Starostka Králík: Migranti by měli být umísťováni do zařízení mimo zastavěná území měst

Ministerstvo vnitra od záměru zřídit v městě pobytové středisko ustoupilo. Obavy z imigrantů ale nejsou mezi Čechy ničím neobvyklým a panují i v ostatních městech, která jsou v souvislosti s umístěním uprchlíků skloňována. Má tak podle vás současná situace vůbec nějaké řešení? Podle jakého klíče byste umísťovala uprchlíky v rámci ČR, tak aby se současně zamezilo koncentrací imigrantů v místech, která nejsou tak atraktivní, což nahrává vzniku dalších vyloučených lokalit?

Příliv uprchlíků do Evropy není novinkou loňského roku. Již několik let máme možnost sledovat zprávy o lodích plných migrantů, které přistály u evropských břehů. Množství ale nebylo tak velké, abychom se znepokojovali. Znepokojovat jsme se však měli. Podle mého názoru je největší problém v ochraně jižní vnější hranice schengenského prostoru. Pokud nedojde ke změně směrem ke zlepšení ochrany hranice, budou následky pro Evropu nedozírné. Dobře si pamatuji dobu, kdy se Česká republika stala součástí tohoto prostoru a spolu s polskými partnery jsme tuto skutečnost oslavovali na naší společné hranici. Na hranicích s Rakouskem jsem však při cestě na jih ještě dlouho cítila nespokojenost s tím, že nás mají pustit bez kontroly. No a dnes putují Evropou zástupy lidí, o kterých nic nevíme, a představitelé EU kritizují nejvíce ty státy, jež se snaží bránit zájmy svých občanů a vlastní hranice chrání. Pro Českou republiku i Evropu vidím jen jedno řešení, a to důsledně dodržovat všechna pravidla azylové politiky, důsledně kontrolovat všechny osoby, které bez oprávnění překročí naši státní hranici. Důkazem, že naše republika takto postupuje a mezi migranty se tato informace šíří, je jejich malý zájem o Českou republiku. Situace se však může v jarních měsících změnit a státní orgány musejí mít připraveny kapacity pro umístění migrantů v případě potřeby. V současné situaci bude rozhodování státu velmi těžké. Většina obcí na svém území takováto zařízení nechce a chtít nebude. Umístění migrantů do zařízení mimo zastavěná území měst považuji za dobrý nápad. Většina žadatelů o azyl v místě, kde čekají na vyřízení své žádosti, pobývá jen omezenou dobu a po úspěšném ukončení azylového řízení hledá svůj domov v rámci celé České republiky. Myslím si, že ke vzniku vyloučených lokalit, tak jak je u nás známe, by v tomto případě dojít nemělo.

Když jste se vy sama poprvé dozvěděla o tom, že by v Králíkách mělo vzniknout azylové zařízení. Jaké byly vaše první myšlenky?

Na jednu stranu jsem chápala snahu státu využít svůj majetek pro věc, kterou musí řešit, na druhou stranu jsem měla obavy o to, jak malé pohraniční město takovou situaci zvládne. Už v době, kdy bylo rozhodnuto o zrušení výchovného ústavu v Králíkách, jsme ve vedení města diskutovali o možnostech využití objektu a byli jsme si vědomi toho, že je to objekt vhodný např. i pro umístění azylového zařízení. Je však pravda, že jsme to považovali za menší zlo než vznik nekontrolovatelné ubytovny pro naše vlastní nepřizpůsobivé občany (občany České republiky). Myslím, že hlavně proto jsme už na jaře roku 2015 v zastupitelstvu přijali usnesení požádat o převedení areálu do majetku města.

Můžete nám i z vlastní zkušenosti popsat, z čeho plynou hlavní obavy občanů z imigrantů? Přece jen většina lidí se s nimi nikdy nesetkala.

Strach místních občanů, kteří by okolo azylového centra museli několikrát denně projít, je ve světle informací z celé Evropy více než pochopitelný. Myslím si ale, že tato věc má několik rovin, které spolu úzce souvisejí. Naše společnost stále více žije ve virtuálním světě médií. Sociální sítě utvářejí názory lidí velmi lehce a velmi rychle. Co bylo na Facebooku je nezpochybnitelná pravda, i když bylo mnohokrát dokázáno, že ne vše je tak, jak se na první pohled jeví, a po internetu koluje mnoho uměle vytvořených pravd. Na druhou stranu se oficiální média dopustila mnoha chyb tím, že nepodávala pravdivé informace nebo nepodávala žádné informace o věcech, které se staly. Nejkřiklavějším případem jsou silvestrovské události v Kolíně nad Rýnem. Opomenout nemohu ani to, že současné situace využívají různé skupiny a politické strany ke svému zviditelnění. V roli zachránců oslovují občany a přirozený strach z neznámého posunují do roviny nenávisti k někomu, koho lidé ani neznají. Příkladem toho mohou být poslední zprávy z obce, na jejímž území byli umístěni syrští křesťané, a lidé přesto protestují.

Domníváte se, že vláda přistupuje k řešení imigrační krize odpovědně? Nepřehazuje problémy, které nedokáže vyřešit, pouze na města a obce?

Jak už jsem naznačila, nemyslím si, že vláda postupuje špatně směrem navenek, kam dává najevo, že hodlá dodržovat naše platné azylové zákony, a taky to dělá. S řešením problému uvnitř státu je to však složitější. Připustíme-li, že stát není něco, co stojí mimo nás, ale že stát tvoří jeho občané, kteří bydlí právě ve městech a obcích, nemůžeme čekat, že stát tento problém vyřeší někde mimo nás. Každý krok, který stát udělá, se dotkne nějakého území. Je mnoho podobných případů, kdy stát nebo kraj řeší nějaký problém, jenž se týká širšího okruhu lidí, ale postihne jen některé. Všichni chceme svítit, mrazit potraviny, dívat se na televizi, poslouchat rádio, ale nikdo nechceme mít blízko svého bydliště úložiště jaderného odpadu. Všichni očekáváme, že nás „někdo“ každý týden zbaví odpadu, který jsme doma nashromáždili, ale nikdo nechce bydlet v blízkosti spalovny nebo skládky. Bohužel v tomto případě jde o problém, který je k nám doručen z venku, sami jsme si ho nevybrali, ale v dnešním globalizovaném světě nemůžeme čekat, že se nám vyhne, pokud bychom například nebyli členy EU. Jsme uprostřed Evropy a vše, co se v Evropě bude dít, se nás dříve nebo poději, dotkne. Jako členové EU máme alespoň nějakou možnost do celého procesu zasahovat.

Radnice by také chtěla objekt bývalého ,,pasťáku“ převzít do svého majetku. Prozradíte nám, v jaké fázi jsou jednání? Na čem to závisí?

Zatím jsme v této věci jednali se současným správcem, tj. s Výchovným ústavem v Brandýse nad Orlicí. Věc je úplně na začátku. Pozitivní zprávou je, že Ministerstvo vnitra ČR prostřednictvím Správy uprchlických zařízení vzalo zpět žádost o převod objektu pod SUZ.

Vzhledem k tomu, že má jít o bezúplatný převod, předpokládáte, že bude předávací smlouva obsahovat omezení v nakládání s objektem, kterou bude nutné dodržet pravděpodobně po dobu deseti let. Na jaké omezení byste nebyla ochotná přistoupit, a nebylo by pro radnici výhodnější objekt odkoupit? Přece jen, pokud se nemýlím, soukromý investor již projevil zájem bývalý výchovný ústav přestavět na byty. Nemůže být smlouva se státem překážkou?

Ano, v případě bezúplatného převodu bude určitě stanoveno nějaké omezení, nevíme však zatím jaké. Pokud by bylo pro město opravdu velmi nevýhodné, zvážíme i možnost úplatného převodu. Se soukromým investorem, který měl o areál zájem, jsme stále v kontaktu a doufám, že se nám podaří vyjednat takové podmínky, které co nejméně zatíží město.

Život ve městě se pomalu vrací k ,,normálu“. Co je pro vás nyní na prvním místě? Jaké téma je pro město zásadní?

Nemáme pro letošní rok žádné zásadní téma, město v rámci roku žije konkrétními akcemi. Teď momentálně v nás doznívá 56. tradiční králický karneval, který se v sobotu a neděli nesl v duchu tématu svět hraček.

Na co nového se mohou těšit občané v letošním roce?

Pro toto volební období jsme si dali za cíl zlepšení péče o městský majetek. Zastupitelstvo schválilo Statut fondu obnovy majetku, podle kterého bude město každoročně dávat cca 10 mil. Kč a údržbu současného majetku. Přesto jsme nezanevřeli ani na možnost nových investic. První letošní akcí bude vybudování obecní klubovny v místní části Červený Potok. Počítáme s využitím evropských dotací v novém plánovacím období 2014–2020 a rádi bychom využili také národní dotace, především pro investice do sportu. Aktuálně připravujeme projekt dokončení rekonstrukce autobusového nádraží včetně vybudování zázemí pro cestující a zahájili jsme práce na projektu umělé ledové plochy. Kromě toho se zaměřujeme na zlepšení podpory spolkové činnosti a zlepšení informovanosti občanů.

Před rokem jste čelila návrhu na odvolání. Podepsalo se to nějak negativně na atmosféře ve městě?

Nebylo to poprvé, co jsem čelila návrhu na odvolání, ale poprvé to bylo takto medializováno. V minulém období byl návrh podán dokonce třikrát. Návrh podává stále stejný člověk, takže se to vlastně stalo takovou malou tradicí. Na atmosféru ve městě to určitě vliv nemělo.

Česko by mělo začít vracet pozemky Polsku, aby vyřešilo územní dluh z padesátých let. Celkem jde o 370 hektarů. Mnohé obce, kterých se záměr týká, jsou ale proti. Vy jste dokonce zvažovali bránit se soudně. Domníváte se, že to bude nutné, nebo se vám podařilo přesvědčit ministerstvo, aby svůj záměr přehodnotilo? V jaké fázi je celá kauza?

Výsledek zatím neznáme, na naše vyjádření jsme žádnou odpověď nedostali. Myslím si však, že k soudnímu jednání nedojde, protože stát bude brát argumenty obcí vážně. V této věci je určitě dál starosta Chrastavy a my jsme připraveni se k případné žalobě města Chrastavy připojit.