Stát s lithiem zaspal. Průšvih jako OKD? Zde je svědectví odborníka na nerostný výzkum, které nebylo slyšet

Kauza lithia již nenese nános předvolebního handrkování a je možné se snad již bavit zcela věcně. Je podle vašich odborných zkušeností v naší zemi v oblasti těžby normální, aby financování zaštítila a podíl hornicko-geologické společnosti vlastnila zahraniční firma?

Dle mého názoru je potřeba vycházet z platných zákonů České republiky. Oblast těžby nerostných a jiných surovin v České republice řeší především zákon o ochraně nerostného bohatství, takzvaný „horní zákon“. Znalci zákona uvádějí, že přednostní právo pro udělení povolení k těžbě má ten, kdo prováděl průzkum ložiska. Udělení povolení k těžbě společnosti Geomet by tedy bylo přirozeným naplněním dikce zákona a nebylo by na tom nic divného.

Byl to stát, který vydal licenci k průzkumu, jež následně opravňuje těžaře k přednostnímu právu na těžbu – státní představitelé však nyní křičí, není ale tedy chyba jen na jejich straně, protože tohle vše přeci věděli? Považujete za nejlepší řešení, kdyby k průzkumu a těžbě lithia směřoval státní podnik?

Český stát, nebo kterákoli ze státních firem, měl stejnou možnost provést průzkumné práce sám nebo ve spolupráci se společností Geomet. Své šance a svého práva však nevyužil. Pokud by tedy nyní chtěla těžit rudu na Cínovci Česká republika prostřednictvím některé ze svých státních společností, musela by nalézt příslušné právní zdůvodnění takového kroku. Možnou variantou by bylo neudělit povolení k těžbě australské společnosti a zahájit celý proces realizace projektu pouze českými společnostmi. To by ale znamenalo začít znovu od začátku.

Australská společnost nebude mít zájem poskytnout výsledky průzkumu České republice vzhledem k tomu, že průzkum financovala sama z vlastních zdrojů. To by realizaci celého projektu protáhlo o minimálně dalších pět let.

Co se s tím teď dá ještě dělat?

Výhodnější by bylo se dohodnout s australskou společností o kapitálovém vstupu České republiky do společného projektu. Realizovat těžbu a zpracování lithia pouze českými společnostmi celý projekt prodlouží o několik let. Odhady mluví o zahájení těžby až v roce 2030. Vzhledem k tomu, že jsou avizovány podobné projekty na těžbu lithia v Evropě, například v Srbsku, mohlo by výrazné zpoždění realizace těžby celý projekt učinit ekonomicky nevýhodným.

Je logické předpokládat, že těžba bude svěřena Čechům? Není koneckonců nejvýhodnější využít zdejších technologií, zdejších podniků pro návazné činnosti a zdejších pracovníků, i kdyby to nebylo slíbeno v nějakém memorandu?

Pokud hovoříme o technologii těžby – tedy o podzemní těžbě, nejde určitě o výsostně českou technologii a zřejmě ani těžební mechanismy samotné nejsou přímo českého původu. Pravděpodobně tyto těžební stroje umí některá z českých firem vyrábět. Jedná se však vždy o řešení takzvaně „šité“ na míru, které vychází z již dlouho známých konstrukčních principů.

Co se týče využití českých pracovníků, myslím, že je naprosto přirozené, že těžbu budou provádět v převážné většině čeští zaměstnanci. I společnost Geomet předpokládá vznik nových pracovních míst a obsazení těchto míst místními pracovníky.

Australská European Metals Holdings od počátku tvrdí, že ono memorandum právě přináší garance a nadstandardní sliby zejména pro Českou republiku. Vidíte to v tom?

Pokud si přečtete samotné memorandum, nenajdete tam nic, co by Českou republiku přímo zavazovalo k jakémukoli nevýhodnému kroku. Memorandum pouze konstatuje, že obě strany, jak Česká republika, tak i australská společnost mají společný zájem těžit rudu s obsahem lithia, přednostně ji zpracovávat na území České republiky, spolupracovat na vývoji technologie separace lithia z rudy, podporovat výzkum v této oblasti a spolupracovat na realizaci možnosti vytěžené lithium využívat při výrobě výrobků s vysokou přidanou hodnotou.

Že to je možné, dokládá zpráva, která se objevila právě v těchto dnech, o výstavbě nového závodu na výrobu baterií obsahujících lithium v Havířově v Moravskoslezském kraji českou společností HE3DA. Jde přitom přímo o využití výsledků výzkumu a vývoje prováděného českou společností na území České republiky.

Memorandum navíc ve svém závěru deklaruje zájem obou stran jednat o možnosti kapitálového vstupu České republiky do společného podniku s australskou společností European Metals Holdings Limited. Tímto způsobem by byl zajištěn podíl České republiky na ziscích z těžby a zpracování lithiové rudy. Přitom by ale Česká republika přebírala i část rizik spojených s realizací tohoto projektu. Diskuse, které nyní probíhají jak v laické, tak iv odborné veřejnosti a také na politické scéně, byly tedy spíše politickou hrou před volbami v ČR, než snahou zajistit co největší zisk z těžby lithia v ČR.

Vidíte nějaké paralely s vlastnickými „problémy“, které se v posledních letech odehrávají kolem OKD či někdejší Mostecké uhelné?

Ano, vidím zde velmi silnou paralelu a také příčiny celého poprasku, který se kolem těžby lithia na Cínovci strhnul. Právě srovnání s případy OKD či Mostecké uhelné je zřejmé. V okamžiku, kdy se stát rozhodl utlumit vysoce rozvinutou těžbu hnědého uhlí v severozápadních Čechách, která skutečně krajinu a celý region výrazně devastovala a zatěžovala, použil pro něj nejjednodušší populistické řešení. Celou těžbu zprivatizoval a nechal těžaře a region, aby se se všemi problémy poprali sami. Masové propouštění, růst nezaměstnanosti a narůstající nespokojenost s vývojem regionu sledoval jen zpovzdálí. Ano, měl majetkovou účast v nově vzniklých společnostech, ale svou roli zde vůbec neplnil. Demonstroval tak, jakým umí být hospodářem a podnikatelem. Výsledek byl katastrofální. Obě společnosti byly nepřátelsky převzaty a stát z nich byl vytěsněn. To, zda se jednalo, či nikoli, o trestný čin, ponechávám stranou.

Následně se ovšem strhl pokřik o tom, jaké nemravné zisky soukromé společnosti z těžby mají a že je rozkrádáno státní bohatství. Stát však těžební společnosti na počátku celého příběhu vlastnil a stačilo pouze provést nepopulární reorganizaci a útlum. To by však museli politici a státní aparát nést také nepopulární důsledky tohoto kroku. Krach OKD, který nastal v posledních letech, potom není dle mého názoru až tak důsledkem mizerného hospodaření soukromé společnosti, ale spíše skokového zlomu na trhu s černým uhlím vyvolaným využitím břidlicových plynů v USA a masivním dovozem černého uhlí do Evropy.

Právě tady je možno nalézt paralelu. Stát o zásobách lithia na Cínovci dobře věděl a po celou dobu, kdy měl možnost tuto příležitost využít, nijak nereagoval a byl pasivní. V okamžiku, kdy se na základě průzkumu, který realizovala soukromá společnost na vlastní náklady, ukázalo, že se jedná o výrazné nerostné bohatství, se politici rozhodli bojovat za „správné“ využití tohoto bohatství. Přitom na počátku byl opět stát a jeho rozhodnutí nerealizovat průzkum na vlastní náklady.

Proč podle vás není takový humbuk kolem odkaliště, kde již Cínovecká deponie (ovládaná finanční skupinou kolem miliardáře Karla Janečka) má povolení k těžbě? Proč tady nevadí soukromník, s nepředvídatelnými kroky, který rovněž může firmu prodat zahraničnímu investorovi?

Relativní klid kolem odkaliště na Cínovci je dán skutečností, že se jedná o výrazně menší zdroj lithia a těžba tam v případě jejího zahájení bude trvat podstatně kratší dobu. Těžba samotná a separace cinvalditu z hlušiny bude poměrně snadná, projektu však zatím chybí možnost takto separovanou rudu zpracovat do prodejné formy lithia – uhličitanu lithného. Vzhledem k objemu rudy a k nákladům spojeným s vybudováním takového provozu pouze pro účely těžby z deponie hlušiny je potom zřejmé, že tento projekt samostatně bude mnohem méně výnosný. Proto také společnost Cínovecká deponie ještě těžbu ani nezahájila, i když již má platné povolení k těžbě. Dle mého názoru čeká, jak se vyvine situace kolem těžby z ložiska samotného a kolem zpracování vytěžené rudy. Protože zde zatím tedy nejde o biliony, jsou politici v klidu.

Jak velkým bohatstvím je skutečně pro náš stát lithium? Například i ve srovnání s uhlím.

Přesný přehled o zásobách a ložiscích nerostných surovin poskytuje Surovinová politika České republiky, schválená vládou v červnu letošního roku. Z ní vyplývá, že stále jsou svým objemem i významem nejdůležitější nerostnou surovinou takzvané energetické suroviny - tedy hnědé a černé uhlí, ropa, zemní plyn, uran – a neenergetické suroviny, tedy hlavně kaolin, sklářské a slévárenské písky, živce, bentonity a jíly, vápence, stavební kámen.

Těžba rudných surovin byla prakticky ukončena v devadesátých letech a většina zásob na území republiky je vedena v takzvaných nebilančních zásobách nebo byla z bilance dokonce vypuštěna. Přesto Surovinová koncepce konstatuje, že zásoby některých rud jsou z pohledu obsahu některých technicky zajímavých prvků stále významné. To je i případ lithia.

Česká republika o zásobách lithia vždy věděla a nikdy o něj sama nejevila velký zájem. Osobně jsem prezentaci o zamýšleném průzkumu zásob lithia na cínoveckém ložisku slyšel nejméně již před šesti nebo sedmi lety. V té době ho prezentovala česká společnost bez zahraniční účasti a hledala zdroje financování tohoto průzkumu. Nepochybuji, že i na příslušných ministerstvech byl tehdy nulový zájem. Cirkus, který se v současné době kolem těžby na Cínovci strhl, je jen obrazem toho, čeho jsou politici v současnosti schopni.

Pokud mám odpovědět na otázku, zda jsou zásoby lithia v Krušných horách a Slavkovském lese velkým bohatstvím pro náš stát, musím konstatovat, že ano; ne-li velkým, potom určitě významným. Přesto zásoby uhlí, a hlavně hnědého uhlí, jsou určitě v ČR daleko významnější a daleko větší bohatství.

Jako perličku a pro dokreslení tohoto tvrzení uvádím zajímavé konstatování hlavního prospektora ložiska na Cínovci Otty Janouta, který jako poradce působil ve společnosti Geomet při průzkumných pracích. Tento Čech emigroval do Kanady a působil jako prospektor po celém světě. Dle jeho vyprávění při získávání povolení k průzkumným pracím všude ve světě vždy slyšeli konstatování: V tomto místě jsou potenciální zásoby nějaké suroviny, to je příležitost pro tuto lokalitu. V Čechách však bohužel slyšeli jiné konstatování: Tady jsou zásoby lithia, to je hrozba pro zdejší kraj z hlediska budoucí těžby. Takové bylo stanovisko České republiky po dlouhé roky.

Pro bližší seznámení s ložiskem na Cínovci doporučuji objektivní a dobře zpracovaný článek na Technet. Naprostá většina informací v tomto článku pochází hlavně z tohoto zdroje.

Jak hodně rozdílná je těžba uhlí a těžba cínovecké rudy, včetně dopadu na životní prostředí?

Jednoduše řečeno je na Cínovci plánována těžba hlubinná, tedy podobná hlubinné těžbě černého uhlí. Obecně by bylo možno lithium, nebo lépe řečeno nerost cinvaldit, těžit na Cínovci i povrchově, znamenalo by to však odtěžit značnou část Krušných hor jako nadloží. To v dnešních dobách již samozřejmě není možné a dopady do životního prostředí a krajiny by byly obrovské. Proto společnost Geomet plánuje provádět těžbu hlubinnou, podle některých informací v hloubkách pod 150 metrů. Tím dojde k zachování výrazné vrstvy nadloží, která by měla tvořit strop vytěžených prostor, a zabránit tak poklesům terénu na povrchu. Navíc je plánována těžba se zpětným zakládáním hlušiny do vytěžených prostor. Tím by se bezpečnostní opatření proti možným poklesům na povrchu terénu ještě zvýšilo. Při tomto způsobu těžby by tedy dopady do životního prostředí měly být naprosto minimální. Navíc společnost Geomet zatím plánuje i primární zpracovávání vytěženého nerostu ve vytěžených podzemních prostorách.

Jiným případem je plánovaná povrchová těžba z deponie těžebních odpadů po dřívější těžbě cínu...

Jedná se o skládku rozdrcené horniny, písku, v tloušťce několika metrů, která by se těžila povrchově pomocí normálních rypadel. Z takto vytěženého materiálu by se magnetickou separací oddělovala ruda obsahující lithium a vytěžené prostory se opět rekultivovaly. Pro tento způsob těžby z těžebních odpadů již česká společnost Cínovecká deponie získala povolení.

Samozřejmě oba způsoby těžby budou doprovázeny i určitými negativními dopady do životního prostředí, tak jako každá lidská činnost realizovaná v přírodním prostředí.

Již se to zmiňovalo, ale zeptám se i vás: Jaké další kovy kromě lithia může být výhodné těžit v rámci celkové těžby na Cínovci?

Kromě lithia, s obsahem řádově v desetinách procenta, ruda obsahuje také další zajímavé prvky. Především cín, od něhož pochází jméno nerostu, wolfram a hovoří se také o rubidiu. Předpokládá se, že také tyto kovy by byly při následném zpracování separovány.

Jsou v České republice úhrady za vydobytý nerost podle vás dostatečné natolik, abychom se jako stát necítili okradeni?

Otázka úhrad za vydobytý nerost a nastavení jejich výše je dalším evergreenem. Výše úhrad by měla být nastavena vždy tak, aby umožňovala samotnou těžbu. Je nutno kromě zisku těžařů vidět také jejich náklady, potřebné investice a všechny poplatky spojené s negativními dopady do životního prostředí. Úhrady by tedy měly být nastaveny vždy tak, aby umožnily těžaři realizovat přiměřený zisk. Přitom je potřeba mít na paměti, že kromě úhrad za vydobytý nerost přináší činnost těžební společnosti státu další nemalé přínosy v podobě placených daní ze zisku, daní z mezd zaměstnanců, snížení nezaměstnanosti v blízkém regionu, a tím i nižší zatížení systému sociální podpory vyplacené státem a v mnoha případech také využitím nerostu nebo energetické suroviny v následných zpracovatelských či výrobních procesech. Kromě toho je potřeba vidět i podporu těžařů místním obcím a celému regionu vyplácenou často nad rámec zákona. Celý proces je proto nutno hodnotit vždy komplexně.

Jestliže se například před třemi roky vedla dlouhá diskuse nad takzvaně nízkými úhradami za vydobytý nerost při těžbě uhlí, hnědého potom zvláště, a nad nemravnými zisky těžařů, zapomínalo se trochu na přínosy, které měly a stále mají společnosti tento nerost využívající. V případě hnědého uhlí se jedná třeba o polostátní společnost ČEZ, která z výroby elektrické energie spalováním hnědého uhlí přináší do státního rozpočtu nemalé výnosy ve formě dividend, vyplácených každý rok.

Je proto otázka nastavení úhrad za vydobytý nerost vždy problematická. U plánované těžby lithia na Cínovci se například hovoří o tom, že úhrady za vytěžené lithium jsou poměrně nízké, přitom jsou však nastaveny poměrně vysoko u jiného prvku – rubidia, které je v lithné rudě obsaženo také. Úhrada za těžbu tohoto prvku potom celý projekt z pohledu ekonomiky těžby prodražuje a může jej činit nekonkurenceschopným. Přitom obsah rubidia v těžené rudě může komplikovat postup separace lithia jako žádaného produktu. Rubidium samotné nemá na trhu příliš velké uplatnění a zatím nemusí přinášet další zisky z realizace projektu.

Co říkáte na návrhy změnit kvůli lithiu „horní zákon“ či příbuznou legislativu?

Co se týče úpravy „horního zákona“ v otázce úhrad za vydobytý nerost, myslím si, že stát by měl pružně reagovat na vývoj na trhu s lithiem, ale i s jinými nerosty nebo s energetickými surovinami, a je-li to možné, úhradu tomuto vývoji přizpůsobovat.

Vidíte v australské investici, či obecně v těžbě na Cínovci, nějaká rizika?

Ano, je zde řada rizik, které je velmi obtížné dopředu kvantifikovat. První a také asi hlavní otázkou je velikost trhu, konkurence na něm, a tím i výše ceny lithia v různých formách, v kterých se ve fázi zpracování a využití může vyskytovat. V současnosti se očekává růst poptávky po lithiu ve spojení s jeho využitím pro akumulaci elektrické energie v akumulátorech a bateriích. Tento vývoj se očekává ve spojení s rozšiřováním využití takzvaných obnovitelných zdrojů energie, zvláště větrných a solárních elektráren, jejichž výkon je silně závislý na přírodních faktorech. Ty neumíme nijak ovlivnit a je nezbytné jejich produkci vyrovnávat v okamžicích, kdy jsou tyto podmínky příznivé a v časových intervalech, kdy naopak nejsou schopny elektrickou energii vyrábět a dodávat do sítě. Další oblast, ve které je očekáván významný růst, je oblast takzvané elektromobility, tedy náhrada klasických pohonných jednotek současných vozidel za elektromobily.

Ano, očekává se výrazný růst, je však nutno konstatovat, že pro tuto zamýšlenou variantu není připraven trh, distribuční sítě a ostatní nezbytná infrastruktura. Vývoj elektromobilů samotných kráčí mílovými kroky, jednotliví výrobci vozidel oznamují své záměry elektromobily vyrábět a dodávat na trh, ostatní infrastruktura však téměř neexistuje. Nebo existuje jen v takové míře, která masové nasazení elektromobilů rozhodně neumožňuje.

Navíc se velice zintenzivnil výzkum v oblasti výroby elektrických baterií a v letošním roce dalším výrazným a dosud těžko odhadnutelným rizikem je potom samotný proces separace lithia a jeho výroby ve formě, kterou potřebují samotní koncoví uživatelé tohoto prvku, tedy výrobci baterií. Zdálo by se, že těžbu nerostů lidstvo realizuje již po dlouhá staletí a že způsob separace lithia by měl být dávno znám. Problémem je, že dosavadní způsoby těžby a separace lithia jsou realizovány s využitím jiných zdrojů, než je lithná ruda na Cínovci. Proces separace pro cínoveckou rudu by byl tvořen pravděpodobně drcením vytěžené horniny, separací samotné lithné rudy a jejím následným zpracováním do formy uhličitanu lithného. Tento krok však nebyl v minulosti nijak podrobně zkoumán a s jeho realizací jsou spojena určitá rizika. Uhličitan lithný jako produkt je již potom na trhu prodejný.