Koho byste volili v 1. kole prezidentské volby? (anketa je čistě orientační, žádný kandidát ještě nepotvrdil účast ve volebním klání; hlasování probíhá od 9.12.2014)Anketa
Jiřího Stránského si v první jablonecký zimní den (samozřejmě že dle počasí, nikoli kalendáře) přišlo poslechnout několik desítek lidí. Třiaosmdesátiletý spisovatel celých 90 minut stál. Až ho jeden divák vyzval, jestli si nechce sednout. „Odpovím vám stejně jako to dělám, když mě někdo pouští sednout v tramvaji. Děkuji, postojím, seděl jsem deset let,“ pobavil sál.
Stránského zatkli v 19 letech a obvinili z velezrady. „Mlátili mě hlava nehlava, abych se přiznal. Ale já nevěděl k čemu,“ vzpomínal. Už předtím byl těsně před maturitou vyhozen z gymnázia. Důvody byly politické. Stránský pochází z pražské patricijské rodiny, z otcovy strany má šlechtické předky. Otcem jeho matky byl bývalý meziválečný předseda vlády Jan Malypetr. Ve vězení prošel několika pracovními tábory, včetně jáchymovských uranových dolů.
Stránský však tvrdí, že je bytostný optimista. Vždyť i jeho první knížka, ve které vzpomíná na roky ve vězení, se jmenuje Štěstí. „Potkal jsem tam elitu českého národa,“ konstatoval. Po svém uvěznění však byl plný zášti. Pomohl mu básník Jan Zahradníček. „Říkal mi, že je na mně vidět nenávist a touha po pomstě. A že se toho musím zbavit, jinak mě to sežere,“ uvedl. Nebylo to hned, ale zhruba po roce to dokázal. „Jsem teď tolerantní, mezi svými přáteli mám i bývalé komunisty,“ sdělil.
Prezident Zeman je kazišuk
Ale jeho tolerance má přeci jen své mantinely. A ty patrně překročil prezident Zeman. V nedávném pořadu ČRo Plus si redaktorka Renata Kalenská pozvala k debatě Johna Boka a Jiřího Stránského. Bok a Kalenská probírali kriticky Miloše Zemana, ale Stránský se držel stranou a mlčel. Což u něj není obvyklé. „Proč nemluvíš, tak řekni svůj názor, nabádal mě John Bok. Když já bych musel říci jedno slovo a do toho se mi nechce, odvětil jsem. Ale tak dlouho do mě hučeli, až jsem dokonce dvakrát prohlásil: Prezident Zeman je kazišuk,“ objasnil spisovatel. A jal se vysvětlovat. „Běžnější je slovo kazisvět. Ale ten je nešikovný, levý na obě ruce. Ale kazišuk to dělá záměrně.“
Prezidenta Zemana se týkala i roztržka mezi Stránským a Martinem Dejdarem, který ztvárnil hlavní roli v seriálu natočeného podle spisovatelovy předlohy Zdivočelá země. Dejdar podpořil v prezidentských volbách Zemana. „Bouchly ve mně tenkrát saze. Ale uznal jsem, že jsem to se svojí reakcí přepískl a omluvil se,“ odpověděl na dotaz diváka.
Rozebíral se i seriál České století, zvláště poslední dva díly, ve kterých vystupoval Václav Havel. Divačka je vnímala rozporuplně, stejně jako Stránský. „Do Laterny magiky v listopadu 1989 jsem chodil, vím, jak to tam probíhalo. I když jsem se nedral dopředu. Věděl jsem, že se bude muset jít na kompromis s komunisty, a u toho jsem být nechtěl,“ vysvětlil.
Psali jsme:
Jde o to, zda zůstaneme součástí Západu. Havlův portrét je účelově přemalováván
Názor na tyto dva díly podle něj výstižně popsal Martin Šimečka v posledním vydání Respektu. „Havlův portrét je tu a tam přemalováván tak, aby vypadal jako vychytralý politik toužící po moci, jenž si celým svým životem rafinovaně připravoval půdu pro to, aby tuto moc uchopil. Smysl takového portrétu je zjevný: Z českých dějin má být vymazána vzpomínka na to, že existovali lidé, kteří byli ochotni obětovat svoji vlastní svobodu (Havel byl odsouzen na 4 a půl roku jako člen Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných). Připravenost přinášet oběti na obranu společně uznávaných hodnot, na nichž je založena západní civilizace, byla v Havlově pojetí dějin klíčová. Mimochodem, do velké míry právě proto - a díky Havlovi - nám Západ přiznal právo stát se jeho součástí,“ píše Šimečka.
To vše je podle Šimečky nyní v sázce. „Politici v čele s prezidentem Zemanem smysl oběti popírají. Tvrdí, že nic – a už vůbec ne svoboda někoho jiného, ať už jde o jednotlivce v případě čínských disidentů, nebo celých státy jako v případě Ukrajiny – nestojí za to, abychom se kvůli tomu vzdávali svého pohodlí.“ To, že se podle Šimečky vzdáváme současně západní orientace, je vedlejším produktem tohoto postoje. „Byť v případě Zemana a Klause zřejmě i cílem. V Česku dnes poprvé od roku 1989 nejde o nic menšího než o to, zda tato země zůstane součástí Západu, nebo vystoupí z jeho orbitu do zdánlivě volného prostoru mezi ním a Východem,“ zmínil. Překážkou takového geopolitického pohledu je Havel. „Aniž bych tvůrce televizního seriálu podezíral ze zlých úmyslů (na rozdíl od Zemana a Klause), uviděl jsem na televizní obrazovce tohoto muže úplně jinak, než jsem ho znal,“ konstatoval Martin Šimečka.
Babiš nebyl agentem, Stránský doktorem
Jiří Stránský byl také spoluzakladatelem Ústavu pro studium totalitních režimů. „Mohli jsme nahlížet do svazků StB. Já jsem toho nijak zvlášť nevyužíval. Podíval jsem se jen do dvou. Milana Kundery a Andreje Babiše. A musím říci, že Babiš agentem nebyl. Podepsal jen ekonomickou spolupráci,“ objasnil.
Spisovatel jezdí i zhruba 15 let na besedy do škol. A pozoruje posun k lepšímu. „Před deseti, pěti lety se děti bály pokládat otázky a neměly moc zájem o politiku. Teď je to jiné, lepší. Věřím, že tato generace konečně naši politiku vyčistí,“ zadoufal.
Jiří Stránský byl také předsedou českého centra Mezinárodního PEN klubu. „Tehdy v rámci rakousko-uherských tradic mě pořád titulovali jako doktora. Vzpomínám na mezinárodní konferenci, kterou moderoval Vladimír Železný. A ten mě také představil jako doktora Jiřího Stránského. Nejdřív jsem chtěl protestovat. Ale pak jsem si řekl, že to nemá cenu. A řekl jsem. Ano, jsem doktor vězeňských věd,“ uzavřel své jablonecké povídání Jiří Stránský.
- Další reportáže ČTĚTE ZDE.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Oldřich Szaban
