Starosta obce Velký Týnec: Evropskou unii potřebujeme

Pane starosto, máme za sebou eurovolby. Jak se díváte na jejich výsledek? A co říkáte na historicky nejnižší volební účast?

Pokud se na jejich výsledky dívám optikou strany, jejímž jsem členem, musím vyjádřit spokojenost. Pokud k tomu připočítám evropský lidovecký volební potencionál, musí být mé hodnocení ještě optimističtější. Problematické tendence, o kterých se v těchto dnech píše a které by mohly negativně ovlivnit život v evropském prostoru, nedokáži přesně vyhodnotit. A nízká volební účast? Víte, běžný volič vnímá Brusel, evropskou politickou výkonnou moc jako něco, co je hodně vzdálené, na co nedosáhne, co nedokáže ovlivnit. Těžce se orientuje v tom, co se o Evropě dozvídá z médií, z kampaní politických stran. Do velké míry je z toho i znechucen. Jakoby se vytrácelo to nejpodstatnější – Evropa je náš společný domov, prostor k volnému pohybu obyvatel, ke svobodnému obchodování. Prostě to, co padlo ve chvíli, kdy se slavnostně přestřihly dráty a kdy se obyčejný člověk radoval z faktu, že je na tom stejně svobodně jako ten, který si tu volnost užíval na druhé straně.

Současné eurovolby budou již třetí v historii Česka a nedávno jsme si připomněli 10 let od vstupu do Unie. Jak hodnotíte naše desetileté členství? Myslíte si, že Evropská unie je společenství, které potřebujeme?

Byl jsem ten, který velmi nadšeně přivítal začlenění naší země do evropské rodiny. Nechtěl jsem slyšet i to negativní, co je s tím spojeno. Určitou svázanost, která někdy nabývá absurdních rozměrů. Zda je způsobena poněkud problematickou bruselskou legislativou, nebo je výsledkem naší zkreslené interpretace, to opět nevím. Přiznám se, že se snažím držet od těchto zapeklitostí určitý odstup a vzpomenout si na to, proč jsem evropskou náruč vítal. Jako volný svobodný demokratický prostor, v němž vládne společný zájem na obyčejném lidském porozumění, na jeho společné ochraně, na jeho dynamickém ekonomickém rozvoji. A přes všechny dosavadní kotrmelce svůj názor neměním – ano, Evropskou unii potřebujeme – při zachování národní specifičnosti a zdravém lidském rozumu.

A jak se stavíte k přijetí eura? Jaký termín je podle vás reálný?

To je strašně těžká otázka. Stejně jako můj volič i já se zmítám v průvanu informací pro a proti. Jednou si říkám, chvála Bohu, že máme starou korunu, jindy zase vyhlížím časy, kdy budeme platit stejnou měnou jako Evropané. Když si o tom povídám s lidmi, kterých se to v jejich obchodech bezprostředně týká a chci slyšet plusy a minusy, zaznějí různé argumenty.

Nejprve tedy uvedu ty kladné. Již dnes většina mezinárodních transakcí či plateb za zboží v obchodních vztazích probíhá v eurech, českou korunu většina okolí neakceptuje. Použití eura vede k omezení bankovních nákladů, k jednoduššímu pohybu kapitálu. Některé země raději investují v eurozóně. Podnik, který obchoduje s cizinou, dnes podléhá neúměrným rizikům finančních minusů z kurzových ztrát. Případné kurzové zisky zase dává do výsledku a daní je. Většina surovin a energií je stejně vázána na cenu v jiné měně, než je koruna (EUR, USD). Při přijetí eura nehrozí, nebo se prakticky minimalizuje riziko znehodnocení vkladů. Na podzim ČNB skokem devalvovala českou korunu o cca 8 %, což do jisté míry okamžitě znehodnotilo korunové vklady i občanů. Příkladem kladného působení eura je Slovensko, kterému ekonomicky prospělo a prakticky dohání kupní silou i zahraničními investicemi naši zemi.

K minusům patří určité riziko krátkodobého zvýšení cen, nezvyk obyvatelstva na cizí měnu, který je navíc podpořen strašením některých ambiciózních politiků. Na stanovení přesného termínu si opravdu netroufám…

Pro mnohá města a obce jsou dotace důležitým zdrojem příjmu. Jste vy osobně jejich zastáncem, nebo nadělají podle vás více škody nežli užitku? A jaké je vaše úspěšnost v jejich čerpání?

Neměl bych si stěžovat. V čerpání dotací jsme dlouhodobě úspěšní. Snažíme se vyhovět všem kritériím, které na nás jednotlivé programy kladou. Spolupracujeme s profesionální firmou, která má na přípravu žádostí, monitorování plnění dotačních podmínek a na jejich vyhodnocování speciálně vycvičený tým. Pokud bych měl tu moc a mohl rozhodnout, dal bych však přednost přímým financím plynoucím z rozpočtu této republiky do obecní pokladny.

Jaká je nyní zadluženost obce? Jak se do rozpočtu promítla novela RUD?

Snažíme se být opatrnými hospodáři a obec příliš nezadlužovat. Od roku 2010 splácíme úvěr na stavbu vodovodu. Čekají nás ještě čtyři roky a zhruba deset milionů korun, které musíme uhradit. Díky novému rozpočtovému určení daní nás však splátka už tak nepálí a nelimituje. Místo tří máme zhruba deset milionů volných korun, které již druhým rokem investujeme do modernizace naší infrastruktury. A konečně se dostáváme z fáze, kterou moc voliči neoceňují. Přestáváme se totiž „hrabat“ v zemi (čeká nás již jen dokončení kanalizace v místní části Čechovice) a opravujeme cesty a chodníky, vyměňujeme okna v obecních objektech, zateplujeme, natíráme fasády, dokončujeme sportovní areál, obměňujeme herní prvky na dětských hřištích, rekonstruujeme a modernizujeme ČOV. Prostě děláme to, co je vidět, co lidé bezprostředně vnímají jako přínos pro jejich každodenní život.

Původním povoláním jste učitel. Co vás do politiky vedlo a do jaké míry se vám podařilo naplnit vaše priority?

Víte, já už to možná někde i říkal. Lákalo mě dočasně vystoupit ze školní či univerzitní ulity a porvat se s obyčejným všedním životem. Na vysvětlenou: Práce na obci je neuvěřitelně rozmanitá, neboť řešíte věci, ke kterým byste se normálně moc nedostal, potkáváte se a mluvíte s lidmi, které byste normálně míjel a neprohodil s nimi za celý život jediné slovo. Základním stavebním kamenem je stvoření vize, kam chcete obec posunout. Zmapujete si to, co už je vybudováno, pojmenujete to, co je potřeba ještě udělat. Pak si stanovíte jakýsi žebříček důležitosti, který samozřejmě nenaplníte, neboť musíte reagovat na aktuální dotační nabídku a místo žebříčkové dvojky uděláte třeba sedmičku. A pokud vám dá volič dostatek času, trpělivě skládáte puzzle, přičemž všem okolo vysvětlujete, proč zrovna děláte to a neděláte ono.

Lidé kolem mě – ať už ze zastupitelstva obce nebo z vesnice – se zpočátku báli, že budu nepraktický, protože mě znali jako učitele svých dětí nebo jako literárního badatele. Snad jsem je během let přesvědčil, že jejich obavy byly liché. Dnes už mi nezní jako volání z kosmu termíny územní rozhodnutí, kolaudační souhlas, dopravní obslužnost, výběrové řízení, obecně závazná vyhláška, správní řád atp. Přitom se snažím udržet i v původní profesní kondici a píši kupříkladu obecní kroniku, vykonávám funkci šéfredaktora našeho měsíčníku Týnecké listy, píši recenze o knižních novinkách pro Olomoucký deník, spolupracuji s Českým rozhlasem Olomouc i s mateřskou fakultou.

Snažíte se nyní nějak z pozice starosty zasadit o větší podporu školství v obci? Jak byste hodnotil kapacity MŠ a ZŠ? Budete muset letos nebo v nejbližších letech investovat do kapacit MŠ a ZŠ?

Bez mučení se přiznávám, že škola patří mezi mé priority. Ještě jako učitel na zdejší základce jsem objevil výkresovou dokumentaci, na které projektant zachytil budovu školy a hlavně její okolí v takové trošku futuristické podobě. Když jsem říkal svému řediteli, že to jednou zrealizuji, smál se. Dnes už to je skutečnost. Důkladnou rekonstrukcí a modernizací procházejí obě školní budovy. Postavili jsme novou kuchyni s jídelnou, kterou využívají i děti z mateřské školy. Žáci i široká veřejnost využívají novou sportovní halu. Venkovní areál je tvořen antukovou atletickou dráhou, hřištěm s umělým povrchem pro míčové hry, dvěma antukovými kurty na volejbal, dvěma kurty na plážový volejbal či tenis. Žádná „verneovka" – realita.

Pokud se týká kapacity mateřské školy, máme dočasný převis poptávky nad nabídkou. Částečně jsme to vyřešili výstavbou dvou nových učeben. Spolupracujeme i se spřátelenou obcí Suchonice, která zmodernizovala svou mateřskou školu, ale jaksi jí chybí ten základní materiál – děti. My je máme, budeme je tam vozit a zase přivážet na náklady obce, dokud to bude potřeba.

Jaký je v obci demografický vývoj?

Patříme k nejdynamičtěji se rozvíjejícím obcím v celém Olomouckém kraji. Působím na obci od roku 2001, kdy jsme měli zhruba 2100 obyvatel. Dnes jich máme přes 2800. Někteří starousedlíci samozřejmě brblají, co jsem jim to provedl, že Týnec už není tím, čím býval! Neuvědomují si, že sídlo může žít a rozvíjet se jen tehdy, pokud má mladé a zdravé kořeny. Samozřejmě, že i tento prostor má své limity. Říkám, že naše hranice je určena počtem zhruba kolem tří tisíc obyvatel.

Otázka na závěr. Chtěl byste také letos obhájit mandát?

Položila jste otázku, na kterou sám hledám intenzivně odpověď. Na jedné straně to své obecní puzzle nemám ještě poskládané. Rád bych se totiž dožil chvíle, kdy bych mohl prohlásit: Mám téměř (úplně nebude nikdy!) hotovo! Na druhé straně bych nerad sehrál nevděčnou roli „mocnáře“, na kterého U Palivce kálely mouchy, či který by bránil svým mladým nástupcům v realizaci jejich snů. Navíc mám ještě poslední příležitost se vrátit ke své vědecké práci a ke studentům, které mám upřímně rád. A co teď s tím, že?