"Demokratická společnost nemá jednu jasně danou cestu. Úkolem politiků proto nikdy nemůže být prosté zrychlení nebo zlevnění společné jízdy po předem daných kolejích," píše Bureš v komentáři pro Lidové noviny.
Někdy prý může být výhodné jen zůstat stát na místě a přemýšlet, samotný status quo může být lepší volbou. Jako příklad uvádí ekonom nekonečné změny daňového systému, kterému by ale více prospěla vyšší stabilita a naopak méně změn.
Druhým argumentem pro složitou a pomalou demokratickou debatu je podle Bureše význam samotné cesty k jakémukoliv cíli. A jedním z klíčových testů demokratické kultury je prý schopnost stávající vlády předat moc vítězné opozici a smířit se s prohrou.
V demokracii se zodpovědnost rozmělňuje
Principy řízení firmy jsou naproti tomu diametrálně odlišné. Akcionáři požadují jasně měřitelný výkon a chtějí za něj jasnou zodpovědnost, což ale demokracie tak úplně neumožňuje. Zodpovědnost se v demokracii plné vzájemných pojistek rozmělňuje. Mocenská struktura většiny firem má tak stále blíž k autokracii řízené shora dolů.
"Proto je volání po manažerských metodách v politice nebezpečné. Je naivní věřit, že vyřešíme všechny problémy efektivně tak, aby to nikoho nebolelo a všichni byli spokojení," píše ekonom.
"Volání po manažerismu v politice není ničím jiným než voláním po vytlačení všech hlasů mimo hlavní proud. Voláním po větší autokracii a menší demokracii," uzavírá Jan Bureš.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: adr
