Štěpán Kotrba zdraví sjezd ČSSD: Nelze diskutovat s fašisty z Ukrajiny, aniž by se člověk poblil. Sobotkovo fňukání, lezení do globálního zadku

13. 3. 2015 8:54

Obsáhlý rozbor současné politiky ČSSD sepsal pro ParlamentníListy.cz známý levicový komentátor Štěpán Kotrba. Dlouholetý znalec dění v ČSSD se bohužel domnívá, že sociálnědemokratická strana dnes rozhodně nedělá levicovou politiku a Sobotkovo vedení v zásadních otázkách, zejména mezinárodních, zcela zapomíná, za koho má jeho strana bojovat.

Štěpán Kotrba zdraví sjezd ČSSD: Nelze diskutovat s fašisty z Ukrajiny, aniž by se člověk poblil. Sobotkovo fňukání, lezení do globálního zadku
Foto: archiv
Popisek: Mediální a politický analytik Štěpán Kotrba

Anketa

Ke sjezdu ČSSD: Kterého kandidáta chcete do funkce 1. místopředsedy ČSSD?

hlasovalo: 5279 lidí

Štěpán Kotrba se účastnil mnoha sjezdů ČSSD. Jako levicový publicista i jako někdejší spolupracovník Miloše Zemana může skutečně zodpovědně vzpomínat na minulost sociální demokracie a hodnotit její současný stav. K letošnímu sjezdu, který se v pátek sejde v pražském Kongresovém centru, sepsal obsáhlé vyjádření, ve kterém se pustil zejména do vedení strany, jež podle něj není schopno pochopit nálady členstva i voličů a v zásadních otázkách ustupuje tlaku nadnárodních skupin, který by jako sociální demokraté vůbec neměli hájit.

Ke sjezdu ČSSD si přečtěte také alternativní prognózu od Lukáše Jelínka

Začíná sjezd nejsilnější opoziční strany, ČSSD. Proč opoziční strany, když je sociální demokrat premiérem? Protože sociálnědemokratické ideje nevládnou. Jsou vůči vládě v opozici. I když se někteří sociální demokraté v křeslech ministrů o vládnutí pokoušejí. A někteří dokonce vládnou úspěšně a v souladu s idejemi, pro které je voliči zvolili. Nicméně stále nenastala rovnost a nikdo se o ni ani nesnaží. Bohatí dál bohatnou. Chudí dál chudnou a zoufají si. Střední třída doufá. Doufá v příchod spasitele a místo něj přicházejí kněží, kteří zbohatnuli zázračně na restitucích, proti nimž ČSSD prohrála sama se sebou – proti vůli svých voličů i většiny členů... Snad i proto v říjnových  volbách ČSSD sice zvítězila, ale šlo o vítězství hubené. Koaliční partner říká srozumitelně 'Ano, s námi bude líp', my se o to postaráme. Ovšem předseda ČSSD říká také 'Ano, ale… Ale až zničím Zemana, Haška, Škromacha, Tejce, Babiše…' Jak si předseda ČSSD představuje účet předsedy vlády a předsedy strany z realizace politiky strany ve vládě, předvedl svým projevem, který již zveřejnil a na sjezdu se ho chystá přečíst. "Svým" idealistům, Masarykově demokratické akademii či "zrádcům" a fňukání nad pokusy ho svrhnout  ve svém projevu k delegátům věnuje víc času než tužbám svých voličů a problémům ideově "rozostřené" strany. Nehodnotí, co vše neudělal, ač udělat  mohl. Nehodnotí, co vše  udělal, ač udělat  neměl. Za chyby mohou všichni ostatní, za nijaké výsledky ve volbách může Zeman, Rusnok a zmatení voliči, za úspěchy může on. Gratuluji. Nicméně chápu.

Nesouhlasíte, pokud jde o Rusko a Ukrajinu? Přečtěte si původní materiály ParlamentníchListů.cz přinášející názory Miroslava Kalouska (z 11. 3.) + (ze 17. 2.) + ( z 6. 1.) (+ z 3. 12. + z 2. 10.), Františka LaudátaPavla Teličky, Romana Jocha (ze 4. 3.) + (ze 14. 1.)  (+ 8. 12. + 11. 9 . + ze 7. 8.), Grigorije Paska (ze 3. 3.) + (+ 19. 11.) (+ 21. 10.), Daniela Hermana,  Marka Ženíška (z  27. 2.) + (z 12. 2.) + (z 26. 1.) (+ ze 14. 1.), Michaela Kocába (z 25. 2.) + (z 3. 12.) (+ z 8. 11.), Daniela Kroupy, Lenky Víchové, Alexandra Tolčinského (z 23. 2.) + (z 13. 2.), Heleny Illnerové, Petra Fialy (z 22. 2.) + (4. 9.)Štefana Füleho, Martina Jana StránskéhoKarla Schwarzenberga (ze 14. 2.) + (z 30. 1.), (z 3. 10.) + (ze 14. 8.), Jiřího Zlatušky, Luďka Niedermayera, gruzínského velvyslance Zaala Gogsadzeho, Jefima Fištejna (z 12. 2.)  (+z 11. 12.) , Jana ZahradilaMiroslavy Němcové, Jakuba Jandy, Barbory Tachecí, Martina Bursíka (z 4. 2.) + (z 2. 12.) (+ z 6. 10.z 6. 8. a z 23. 6.), Ivana Gabala (+ 21.11.), Karla Svobody, Josefa Mlejnka, Bohumila Doležala (z 25. 1.) (+ z 15. 1.) + (z 27. 8.), Libora Dvořáka, Jiřího Grygara, Zdeňka Bárty, Michaela Romancova (ze 7. 1.) (+ z 20. 8.),Tomáše Peszyńského, Mariana Jurečky, Jana Šinágla, Martina Balcara, Jiřího Peheho (z 26. 11.) + (z 11. 9.) + (z 30. 7.), Jiřiny Šiklové (ze 14. 12.) (+ 22. 7.) , Alexandra Vondry, Čestmíra HofhanzlaPetra Pitharta, Bohdana Zilynského, Cyrila Svobody (+ z 22. 8. + z 1. 9.) Stanislava Chernilevského, Andreje Zubova, Václava BartuškyKarla Janečka, Pavla Žáčka (+ z 10. 9.), Jana Urbana, Daniely Kolářové, Alexandra Tomského (+ 2. část), Jiřího Peheho (z 11. 9.),  Johna BokaMaji Lutaj, Pavla Šafra, Františka JanouchaVladimíra Hanzela, Zdeny Mašínové (z 21. 8.), Anatolije Lebeděva, Alexandra Kručinina či Jana Vidíma.

Politika pravicových vlád Mirka Topolánka a Petra Nečase v letech 2006 – 2013 způsobila zemi nesmírné škody, v tom má předseda ČSSD Sobotka pravdu… Jasný je i jím zmíněný " samozřejmý" úkol všemi silami čelit dalším devastujícím krokům pravicové politiky, realizovat důsledně opoziční politiku, ve sněmovních volbách zvítězit a převzít vládní odpovědnost, kterou strana přijala na předchozím sjezdu. Stalo se. Ovšem sto dnů hájení nové vlády pod vedením premiéra z ČSSD  je pryč a tak je třeba zhodnotit vládní kroky dle předvolebních sloganů o svobodě, rovnosti a solidaritě.

Projev Bohuslava Sobotky na sjezd si přečtěte ZDE

Předseda ČSSD v náhlém záchvatu sebekritiky napsal ve svém sjezdovém projevu, že "existence přechodné vlády J. Rusnoka… rozostřila souboj mezi opoziční ČSSD a ještě nedávno vládnoucí pravicí ODS a TOP 09". Nechápu, jak je možné u standardní politické strany s jasným levicovým programem "rozostřit" ideové odlišnosti a programovou vizi od pravice. Pokud ideové odlišnosti existují. Existují ale? Benešová i Kohout v středové Rusnokově vládě reprezentovali to kvalitní ze socialistických idejí. Dá se říci, že to byli slušní levicoví ministři, i když mně osobně Benešová zklamala kývnutím na NOZ – nový občanský zákoník z Pospíšilovy dílny. Ale Rusnokovi ministři  byli  vcelku úspěšní ministři. Soudě dle programu ČSSD. Namísto, aby toho ČSSD využila, jako "očekávaný  jasný vítěz voleb",   zmíněné odkopla. Stejně tak odkopla svého bývalého předsedu Zemana, který na předchozím sjezdu prohlásil, že se stále cítí být sociálním demokratem a namísto shody s ním hledala úskoky a rozpory. Nakonec je našla. Její škoda. Očekávaný  jasný  vítěz voleb nezvítězil, ale vyhrál o prsa. Zeman je na Hradě, nemusí za to děkovat Lidovému domu a má dost síly, aby tam zůstal po celé volební období. Pokusy omezit pravomoci přímo voleného prezidenta jsou směšné a demokrata nedůstojné. Zemana volilo víc občanů než Sobotku. Respektovat to je nezbytné.

Občané si   zvykli snadno na to, že tím, kdo rozhoduje, je volič. Ukázala to první přímá volba prezidenta. Voliči chtěli Zemana a zvolili ho. Navzdory vůli partajního sekretariátu v Lidovém domě, který přišel s "vlastním" kandidátem a pak lavíroval, neboť Dienstbier nezískal podporu skoro nikoho. Navzdory nenávistným médiím, navzdory tehdy silné pravici a mocichtivému kléru zvítězil nenáviděný kandidát "dolních deseti milionů", "plebejec" Zeman. "Pojídač tlačenky s cibulí". "Hulvát" a "kremlofil". ČSSD dodnes nepochopila, jak je to možné, že nevyhrál její kandidát, byť byl senátorem, je právníkem, byť měl populárního tatínka a má dokonce i americké občanství. ČSSD nepochopila, co je to přímá volba. ČSSD nepochopila, co je Gaussova křivka rozložení inteligence v populaci, která přišla k volbám. ČSSD nepochopila, jakými starostmi žijí a jakým jazykem mluví její voliči. ČSSD nepochopila, že vztah voličů k "tradičním" stranám a politice se změnil paralelně s tím, jak degradoval vztah "nízkoprahových" politiků k voličům, byť dnes v převážné míře zprostředkovaný a většinou dezinterpretovaný negativistickými a vulgarizujícími médii.

Politici levice se svými voliči nemluví o obsahu konkrétních aktů politického rozhodování. Nebaví se o obsahu politiky ani se spolustraníky na schůzích strany. Poslanci a senátoři ČSSD nemluví s voliči o dopadu zákonů, které schvalují. Nemluví s nimi o nutnosti kompromisů pro udržení vlády, nemluví s nimi o rozdílech mezi stranickým programem a vládním prohlášením. Nebaví se o tom mnohdy ani s odbornými komisemi strany. Ministři nemluví s voliči o dopadech rozhodnutí. Nemají na to čas. Nebo ho mít nechtějí. Makají… Režim práce sněmovny je stále stejně hektický jako za časů "legislativní smršti" před vstupem Česka do EU. Přitom ke spěchu dnes už není důvod. Je ale důvod se zastavit a prohlédnout si a analyzovat tu spoušť, která za předchozími parlamenty zůstala. Někdy je dobré koupit nové ponožky a přestat látat ty staré.

Nástup "protestních" hnutí na jedno či dvě použití (TOP 09, Věci veřejné a z nich vzniklé LIDEM, Babišovo ANO, Okamurův Úsvit) do politiky je logickou reakcí na neschopnost "tradičních" stran komunikovat s voliči jindy než před volbami a jinak než prostředky marketingu a reklamy - billboardy, PR zprávami a letáky. Selhala ODS, selhala ČSSD, selhává dlouhodobě i KSČM, selhala KDU-ČSL. Důvod je zřejmý – rozostřenost "cílových skupin" – není jasné, koho strany chtějí reprezentovat a koho musí oslovit a přesvědčit. ODS nereprezentuje ani všechny podnikatele – protože mnoho z nich svou politikou poškodila. I proto skončila na hranici volitelnosti. Babiš nemusí krást jako bémovská radnice a platí daně v Česku. ČSSD nereprezentuje lidi práce. Protože mnoho jejích kroků prospělo spíše zaměstnavatelům než zaměstnancům. Protože příliš zájmů věnuje úředníkům. Jinak by odboráři neměli důvod se mnohdy vymezovat proti levicovým premiérům a politice levicových vlád. Středula má stále novou agendu, i když je ve Strakově akademii předseda vlády ze sociální demokracie. Proletariát vzývaný KSČM   neexistuje, nebo ho komunisté nedokáží rozpoznat mezi voliči ČSSD či Úsvitu a účinně oslovit. Stále hovoří kojzarovským dialektem a svůj pohled obracejí k bustám Stalina více než k zbraním revoluce 21. století. Stali se stranou důchodců za poslední zbytky životních jistot. Protestní hnutí taxikáře Ponerta by nemohlo vzniknout, kdyby komunisté stáli k masám čelem a ne zády. I zájmy křesťanů se ukázaly nekompatibilní s programem KDU-ČSL. Jinak by nemohla vzniknout Kalouskova "knížecí" TOP 09. Holt Fokoláre či Taizé není arcibiskupství. A KDU-ČSL se stala sociálnější a sekulárnější, aby oslovila alespoň maloměstské "potřebné". Protože aktivních křesťanů je stále málo. A bude stále méně a méně.

Anketa

Ke sjezdu ČSSD: Kterého kandidáta nejvíce chcete do funkce řadového, opakujeme, ŘADOVÉHO místopředsedy?

hlasovalo: 3735 lidí

Třetím důvodem je uzavřenost  stranického systému, sloužícího více zisku a kariérám straníků než prospěchu voličů. Altruismus není v módě. Požitky jsou tím prvním, co politiky a policii zajímá.

Čtvrtý důvod je taktéž nabíledni: Rozostřená role opozice, která je na mnoha místech součástí koalic s vládními stranami a která má řadu straníků etablovaných v úřadech a institucích, řízených či financovaných vládou. Kritizovat může pouze ten, kdo je nezávislý – zejména finančně a mocensky. Ne ten, který se musí ohlížet na "zájmy" lokální úrovně či je ze zázemí ukecáván svými stranickými kolegy, majícími prospěch z vesnické koalice. Program, ne koryta by měl být stranickou prioritou.

Popularita úřednických vlád pramení nejen z deklarované odbornosti těchto "nepolitických politiků", ale i z absence stranického boje uvnitř koalice. Zemanem sestavená úřednická vláda neměla ambice vymezovat se vůči sociální demokracii, přesto se ČSSD vymezovala vůči ní. Přitom doposud žádná z českých politických  stran nenašla odvahu sestavit vícestrannou koalici před volbami a jít do voleb jako koalice. Případně vydržet v koalici a nechat si jako koalice vystavit účet voličů v dalších volbách. České politice by to přitom prospělo, rozhodování voličů by to zpřehlednilo a chování politiků by to stabilizovalo. Odpovědnost za koaliční sliby nesou bez ohledu na obsazení rezortů všichni členové rukou společnou a nerozdílnou, a ne že ne. Nelze vnímat ČSSD jako čistou levicovou stranu, pokud člen její vlády hlásá či dokonce realizuje ve svém ministerstvu pravicové ideje. Stejně tak nelze vnímat ANO jako čistou "oligarchickou" pravici, pokud bezproblémově a ku spokojenosti voličů kohabituje ve vládě s ČSSD.

Takto viděl Štěpán Kotrba ČSSD před minulým sjezdem v roce 2013

ČSSD si může připsat bod ve stabilizaci státních úřadů. Zákon o státní službě je zásadním krokem k postupné depolitizaci státní správy a nemožnosti dělat po každých volbách defenestraci úřadníků předchozího ministra. Problémem na generaci ovšem bude naučit úředníky, že stejně nadšeně musí realizovat politiku pravicového ministra a o dva roky později i jeho levicového nástupce.

Jak je na tom ale programově levicová politika?

Koaliční smlouva je nejlepším z možného a dává sociálním demokratům jen tolik příležitostí, kolik jim nadělili voliči poslanců. Ministři Jan Mládek, Marcel Chládek, Svatopluk Němeček a Milan Chovanec jsou ovšem z jiné partaje než Jiří Dienstbier, Michaela Marksová a Lubomír Zaorálek. A to je problém. Stabilní problém vnitrostranické koalice několika ideových stran uvnitř jedné ČSSD. Jedna část je socialistická, minimálně dvě jsou sociálnědemokratické a minimálně jedna je liberálně sociální resp. liberálně demokratická. Širokorozchodnost někdy vyhovuje, jindy ale mate veřejnost. To když je chápaná voliči či dokonce straníky za bezpáteřnost.

Zatímco Mládek poctivě usiluje o ekonomice prospěšné pragmatické mezinárodní vztahy, poukazuje na nesmyslnost protiruských sankcí, řeší pragmaticky přístup země k ropě a plynu,   snaží se i o zlepšení odbytových a investičních vztahů s Čínou a Brazílií,  Zaorálek mu svými "morálními" postoji pozici ekonomické diplomacie neusnadňuje, naopak. Nelze se tvářit jako levicově a legitimizovat fašisty v ukrajinské vládě. Nelze dělat pragmatickou politiku vůči Rusku a zvát Gruzii do NATO a Ukrajinu do EU. Nelze respektovat politiku jedné Číny a kamarádit se přitom s dalajlámou... Nelze být levicový a nevymezovat se proti neoliberální politice Evropské komise a eurohegemonismu bruselské byrokracie. Nepoukázat na deficit demokratického rozhodování Bruselu.

Ale ani Mládek není levicový více,  než globalisticky liberální. Jinak by nehoroval pro uzavření dohody TTIP, ale o její torpédování. Protože jakákoliv dohoda, uzavíraná za zády občanů země, pro kterou bude závazná, je zločinná. Stejně zločinnou a prakticky nevypověditelnou dohodu uzavřel těsně po sametovém převratu za zády občanů Václav Havel s USA. O ekonomicky devastujiící dohodu se pokoušel za zády občanů i ministr Pilip jednáním o MAI. Naštěstí  neúspěšně.  Naštěstí se podařilo této globalistické dohodě zamezit mezinárodní odborářskou koalicí. Kdo nyní zamezí Mládkovi ve vlezení do globálního zadku USA?

Nejlevicovějším ministrem této vlády je ministr zdravotnictví  Svatopluk Němeček. Zrušení julínkovného bylo počátečním symbolickým krokem. Prakticky okamžitým splněním předvolebního slibu. Tlustou čárou za řáděním ODS v resortu. Od 1. 1. 2015 se zrušil poplatek za návštěvu lékaře a poplatek za recept. Koalice se  rozhodla nezavádět znovu poplatek za pobyt v nemocnici.  Postupná ekonomická stabilizace veřejných nemocnic a zastavení jejich privatizace bylo neméně důležité. Snad už nehrozí limitovaná zdravotní péče i vícerychlostní zdravotnictví,  fungující jinak pro bohaté a jinak pro chudé. Udržení veřejné pohotovostní zdravotní služby, preventivních prohlídek i očkování patří k úspěchům ministra též. Zbývá eliminovat "trh" z doplatků za distribuci léků, řešit korupci a podvody lékařů, zprůhlednit to, co je starostí státu (základní pojištění ve všeobecné státní zdravotní pojišťovně) a "nadstandard" v soukromých připojišťovnách. Nemyslím si, že VZP nezávislá na státu a hromada soukromých pojišťoven je dlouhodobě udržitelný stav. Není. Už od Zemanovy vlády je to problém a úkol každého ministra.

O systémovou, nealmužnovou a nežebravou solidaritu bohatých s chudými se prozatím nikdo příliš nesnaží, i když   zvyšují daňové slevy na dítě a daňová podpora pracujících rodin s dětmi,  i když se tvoří zákon o pomoci v hmotné nouzi. I když Sobotkova koalice umožnila odečítat rodičům náklady, které vydávají za pobyt dítěte v mateřské školce. I když  je nyní možné  rozšíření nároku na porodné a porodné za  narození druhého dítěte.    Problémem zůstává, že počet bezdomovců neklesl a nikdo se plošně nesnaží, aby se tak stalo. Limitem je vláda ČSSD s středopravicovým uskupením ANO a žebravě almuyžnové myšlení křesťanů, kterým "dobročinnost" vyhovuje. Přitom státní resp. obecní "čuňkodomky" spolu s posílením nízkoprahové sociální a zdravotní služby, hrazené z veřejných zdrojů resortů i obcí, by mohly být řešením. Jen chtít. A své chtění prosadit. Zákon o sociálním bydlení je prozatím jen záplata na existující nemravné "podnikání" s ubytovnami hrůzy.

Anketa

Podporujete návrh ministryně Marksové, aby se oba rodiče museli vystřídat na mateřské dovolené, jinak jim bude zkrácena doba jejího čerpání?

3%
97%
hlasovalo: 1929 lidí

Země, která je vyspělá, by se měla stydět za chudobu na hranici života a smrti. Za rodiče, nemající na vzdělání či školní obědy pro své děti. Za důchodce, mající důchod pod hranicí minimální mzdy. Za nezaměstnané, ponižované úředníky, kteří jsou placení z jejich daní a mají jim sloužit. Sloužit, nikoliv je ponižovat či buzerovat.  Počet lidí,  pro které je problém uživit sebe a své děti za mzdu neklesá. Řešení pro levicovou stranu? Nekeťasit a vrátit se k etice ekonomie. K etice veřejného života. 

Zdecimované a podfinancované úřady práce dát dohromady je ale olbřímí úkol. Devastaci těchto kontaktních míst pro aktivní politiku zaměstnanosti dokázala pravice téměř dokonat. Klobouk dolů před ministryní Marksovou,  že se do toho úkolu pustila. Ale nyní už je třeba vidět  výsledky.  Trh  vše nevyřeší…  Obce i stát musí být zaměstnavatelem i pro dlouhodobě nezaměstnatelné. Povinně. Nejsou. Namísto podniků obecného hospodářství, sloužících při úklidu chodníků, obecním zahradnictví či jiných pracích na údržbě majetku obce  jsou se zoufalými podmínkami zákona o zadávání veřejných zakázek najímáni soukromí podnikatelé. Namísto regulace nezaměstnanosti tak obce platí něčí zisk, mnohdy nemalý. Prostředky i infrastrukturu na veřejné práce ale stát, řízený levicí,  musí mít. Na úkor výdajů na žoldácké války, vysokorychlostní železnice, víceproudé dálnice pro auta dotovaná odpočtem z daní i jiné bezedné výdaje fikce luxusu pro střední třídu. Představy ministryně, že bude nařizovat otcům, kteří v průměru berou o třetinu větší plat, než jejich manželky, mateřskou dovolenou pod hrozbou sankce, je ovšem nejen hloupá, ale až zločinná.

Zákony, které sociální demokracie ještě nezměnila, a ani se k tomu nechystá, brání spravedlnosti. I té sociální. Zákon o prokazování původu majetku a zákon o dani z hazardních her jsou jen na papíře. Zákon o elektronické evidenci tržeb nepomůže ve všem. Stále si podnikatel může odečítat svůj bavorák a benzín do něj od základu daně, i když je "v minusu". Stále  si může odečítat  i Masserati. Namísto limitu pro odečet v ceně nejlevnějšího automobilu na trhu a to pouze pro ty, kteří daně zaplatili alespoň ve výši dvou ročních minimálních mezd po všech odečtech. Stát platí  i jinou  luxusní spotřebu podnikatelů – například bezdaňový nákup "podnikatelů" v Makru. To je sleva více než 20 procent pro vlastníky živnostenského listu na chod domácností... Není divu, že tolik lidí má "statusové" auto a je tak obtížné rozvíjet hromadnou dopravu, kterou tito lidé nazývají "sockou". Není divu, že tolik lidí platí daně v minimální výši nebo vůbec ne. Není divu, že mnoha z nich stát ještě doplácí. Vinou je i to, že není stále zavedeno plošné mýtné, které by zdaňovalo ujeté kilometry po všech silnicích a parkování na vozovce ve vlastnictví státu či obce. Vinou je i to, že nejsou prověrky fakticity odečitatelných výdajů a ztráty podnikatelského oprávnění pro daňové dlužníky. Podnikání není právo, ale výsada. Už od středověku spojené s povinnostmi vůči obci či státu. Obce i stát nemají na opravu komunikací, devastovaných stále větším množstvím aut.  Stále může být podnikatelem i ten, kdo daně neplatí několik let. Přitom zákon říká, že cílem podnikání je dosažení zisku. Jak lze podnikat a uživit sám sebe bez podvodů, nemám li zisk? Stále nejsou zrušeny dohody se zeměmi, které existují jako daňové ráje a vlastníkům firem  z těchto zemí či jejich dceřiných společností či firmám s těmito firmami obchodujícími  není zakázán přístup ke státním zakázkám a jiným zdrojům veřejných peněz. Rittigové se sociálním demokratům smějí. 

Ing. Miloš Zeman

  • BPP
  • První přímo zvolený prezident ČR
  • prezident České republiky

Jaké jsou  zájmy zdánlivě levicových politiků,  z nichž ani jeden nežije pouze za minimální mzdu či důchod? Mohou pochopit, za kterou mzdu lze žít a jak kvalitně?  Řešení pro ČSSD: co je lichva, vládní sociální demokracie prozatím  netouží či nezvládá exaktně pro soudy kvantifikovat a tak úžera a dluhové pasti kvetou. Novela zákona o exekuci by měla definovat územní příslušnost exekutorů a zmírnit vymáhání bagatelních pohledávek, tvrdí ČSSD. Nezabraňuje ale privatizovanému výkonu veřejné moci, která je pro exekutory nijak neregulovaným podnikáním. Připravovaný zákon o spotřebitelském úvěru také jen zmírňuje dosavadní nemravnou praxi, ale stále nedefinuje úžeru tak striktně, jak to udělal Masaryk.  Voliči levice budou dál chudnout a voliči pravice jim budou dál radostně půjčovat. Zisk je přece nejvyšší z chudoby.

Český zákon doposud  nestanovuje žádnou procentuální hranici, od které by byla půjčka považována za lichvu, a tak jsou nabízeny úroky s RPSN i přes 4000 %. Podle zprávy ministerstva vnitra z roku 2002 byly za trestný čin lichvy odsouzeni pouze čtyři pachatelé. Popřevratoví rádoby politici mají   dvacet pět let plná ústa Masaryka a ohánějí se jeho odkazem. Masaryk, který chápal slovo socialismus v jeho filosofickém i politickém rámci, ovšem  kdysi boj proti úžeře zvládl. Rychleji a lépe. Za první republiky byl trestnou lichvou již úrok nad 12 % ročně. Nikdo ještě "šmejdům", okrádajícím seniory,  neodebral živnostenské oprávnění a nikdo jim nezakázal založit si okamžitě jinou firmu.  Živnostenské úřady se do poctivosti podnikání nevměšují. Pokuty jsou směšné, ač by měly být likvidační.

Minimální mzda  má stoupat dál, aby se lidem prý vyplatilo pracovat, děla ministryně práce za sluníčkově dienstbierovskou část ČSSD, aniž porozuměla tomu, že automatiace, robotizace řady výrob i stále rostoucí produktivita práce znamená,  že stále více lidí bude nezaměstnatelných. Co s nimi, je úkol pro zásadní programovou úvahu levice. Namísto ČSSD převzali iniciativu levicoví intelektuálové a nezávislé iniciativy a po pražských kavárnách se diskutuje všeobecný základní příjem… Ne tak v sociální demokracii.  Recept zde není.

Sobotka se ve výčtu svých politických úspěchů ovšem pyšní tím,  že  v americkém Kongresu odhaloval bustu Václava Havla.  Nestydí se jako levicový politik tvrdit, že česká zahraniční politika se nevzdala odkazu Václava Havla.  To znamená,  že stále souhlasí s humanitárním bombardováním Bělehradu, s Američany vyprovokovanými barevnými revolucemi.  S krvavým Mejdanem, s občanskou válkou na Ukrajině, s destabilizací vlád  Libye, Iráku, Iránu, Sýrie a dalších zemí Blízkého a Středního Východu. S americkou asertivitou v Asii a podvracením režimů v Jižní Americe.

Zaorálek je tím, kdo v posledním roce nejvíce poškodil pověst a politické výsledky ČSSD. Ostatní se mohou snažit jak chtějí, stačí jediná věta ministra zahraničí směrem k Rusku, Ukrajině, Sýrii či dalším palčivým otázkám zahraniční politiky, aby klesl počet příznivců sociálně demokratické politiky. Nelze povolit povinné kvóty na příliv migrantů  z Afriky a zemí mimo EU. Nelze souhlasit s narkostátem Kosovo, nelze legitimizovat Saakašviliho či islamisty ze Sýrie jako "demokraty". Nelze diplomaticky diskutovat s fašisty z Litvy, Lotyšska či Ukrajiny, aniž by se člověk nepoblil. A chce mít kachní žaludek na diskuzi  s Obalovou administrativou, která se od té Bushovy neliší. Věznice v  zálivu Guantánamo existuje stále. Izrael stále okupuje palestinská území v rozporu s usneseními OSN. A USA šmírují a vydírají politiky celé Evropy, nejen Německa,  kde to prasklo. Saúdové jsou stále islámským státem, uplatňujícím drakonická pravidla šaríi. Proti těmto "demokratům" je Putin v geopolitice vzorem dokonalého gentlemana a lidumila. Pouze se stará o vlastní dvorek, aby mu tam nelezli beztrestně američtí potkani. Jaké jsou priority zahraniční politiky Česka? Lidská práva v Barmě a nebo výhodný obchod s Nusultanem Nazarbajevem? Levná ropa z Ruska a nebo čokoláda od Porošenka? Pochvala amerického velvyslance a nebo dodávka investičních celků na Sibiř? Čínské investice do českého průmyslu a nebo pochybná půjčka od MMF?

Dle Schwarzenberga dobrý příští  prezidentský kandidát Dienstbier toho mnoho nepředvedl. Ale alespoň o něm neslyšíme. To je dobrá zpráva. Neškodil.

Michal Hašek zůstal pragmatikem. Věnoval uplynulé dva roky  práci v Asociaci krajů a hejtmanský management zvládl na jedničku. To mu zachránilo pozici. Zůstal v čele hejtmanů a to je de facto silnější mandát, než má Sobotka.   Dokonce se pokusil lákat samostatně zahraniční investice do regionů. Na názor se Černínského paláce neptal. Bohužel straníci nehodnotí HDP regionů, ale jiné aspekty. Nicméně, po dvou letech se dá konstatovat, že Haškovo křídlo existuje. A je silné. I když předseda Asociace krajů nebude mít možná žádné ambice, zůstává silným hráčem. Stejně jako Zdeněk Škromach. Svou ambicí postavit se do prezidentské volby předběhl úvahy v Lidovém domě a nejspíš je to dobře. Má šanci. I proti Zemanovi, pokud by se stávající prezident pokusit kandidovat podruhé, i přes svůj složitý zdravotní stav a stáří. Jednou by   to Milošovi jako satisfakce mohlo stačit. Obavou zasvěcených totiž je, co se mohlo v hlavách členů politického grémia vylíhnout. Představa nějakého liberálního spasitele typu Švejnara v čele státu je odpudivá.

Nová levice, která chtěla zaujmout, většinou zklamala. Nesrozumitelná intelektuálština na jenom konci a doktrinářství na druhém provázejí pokusy polemizovat se sociální demokracií či jí určovat agendu – ať už z pozic levé frakce  Strany Zelených, internetových idealistů, zárodečného hnutí Vladimíra Špidly Cesta, Socialistického kruhu či jiných marginálních skupinek – třeba patočkovců v Deníku referendum, sponzorovaném z Lidového domu.

Zklamaly i kdysi silná hnutí – z Ne základnám se stala naprosto marginální  diskuzní platforma frustrovaných.

Jediným kdo dnes realizuje skutečně levicovou politiku v mezích možného, je ČMKOS. Poté, co se jejím předsedou stal po několika neschopných rétorech a manažerech Josef Středula. Koncepčně myslící,  brilantní ve vyjadřování, mrazivě slušný. Silný,  s dobrým týmem v zádech a silnou členskou základnou. Prozatím naslouchá a glosuje vládní politiku. Většinou vstřícně. Ale stále s opatrností. Část jeho týmu tvoří základ odborných skupin ČSSD, jeho makroekonomové radí Babišovi. Česku chybí konzervativně socialistická strana, Strana práce. Nahradí ji někdy odbory a nebo se podaří sérií vstřícných kroků mezi sociální demokracií a dalšími subjekty na levici velké sjednocení?

Před dvěma lety jsem těsně po sjezdu v rozsáhlé analýze napsal, že ČSSD selhat nesmí. Prozatím není za ni náhrada. Čestně musím přiznat, že ve většině agend prozatím neselhala,  i když a ni nenadchla. A myslím, že stejně to cítili i voliči v supervolebním roce 2014. Nyní uplynula už dost dlouhá doba, aby šlo  hodnotit, zda ČSSD spasí spíše mnohomluvní romantičtí idealisté nebo střízliví pragmatici.

ČSSD ale stále selhat nesmí. Úkol trvá.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: Štěpán Kotrba

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

To zas bude uragán: Až si zde kavárna přečte, co Miloš Zeman řekl Vladimiru Putinovi...

12:29 To zas bude uragán: Až si zde kavárna přečte, co Miloš Zeman řekl Vladimiru Putinovi...

Prezident Miloš Zeman se setkal s šéfem Kremlu Vladimirem Putinem. Hlava ruského státu českého prezi…