„Praotec fantastů, baron Münchhausen, známý jako baron Prášil, uměl létat na dělové kouli nebo se zachránit z bažiny tím, že sám sebe vytáhl za vlasy. Takové kousky Jiří Dienstbier zatím nepředvedl, ale věříme, že i to přijde,“ píše Miroslav Korecký.
Komentátor MF Dnes se zaměřil na ministra pro lidská práva v současné Sobotkově vládě a připomněl i některé z těch minulých. „Tito ministři bez věcné portfeje a také fakticky bez podřízených mají jedno společné: obrovskou potřebu pomáhat obětem diskriminace všeho druhu,“ což je podle Koreckého logické a legitimní. Podle něj však mají bývalí ministři pro lidská práva společné i to, že to vzali za špatný konec.
„Pravou šťávu dali opomíjené funkci dva zelení ministři Džamila Stehlíková a Michael Kocáb. Ačkoli seděli ve vládě v čele s konzervativní ODS, padaly z nich neskutečné perly. Zákonný zákaz fyzicky trestat vlastní děti. Žlutý odznak pro těhotné ženy. Povinné výtahy v budovách s více než 4 patry. Kvóty pro ženy v politice. Antidiskriminační zákon. Adopce dětí homosexuálními páry. Anebo státem přidělované bydlení squaterům,“ rekapituluje Korecký některé návrhy ministrů s tím, že sociální demokrat Jiří Dienstbier se vydal v jejich šlépějích.
„Za půl roku ve funkci se pro někoho stal roztomilým vládním fantastou a snílkem o lepším světě, pro jiné zase nebezpečným sociálním inženýrem a ztělesněním toho nejhoršího z profesionálního lidskoprávnictví a kultu politické korektnosti,“ míní Korecký.
Na stránkách MF Dnes komentátor uvádí, že Dienstbier se ve Strakově akademii obklopil ženami a chrlí prý nápady jako „rozbouřený vulkán“. „A cokoli ministr označí za prosazování lidských práv, je obvykle jen okrajováním osobních svobod,“ uvádí Korecký a vyjmenovává, co vše už ministr stačil nabídnout.
Dienstbier tak ve vládě funguje trochu jako černé svědomí sociální demokracie
„Nejprve to byl zákonný nárok na místo v jeslích a ve školce, aby se oba rodiče mohli věnovat kariéře. Potom přišel volební zákon s třicetiprocentní kvótou pro ženy, vynutitelnou pomocí finanční sankce. Pak strategie romské integrace do roku 2020, v níž se sice celkem 206krát hovoří o diskriminaci Romů, ale jejich navrhovaná pozitivní diskriminace v kdečem je cudně zabalena do termínu „pozitivní opatření“, píše Korecký a zmiňuje i další návrhy.
Mezi nimi zákon o referendu či o změně sociálního bydlení, které má údajně na svá bedra převzít stát, a v dohledné době také zákon, který zajistí každému právo na bydlení. „Naposledy se Dienstbier obul do problému, na němž si vylámala zuby celá plejáda fantastů, tedy jak vykoupit prasečák v Letech u Písku na místě někdejšího tábora pro Romy,“ nezapomněl komentátor na další stálici k řešení.
Miroslav Korecký píše, že možná i většina Dienstbierových nápadů se nikdy neuskuteční. Na to jsou prý příliš kontroverzní nebo ekonomicky nereálné. „Dienstbier tak ve vládě funguje trochu jako černé svědomí sociální demokracie: takto bychom vládli, kdyby nám v tom nebránili koaliční partneři, opozice, děravý státní rozpočet – zkrátka objektivní realita,“ napsal Korecký.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: dkr
