„Pro lidi mé generace, dospívající koncem 80. let, Nohavica hodně znamenal. A díky Nohavicovi jsme uznávali i Vysockého, jako jednu z mála ruských věcí vůbec,“ zahájil Fingerland svůj komentář s tím, že Nohavica byl v tomto smyslu oceněn po právu. „Oba, Nohavica i Vysockij, každý svým způsobem, byli tehdy hlasem volnosti a nedůvěry k moci,“ doplnil.
Připomněl, že Vysockij však neměl to štěstí, aby se dožil svobody, a tak nevíme, co by soudil o dnešní ruské moci. Jeho „válečné“ písně tak zněly na shromážděních oslavujících ruskou okupaci Krymu. „Jak je známo, s mrtvými básníky si každý může dělat co chce,“ poznamenal Fingerland a zdůraznil, že Nohavica ovšem zpíval Vysockého dávno před nástupem Putina, dokonce dávno před Listopadem.
Překvapivé je podle komentátora to, že vlastně převzal jen velmi malou část Vysockého či Okudžavova repertoáru. Někdy prý ani nejde o jeho vlastní překlady, ale dílo rusisty, překladatele a příležitostného interpreta Milana Dvořáka. „Jeho jméno při zpívání Vysockého písní Nohavica občas zapomíná uvádět,“ dodal s tím, že navíc vedle ruských písničkářů přeložil a přebásnil řadu klasických i novodobých děl ruské kultury, včetně Evžena Oněgina.
Fotogalerie: - Putin není náš car
Další zvláštností, které si Fingerland všímá, je to, že Nohavica mohl čerpat z velmi rozsáhlého Vysockého díla a skoro stejně rozsáhlého okruhu Dvořákových překladů. Přesto si vybral písně jen určitého druhu. Jsou to většinou kousky žertovné, pijácké nebo melancholické. Ale ne ta díla, která osobitě komentují ruskou historii i jeho vlastní současnost.
Například dílo „Baňka po bělomu“, v češtině „Rozpal tu lázeň až doběla“, patří k jeho textově nejpůsobivějším i hudebně nejzajímavějším věcem. Je však o tom, že někdo může být tak fascinovaný mocí, až se vzdá svého vlastního úsudku. „Navíc nehezky mluví o období, které dnes Putin i řada jeho spoluobčanů vnímají jako vrchol ruských dějin,“ doplnil Fingerland.
Nohavica také nepřevzal bezejmennou Vysockého píseň, začínající slovy „V naš krug ně každyj papadal“, něco jako „mezi nás se jen tak někdo nedostal“, která je prý o udavačství. V další proslulé písni „Ja něljublju“ si Vysockij zase stěžuje na to, že mu občas někdo přeruší telefonní spojení, nebo dokonce čte jeho dopisy. „Kdo to tehdy asi byl?“ poznamenává komentátor.
Závěrem dodává, že právě zmíněný Milan Dvořák z ruských písničkářů nepřekládal jen Vysockého nebo Okudžavu, ale také Alexandra Galiče. Přitom jeho písně jsou prý stejně mocné jako ty Vysockého. A neméně sofistikované jako ty Okudžavovy.
Původní text ZDE
Fotogalerie: - Zemanova čínská rapsodie
„Zpíval skutečně o mnohém. O ruském, pardon, sovětském imperialismu, zmiňuje vícekrát i okupaci Československa,“ sdělil s tím, že Gališ v roce 1977 za nevyjasněných okolností zemřel. Podle jeho dcery ho zavraždila KGB. „Tedy někdo ze zkušenějších kolegů tehdejšího nováčka Vladimira Putina. Nohavica si Galiče bohužel neoblíbil,“ uzavřel Fingerland s tím, že je pravda, že za zpívání jeho písní by dnes v Kremlu medaili nedostal.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: nab
