Autor se nejprve snaží vysvětlit fenomén Donalda Trumpa. Poukazuje na to, že existuje univerzální zkratka, kterou hollywoodské filmy používají na to, aby odlišily dobré a zlé chlápky. Ti dobří jsou obyčejní lidé z venkova, zatímco ti zlí jsou dekadentní hajzlové, kteří žijí ve městě a chodí oblečeni v divných šatech. Ve Hvězdných válkách je Luke Skywalker farmářský chlapec, zatímco všechny záporné postavy žijí v naleštěné vesmírné stanici. Ve Statečném srdci je hlavní hrdina obyčejný farmář, ale ničemný král žije na luxusním hradě, oblečen v nóbl šatech.
Tohle téma se objevuje v několika podobách: primitivní proti pokročilému, tvrdé proti útlocitnému, maskulinní proti femininnímu, chudí proti bohatým, čistí proti zkaženým, tradiční versus divní. Toto dělení je kódem pro základní osu: venkov proti městu. Je sice jasné, že zmíněné dvě linie se neustanovily jen na základě nějakých filmů. Naopak, filmy používají zmíněnou zkratku právě proto, že toto rozlišení tu existuje odedávna. My venkované jsme prostě naprogramovaní na to, abychom nenáviděli upjaté elity. A to nás přivádí k Trumpovi, píše dále Wong.
Kdo by se teď měl postavit do čela ČSSD?Anketa
Celý text je ZDE
Vyrostl jsem v trumpovském státě
Upozorňuje, že sám se narodil a vyrostl v trumpovském státě. „Moje rodina jsou trumpovští lidé. Pokud bych se nepřestěhoval a nezískal tenhle divný job, volil bych ho. Vím to zcela jistě,“ píše dále Wong a pokračuje: „Pokud budeme chtít porozumět fenoménu Trump, potřebujeme se podívat na podrobnější mapu politických preferencí. Uvidíme, že většina amerického území je republikánská, kromě různých modrých pruhů a bodů – to jsou hustě osídlená města. Tyto modré ostrovy se nacházejí v červeném oceánu. Ačkoliv města tvoří méně než čtyři procenta celého území, žije v nich 62 procent populace a nachází se v nich drtivá většina veškeré popkultury. Naše filmy, televizní show, hudební skladby, stejně jako zprávy – to vše k nám přichází z těchto modrých ostrovů.“
Někdo se může ptát, zda to vše není o rase a zda nejsou Trumpovi voliči jenom parta rasistů. „Ze své vlastní zkušenosti mohu říct, že rasismus mého mládí si vždy držel určitý odstup. Nikdy jsem neviděl, aby se kdokoli z mé rodiny, z mých přátel nebo spolužáků choval hrubě k černochům z našeho města. Chodili jsme s nimi do práce, hráli s nimi počítačové hry, zdravili jsme je. To, co jsem naopak slyšel, byly vždy komentáře, že když se ve městě ocitnete na ‚tom špatném místě‘, bude to pro vás znamenat, že vás vytáhnou z auta, znásilní a upálí zaživa. Když se na to zpětně dívám, myslím, že to bylo o tom, že lokální menšiny byly v pohodě – dokud byly jako my,“ píše Wong.
Oběti teroristických útoků křičí a odpovědí elit je...
„Černoši se bouří, muslimové vybuchují, gayové šíří AIDS, mexické kartely popravují děti, ateisté strhávají vánoční stromečky. A mezi tím vším liberálové popíjejí ve svých luxusních apartmánech značkové víno a tvrdí: ‚Ale vždyť to jsou právě bílí křesťané, kdo je naším skutečným problémem!‘ Oběti teroristických útoků křičí o ulici dál od jejich sociálního skleníku a jedinou odpovědí elit je nářek nad tím, že mužům není dovoleno používat dámské toalety a že je kruté chovat kuřata v klíckách,“ píše dále Wong.
Takový postoj označuje za šílenství. „Mají hlavu zaraženou v písku tak hluboko, že už nerozeznají, kde je levá a kde pravá. Základní a zjevné pravdy, které platily po tisíce let, jsou teď vysmívány a shazovány – například to, že je lepší tvrdá práce než závislost na vládě, že děti se mají lépe v péči obou rodičů, že mír je lepší než vzpoura, že striktní morální kód je lepší než bezuzdný hédonismus, že lidé si více váží věcí, kterých museli dosáhnout, než těch, které dostanou zadarmo, nebo že nevyletět do povětří díky bombě je lepší než vyletět do povětří díky bombě. Jak se na venkově říká: Když mi močíš na nohu, neříkej mi, že prší. To, na čem byla Amerika bezesporu založena – rodina, víra a tvrdá práce –, vyšlo z módy a bylo označeno za malomyslné. Tyto povýšené elity se ze svých slonovinových věží smějí tomu, jak tyto základy podkopávají, a pak napíší dlouhé chytré články o tom, jak to jsou právě praotci zakladatelé, kdo může za tento kolaps,“ uvádí Wong.
Když pršelo, do naší školy zatékalo
Píše také, že pracovní místa na venkově se zpravidla točí kolem jedné velké lokální firmy – fabriky, uhelného dolu atd. Když skončí, město umírá. „Když jsem vyrůstal, zničilo nás zavření ropné rafinérie. Vyrůstal jsem jen v prázdné skořápce toho, čím kdysi moje město bylo. Když pršelo, tak do naší školy zatékalo. Města se mohou vypořádat se ztrátou průmyslu tím, že vytvoří nová pracovní místa v sektoru služeb – to ale malá města nemohou. Takový model funguje jen od určité úrovně hustoty populace,“ upozorňuje.
Pokud v jednom takovém městečku nežijete, nedokážete si představit tu beznaděj, píše dále Wong. Velká většina možných kariérních cest vyžaduje přestěhování do velkého města a kolem každého z nich je teď velká, tři sta metrů vysoká zeď, která se jmenuje „náklady na život“. Řekněme, že jste šikovný člověk, co si vydělá osm dolarů na hodinu v lokální firmě, a aspirujete na větší věci. Fajn, tak se připravte, že se společně se svým novým přírůstkem do rodiny přestěhujete do malého bytečku, za který měsíčně dáte 1200 dolarů, a za všechny ostatní potřeby teď budete platit dvojnásobek toho, na co jste byli zvyklí.
V malém městě svůj talent uplatníte jen v country clubu, baru či kostele
Když jste ve městě, můžete se docela dobře snažit založit kapelu, stát se hercem nebo získat diplom z medicíny. Můžete mít sny, poukazuje Wong s tím, že v malém městě nenajdete moc příležitostí, kde dát průchod svému talentu, kromě několika country klubů, barů a kostelů. V takovém městečku jsou zhruba dva doktoři. Pokud se chcete jedním z nich stát, znamená to, že si budete muset počkat, než jeden z nich zemře nebo odejde do důchodu. Když otevřete noviny, veškerá nabídka prací se bude týkat fast foodů nebo skladišť. Některé části těchto měst vypadají jak z apokalyptického filmu.
Venkované se samolepkami Trumpa na svých dvorcích tvrdí, že jejich způsob života mizí, čemuž se uchechtnete a řeknete, že to, na čem skutečně záleží, je to, aby černoši a gayové měli stejná práva. Nicméně říkám vám, že tito lidé tvrdí, že jejich způsob života umírá, protože jejich způsob života prostě umírá. Není to jen jejich divoká představivost. Žádný film z budoucnosti nepočítá s tradičními rodinami, lovci a uhelnými doly. Možná kromě Hunger Games, nicméně tenhle film zobrazuje apokalypsu, píše dále Wong.
„Takže ano, volili chlápka, který slíbil, že dá věci zase do pořádku, chlápka, který má být budíčkem pro ostrůvky demokratů. Volili cihlu, kterou hodili do okna. Byl to hlas zoufalství,“ podotýká Wong.
Psali jsme:
-634969874640202415.jpg&id=10051)
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: vam
