlavně stran kvality práce, efektivity a pečlivosti. Nad mnohými soudními závěry zůstává rozum stát. To ale souvisí i s legislativou, jejíž znění často odporuje zdravému rozumu, zákony jsou mnohdy napsány zbytečně složitě a nesrozumitelně běžnému člověku, a to je špatně.
Psali jsme:
O podobě náměstí Osvobození v Zábřehu by měla rozhodnout architektonická soutěž. Kdy by měly být známy výsledky? A prozradíte nám vaši představu?
Vzhledem k významu tohoto prostoru pro obraz, život a náladu města jsme vypsali architektonickou soutěž, výsledek by měl být znám v příštím roce. Sám mám představu o pěší zóně s atraktivním prostorem pro relaxaci a setkávání občanů, současně pro služby i obchody, o živém a přívětivém centru. Myslím, že se to vše skloubit dá, to bude ale úkol pro renomované architekty, jejichž ideje chceme do Zábřehu prostřednictvím soutěže soustředit.
Takzvaná krizová nemocnice má nového majitele. Stát rozlehlý objekt prodal za přibližně jedenáct milionů korun. Město bude mít i nadále možnost ovlivnit budoucí využití areálu. Noví majitelé by zde chtěli zřídit zařízení určené starším spoluobčanům, což vy vítáte. Na čem to nyní závisí?
S ohledem k rozlehlosti tohoto areálu půjde o velkou investici, jednoduché nebude ani najít náplň pro tento objekt a klienty, kteří by to zaplatili. Záleží to tedy na privátním investorovi, připravenosti a životaschopnosti projektu.
Jak jste také sám podotkl, už dnes jsou kapacity pro seniory omezené. Jak se to snažíte jako starosta řešit?
Plánujeme vybudovat dům s pečovatelskou službou, pro novostavbu podpořenou z dotačních prostředků máme vytipovány hned dvě lokality.
Psali jsme:
Změna názoru ministra vnitra na problém kolem ubytoven a vyplácení doplatků na bydlení lidem, kteří v nich žijí, vás naštvala natolik, že jste napsal otevřený dopis adresovaný vládě. V něm žádáte přehodnocení nynějšího stanoviska a okamžité řešení situace. Jaké odezvy se vám dostalo? A nedomníváte se, že s řešením problémů stát zaspal?
Stát v řešení problému nejen zaspal, ale státní politika pomáhá u uživatelů těchto příspěvků vypěstovat nárokovou mentalitu ve smyslu, že na příspěvek mají nárok, a nikdo po nich naopak nemá právo nic chtít, a práci už vůbec ne. Tím stát tyto lidi kazí. Po obcích a městech se někdy ze strany státu, resp. úřadu práce chce, abychom je naučili pracovat. Což o to, práce je tu na každém kroku dost, ovšem legislativa nedává městům a obcím žádné efektivní nástroje, jak je k práci přimět a motivovat. Uživatelé ubytoven pracovat nechtějí a za současné situace nebudou, protože se jim to prostě nevyplatí. Problém vidím jako časovanou bombu také proto, že společnost slušných lidí to nese velmi těžce. Města a obce tento systém nezavedly, sklízíme ale jeho neblahé důsledky, protože komunální politika je lidem nejblíže. Změna systému by pomohla uživatelům samotným, mohli by být potřební a pro společnost užiteční, něco by za sebou viděli, nepromarňovali by své životy. A kdo opravdu nechce pracovat (nikoliv nemůže, to je rozdíl!), ať nejí.
Proč se podle vás problém s ubytovnami tak rozmohl? A jak s ním nyní bojovat?
Bojovat se dá pouze v případě změny legislativy ve smyslu posílení pravomocí měst a obcí, příjemci dávek by měli na příspěvek odvádět nějakou práci a hlavně se chovat spořádaně a slušně. Jinak nad tím nikdy nezvítězíme a bude jen hůře. A propos: jak chce náš stát čelit uprchlické krizi, když nezvládá správně nasměrovat své nepřizpůsobivé občany?
Proč musejí lidé v Zábřehu bydlet na ubytovnách – nemůže jim pomoci s bydlením město? Případně máte nějakou vlastní koncepci, jak pomoci lidem v sociálně tíživé situaci pomoci?
Za rozmach bydlení na ubytovnách může špatná státní politika, a to nejen v oblasti příspěvků na bydlení, jen podněcující rozvoj byznysu s chudobou. Někteří totiž skončili bez střechy nad hlavou z důvodu nízké finanční gramotnosti, exekucí. Zde se bavíme o osobní svobodě a zodpovědnosti, schopnosti k právním úkonům, finanční gramotnosti – to je samostatná kapitola, legislativa by na současné trendy zadlužování měla reagovat. V ubytovnách jsou často lidé, kteří nemají se Zábřehem nic společného, pouze je přilákala možnost ubytování. Město na ubytovny nemá žádný vliv, nikdo se nás neptá, zda s nimi souhlasíme či nikoliv. Město má k dispozici obecní byty (asi 400), v nich ale nemůžeme trpět například neplatiče – nakonec by na ně totiž přispívali úplně všichni, to přece není správné a spravedlivé. Pro lidi v těžké situaci město provozuje azylový dům. Když přijde kontrola z úřadu práce, první se ptají, zda klienty náhodou někdo nenutil pracovat, jestli po nich město nechtělo práci. Něco je tu špatně.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Kateřina Synková
