Otázky kolem Andreje Babiše, nahrávky jeho rozhovorů s novinářem Markem Přibilem a demonstrace proti předsedovi hnutí ANO i prezidentovi Miloši Zemanovi jsou hlavními tématy pravidelného mediálního ohlédnutí za uplynulým týdnem.
„Na samotném problému, který se jmenuje Babiš versus Sobotka, mě nejvíc zaráží a zneklidňuje, že naše média věrna svým politickým guruům, zejména pánům Kalouskům a Sobotkům, se snaží postavit jednu část společnosti proti druhé. Společnost je rozdělena, ale hlavní podíl na tom mají politici, které jsem jmenoval, a jejich služebná média. Stav mezi Babišem a Sobotkou přece není problém černých a bílých, hrdinů a zbabělců, ani statečných a dezertérů. Je to problém normální běžné politické šarvátky, která je v celé Evropě přítomná od devadesátých let, ale my se tváříme, jako bychom byli pupek světa,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Tuzemská média to všechno naprosto uměle a zcela záměrně nafukují. „Nafukují to proto, že hrají na jednu branku. Ta branka se jmenuje Babiš a všichni ostatní hrají v jednom dresu proti té jedné brance. Na té situaci mi vadí, že média i politici polarizují společnost a vlastně nutí i lidi, kteří nemají chuť se identifikovat s jednou z těch stran, ať už s panem Babišem, nebo s panem Sobotkou, aby zaujali stanovisko pro, nebo proti. Ale já nejsem ani pro, ani proti, mě zajímají souvislosti, proč se to děje, kdo z toho má prospěch. To jsou věci, které mě zajímají jako občana kromě toho, že mě zajímají jako profesionálního pozorovatele té věci. Ale absolutně odmítám přistoupit na hru, že jsem součástí nějaké polarizované společnosti a jsem povinen se vyjádřit pro, nebo proti. Je to stejné jako kádrování po roce 68: souhlasil jsi se vstupem vojsk, nebo nesouhlasil, líbil se ti Dubček, nebo nelíbil,“ srovnává mediální analytik.
Hezké odpoledne! Děláme vše proto, aby nebyl @AndrejBabis umlčen. Tady je třetí díl. Užijte si Den vítězství. https://t.co/kk5n4KshG5
— Julius Šuman (@skupinasuman) 8. května 2017
To poslední, o co novinářům jde, je, aby si každý udělal vlastní názor
Vadí mu stále stejné stavění lidí proti sobě a vynucování jednoznačné, kategorické odpovědi, přestože mimo jiné nemáme dostatek informací. „Média tu věc fedrují zjednodušeně, protože naši novináři v mainstreamových médiích jsou většinou buď velmi hloupí, navedení, nebo obojí. Velmi cíleně si pohled zjednodušují a zčernobílují. Přitom jejich povinností je, aby tu situaci dešifrovali podrobně a do detailů, aby si občan mohl udělat svůj vlastní názor. Ale to je to poslední, o co našim novinářům jde. Jde jim hlavně o to, aby občan převzal názor, který mu vnucují. Pak jsou velmi nervózní, když si jde občan do alternativních médií pro jiný pohled, aby měl porovnání a udělal si svůj názor. O tom je boj o alternativní média, o takzvané hybridní hrozbě a podobně. To všechno spolu souvisí. Takže to je jedna klíčová věc, která mi opravdu strašlivě vadí,“ přiznává Petr Žantovský.
To však není jediné, s čím má v této záležitosti problém. „Samozřejmě mi velice významně vadí i druhý aspekt, který se týká samotných věcných ´důkazů´, ačkoli se zde nejedná o soudní spor. Mně se moc líbilo, jak to dění kdosi charakterizoval, že Poslanecká sněmovna si zahrála na jednoho soudce, který soudil Babiše, Senát si hraje na druhého soudce, který bude soudit Zemana, a Ústavní soud pak bude tím katem, který oba dva setne. To považuji za velice přesnou metaforu toho, jak se nemá dělat politika, jak se nemá v politice absolutně postupovat, protože politika je souboj idejí, nikoli souboj ramen, souboj loktů a souboj peněz. Tedy neměla by být. Ale samozřejmě je, nebuďme naivní, je to celé absolutně naruby,“ tvrdí mediální odborník.
Důkazní břemeno o nahrávkách nemůže být na Babišovi
Ve věcném rámci dává za pravdu ministru spravedlnosti Robertu Pelikánovi za vyjádření ve středečních Událostech, komentářích České televize a poslanci hnutí ANO Bohuslavu Chalupovi za otevřený dopis premiérovi. „Té velmi zásadní argumentaci se naši novináři vysmívají a média ji zcela odsouvají. Jde o soubor těchto otázek: Nevíme, kdo ty blbosti, na nichž je zaznamenán pan Přibil s panem Babišem, natočil. Nevíme, proč je natočil. Nevíme přesně, kdy je natočil. Nevíme, co je natočeno kolem nich. Mně se moc líbilo, jak pan ministr spravedlnosti odpověděl panu Takáčovi ve středečních Událostech, komentářích, když na něj dorážel, proč pan Babiš nedokáže, že ty nahrávky nejsou pravdivé a přesné, když tvrdí, že jsou sestříhané a podvržené,“ poznamenává Petr Žantovský.
Psali jsme:
Robert Pelikán to moderátorovi připodobnil k tomu, kdyby se v takové situaci ocitl sám. „Řekl mu: ‚Představte si, že jste doma v kuchyni, stejně jako pan Babiš byl u sebe v sokolovně v Průhonicích, ve svém majetku. A přijde vás navštívit nějaký známý, vy něco řeknete, někdo tam nastrčí mikrofon a natočí vás bez vašeho vědomí. Pak si do toho něco dotočí, sestříhá to podle svého a vy budete stát před úkolem, abyste dokázal, že ta nahrávka není autentická, že ten rozhovor takhle neproběhl, nebo že jsou zpřeházená slova a věty.‘ Takže jak to, že je důkazní břemeno na Babišovi? Není možné, aby bylo na něm. Ať dokazuje policie, ať dokazuje ten, kdo se dokazováním má zabývat. Prostě tyhle sestříhané nahrávky jsou zcela zjevně účelově sestříhané a účelově vyndané na trh,“ nepochybuje mediální analytik.
Sestříhat věty, aby dávaly jiný smysl, není žádný problém
Přitom zdůrazňuje, že nedělá Andreji Babišovi advokáta. „Opakuji svou větu z úvodu, že se odmítám stát jednou z větví té polarizace hry na dobro a zlo. Tady není dobro a zlo, ale nějaký úmysl někoho poškodit a nějaký úmysl uspět ve volbách. To jsou úmysly v politice běžné, některé dokonce legitimní, ale prostředky, které se k tomu používají, jsou absolutně unfair a měly by se prošetřit a zcela jednoznačně odsoudit. Já v té souvislosti vždy volím takový příměr, když řeknu větu: ‚Je krásné počasí, tak vezmu kolo a pojedu ven.‘ Z téhle věty mi někdo sestříhá pouze ‚krásné kolo‘. Ale já jsem neřekl nic o tom kole, natož že je krásné. Ale oni jsou schopni mi to sestříhat do věty, která dává úplně jiný smysl. To je jen triviální ukázka toho, jak se velice primitivně dá pracovat s nějakou nahrávkou, která je pořízena tímto způsobem a má nějaký účel,“ vysvětluje Petr Žantovský.
V této souvislosti nabízí drobnou historickou exkurzi ke kauzám, které si ještě velice dobře pamatujeme a které nemají jako v uvedeném případě černobílý závěr ani pointu. „To je kauza Forejt a kauza Nečasová-Nagyová. V obou dvou případech byly uskutečněny kroky, ať právní nebo pracovněprávní na základě ‚cinknutých‘ podkladů. V případě Forejta to byla nahrávka účastníka večírku u něj v soukromí, kde byl pan Forejt zachycen, jak si dává lajničku koksu, je u toho polonahý, takže se zřejmě jednalo o nějaký erotický dýchánek spojený s konzumací návykových látek. Vysoký hradní úředník by se tak chovat neměl, ale pro mě je stejně špatně, ne-li hůř, že se nedozvíme, kdo to točil a s jakým účelem. Proč to nikdo nevyšetřil? Víme jen, že ji koupil pan Břešťan do Hlídacího psa a zveřejnil ji. Koho to mělo poškodit, Zemana, Nejedlého? Určitě někoho z Hradu, proto odstřelili Forejta. Vždy je potřeba si položit tu hlavní otázku, komu to slouží a koho to poškozuje,“ upozorňuje mediální odborník.
Zveřejnění neposloužilo ani jednomu z aktérů, ale někomu třetímu
Trochu jinak to bylo v kauze Nečasová-Nagyová, kde se použily policejní odposlechy, které byly pořízeny patrně regulérně. „Ale zcela protiprávně byly kýmsi prodány novinářům do Mladé fronty Dnes, to ještě nebyla Babišova, a ti s plnou parádou zveřejnili všechny blbosti, které paní Nagyová říkala svému budoucímu manželovi, co má a nemá dělat, jak se má a nemá chovat. Udělali jsme si plastický obrázek o tom, jak funguje jejich vzájemný vztah, což ve prospěch pana Nečase moc nevypovídalo, ale je to takové voyeurské koukání do kuchyně nebo ložnice. Bylo to odporné a nejodpornější na tom celém bylo to, že nikdo nevyšetřil, která osoba nebo skupina osob zevnitř justice, policie, státního zastupitelství, odkudkoli, vyňala ze živého spisu, když se teď stále operuje pojmem živý spis, tyto odposlechy a prodala je sprostě nějakému novináři, který je pak bouchnul do Mladé fronty,“ říká pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
V kauze Nagyová nevíme, kdo odposlechy vynesl, ale je zřejmý cíl, jímž byl pád Nečasovy vlády. „Kauza Forejt posloužila k odstřelení Forejta a poškození Zemana, ale nevíme, kdo to udělal a kým byl motivován. To jsou zásadní nezodpovězené otázky. V aktuálním případě stále nevíme, kdo a proč to točil, komu to slouží. Babišovi to jistě neposlouží. Přibilovi? Asi taky ne, protože už má na kontě několik dost trapných novinářských přešlapů z minulosti, nějaké prohrané soudy, blamáž s fotomontáží pana ministra Chovance v nějakém nevěstinci. Takže to slouží někomu třetímu. Patrně panu Sobotkovi. Ale nemám žádné důkazy na to, že si to objednal, čili nemáme tu Sobotkagate, jako byla Watergate. Nicméně se mohu domnívat, že to je jedna z možných odpovědí na otázku, komu to slouží, kdo z toho má radost a kdo na tom staví svoji další kampaň, která se ‚náhodou‘ objeví pět měsíců před volbami. To všechno je souhra strašné spousty nefér věcí,“ zlobí se mediální analytik.
Velká část poslanců se zbláznila, ale usnesení bude svinsky využito
Vrcholem toho bylo podle něj středeční zasedání Poslanecké sněmovny. „To jsem si myslel, že se tam asi velká část poslanců úplně zbláznila. Sedm hodin se věnovali ‚důkazům‘, o nichž se jenom něco řeklo, ale nevědí, kdo je pořídil, kdy a to všechno, co jsem už povídal. Nevědí o tom vůbec nic, ale přesto o tom sedm hodin zaníceně diskutují. Pak přijmou usnesení, které se skládá ze tří částí, jež si navzájem odporují.
Nejprve přijmou usnesení, že Babiš lže a škodí. Úžasné usnesení zákonodárného sboru. To je takový anti lex Masaryk, že se zasloužil o stát, tak tenhle lex je něco ve smyslu, že Babiš poškozuje stát. Usnesení, že Babiš lže, má hodnotu věty, že venku je zataženo, k ničemu to není. Položme otázku, kdo se bude neustále dovolávat tohoto usnesení. No samozřejmě sociální demokraté a opoziční Kalousek a Fiala, protože budou říkat: ‚Vždyť přece i zákonodárný sbor říká, že Babiš lže a škodí‘,“ podotýká Petr Žantovský.
Prof. PhDr. Petr Fiala, Ph.D., LL.M.
Když přednáší na toto téma studentům, tak tento efekt nazývá dezinformačním incestem. „Dá se to popsat celkem jednoduše. Nějaké médium nebo novinář vyprodukuje nepravdu nebo polopravdu. Tu zmultiplikuje přes různé kamarády a vztahy do tolika médií, že se to stane veřejnou ‚pravdou‘. Vzápětí se toho chopí nějaký politický exponent, kterému to hraje do karet, a začne se na to odvolávat. Začne říkat: ‚Vždyť přece i tahle a tamta média a ti všichni říkali, že je to takhle, takže to nemůže být jinak, přece všechna ta média nelžou.‘ A z té původní nepravdy nebo polopravdy se stává absolutně pragmatická, svinská politická lež, která je svinsky politicky využita. Tomu říkám dezinformační incest a přesně k tomu tady dochází. Je fascinující, že k tomu dochází v zákonodárném sboru,“ kritizuje vysokoškolský pedagog.
Hnutí ANO by s předsedou ve vazbě vyhrálo ještě drtivěji
To považuje za absolutní přešlap a lidé, kteří se toho zúčastnili, by podle něj měli složit mandát. „Protože se naprosto zpronevěřili povinnosti zákonodárce téhle země. Dělali něco, k čemu neměli absolutně žádné oprávnění od voličů, zacházeli s materiálem, který je zcela zjevně účelový, nezákonně pořízený, přesto s ním zacházejí jako se zákonným, a to je podvod na voliče. Myslím, že ti jim to spočítají, že se budou strašně divit. Někde na webu jsem četl docela racionální reflexi, když tedy mají na Babiše tak ‚nabito‘, ať podají trestní oznámení, ať ho obviní, zavřou do vyšetřovací vazby, a tím ho ‚paralyzují‘. Ale čím víc ho budou takto ostrakizovat, tak mu jen nahánějí body. On to dobře ví a bude na tom stavět. Tvrdím, že i kdyby ho zavřeli, a teď je v Poslanecké sněmovně určitě početní síla na to, aby ho zbavili imunity pro vyšetřování jakéhokoli činu, tak by volby vyhrál i z té vyšetřovací cely,“ ujišťuje Petr Žantovský.
Jen si myslí, že by poměr mezi vítězným hnutím ANO a druhým v pořadí pak nebyl 30 ku 20 procentům, ale 40 ku 10. „Nejsem si jistý, jestli to Sobotka a jeho geniální poradci vůbec tuší, jakou šlamastyku pomohli vytvořit. Vychází to jako sebevražda pro sociální demokracii. To je strašná škoda, protože sociální demokracie tu představuje více než sto let nějakou významnou standardní, stabilní sílu a dnes páchá veřejně sebevraždu. A ačkoli jsem ji nikdy nevolil, tak je mi líto, že ze scény odchází. Ale odchází z ní dobrovolně a naprosto nepochopitelně. Takže můj závěr je ten, že to vše, co jsem uváděl, bych očekával, že budou říkat komentátoři, že se k tomu budou vyjadřovat lidé v České televizi, že budou klást otázky nad tím, komu to slouží, proč a co bylo vytaženo v těchto časech. Ale stále se mi těchto otázek nedostává. Zato se mi dostává jednostranné propagandy,“ poznamenává mediální odborník.
Moderátor deklasován ministryní a korunoval to účelovým výběrem
Dokonalou ukázku nabídl středeční pořad 90´ ČT24. „V něm mě úplně fascinoval výkon paní ministryně Šlechtové, kterou jsem ke své škodě dosud vnímal spíše okrajově, protože nebyla nijak nápadná. To jsem vnímal pozitivně, protože když o politikovi není slyšet, tak je to obvykle proto, že svou práci dělá dobře, bez skandálů a lze se na něj spolehnout. Kdyby ji tak nedělal, nebo ji dělal blbě, tak bychom to věděli. To, že o paní Šlechtové není tolik slyšet, proto vnímám pozitivně. Z toho důvodu jsem ji ani neměl moc v hledáčku a musím říct, že mě její úžasný výkon nadchnul a považuji ho za největší výkon politika v českých médiích za posledních mnoho dní, ba možná měsíců. Jakým způsobem si poradila s demagogickým, velmi jednostranně a účelově otázky kladoucím moderátorem, to bylo vyhrané deset ku nule,“ konstatuje pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Jiné mediální vystoupení Karly Šlechtové:
Ve stejném pořadu moderátor několikrát zmiňoval středeční protestní shromáždění ve velkých městech. „A mě na tom zaujal jeden rozpor. Česká televize nám ve zpravodajství sdělila, že v Praze bylo nějakých šest tisíc lidí, v Brně dva až tři tisíce a v těch ostatních čtyřech městech řádově stovky. Následně redaktor v Lucemburku uvedl premiéru Sobotkovi v rozhovoru, že na demonstracích bylo dvacet až třicet tisíc lidí. Ať dělám, co dělám, tak nevím, jak redaktor k tomuto číslu přišel. Něco podobného předvedl i pan moderátor, když recitoval to usnesení Poslanecké sněmovny. Odcitoval pěkně, nahlas a opakovaně tu část usnesení, která konstatovala, že Babiš lže, ale už nějak zapomněl přečíst usnesení na návrh pana Kováčika, které také prošlo, že tato schůze Poslanecké sněmovny nevyřešila, ale naopak prohloubila ústavní krizi. To nám nějak moderátor ‚zapomněl‘ říct, zřejmě se mu to nehodilo do karet. To je ten účelový výběr,“ připomíná mediální analytik.
Fotogalerie: - Proč? Proto!
ČT je asi už tak mravná, že se nebaví s tím, kdo byl označen za lháře
Účelový výběr pozoroval i později, když ČT informovala o setkání prezidenta se šéfy koaličních stran v Liberci. „Ve vysílání České televize jsme sledovali dlouhé rozhovory s panem Chovancem a s panem Bělobrádkem, ale nějak nám z Liberce chyběl rozhovor s panem Babišem. Možná jsem se špatně díval, ale nezaregistroval jsem ho. Tak by mě také zajímalo, proč nebyl. Jestli ho ČT také oslovila a on odmítl, nebo ho neoslovila, nebo jestli je ČT už tak mravná, že se s lháři nebaví, a když byl pan Babiš Poslaneckou sněmovnou označen za lháře, tak už má v ČT vymalováno navždy. Tak kladu tuto otázku. Je smutné, že v tuto chvíli mohu těžko pointovat toto povídání dotazem, jak dlouho ještě to bude Petr Dvořák takto provozovat, protože nám naši slavní politici a jejich pohůnci v Radě ČT dali na vědomí, že to bude provozovat ještě dalších šest let. To je smutné, ale je to tak všechno, co se k tomu dá dodat,“ uvědomuje si Petr Žantovský.
MVDr. Pavel Bělobrádek, Ph.D., MPA
K tématu se váže i závěrečná poznámka, která je reakcí na jeden z hlavních argumentů, jimiž se oháněli Miroslav Kalousek, Michal Kučera a František Laudát z TOP 09. „Užívali si svých patnáct minut slávy a na poloprázdnou Poslaneckou sněmovnu hřímali tyhle svoje pravdy, jež většinou pointovali konstatováním, že Babišovou vinou je u nás ohrožena demokracie prostě proto, že Babiš vlastní nějaká média a baví se s nějakým novinářem. Mohu se podivovat nad tím Přibilem, domnívám se, že musí vědět, kdo je pan Přibil, ale to je otázka na pana Babiše a zřejmě by mu ji měl někdo položit. To je otázka, která je docela zajímavá. Ale vůbec není zajímavá otázka, jestli majitel novin má, nebo nemá právo mluvit do jejich obsahu. Ovšemže má. Vždy ho měl, například za první republiky měly všechny noviny vazby na politické strany,“ poukazuje mediální odborník.
Nikdo si neklade otázku, jaká politická parta vlastní Respekt a Economii
Stejné je to dnes v Německu, kde je deník Allgemeine Zeitung jasně orientován na tamní pravici, stejně jako ve Spojeném království Timesy na britskou pravici. „No a Guardian naproti tomu na britskou levici a Süddeutsche Zeitung na německou levici. Tam jsou naprosto zřetelné vazby. Tak nevím, proč s tím má pořád někdo problém, že někomu patří nějaké noviny. Panu Bakalovi patří od roku 2006 Respekt a od roku 2008 vydavatelství Economia. Pan Bakala je obchodní spolupracovník pana Schwarzenberga, a pokud vím, tak ten zadlužený Respekt kupoval právě od něj. Pan Schwarzenberg byl předsedou strany, ministrem zahraničí a místopředsedou vlády, dosud je čestným předsedou TOP 09. A nikdo si neklade otázku, jak je to možné, že tahle politická parta vlastní Respekt a Economii s Hospodářskými novinami, týdeníkem Ekonom, Aktuálně.cz a DVTV. Proč se nebojuje proti tomuhle?“ ptá se Petr Žantovský.
Zaujala ho zpráva o tom, kolikrát se na titulní straně MF Dnes objevily články, které dehonestovaly ČSSD. „Mě by zajímalo, proč někdo úplně stejným způsobem neudělal statistiku, kolikrát se v Hospodářských novinách a na podobných místech objevily články, které dehonestovaly hnutí ANO. Bylo by to spravedlivé, protože Hospodářské noviny stejně jako Aktuálně.cz a další patří jasně vyhraněnému politickému subjektu, stejně jako MAFRA patří Babišovi. S tím jsem problém nikdy neměl. Vím, že když čtu Hospodářské noviny, čtu názory Bakaly, Schwarzenberga a TOP 09. Stejně tak vím, když čtu Mladou frontu a Lidové noviny, i když hlavně v Lidových novinách, ale i v MF Dnes je to vyvažováno velmi pečlivě názory, které jsou ze zcela jiného soudku, tak chápu, že to je nějakým způsobem konformní vůči názorům pana Babiše a jeho politického hnutí,“ vysvětluje mediální analytik.
Podvody zejména od veřejnoprávní televize jsme krmeni od rána do večera
Podobné je to s miliardářem Markem Dospivou, jenž přes investiční skupinu Penta koupil Deníky, regionální televizi a financuje Realisty Petra Robejška. „A zase, co má být? Pan Dospiva bude jistě vůči panu Robejškovi ve svých médiích konformní, nebude asi na něj vymýšlet nějaké investigativní akce. Proč by to dělal, když to celé financuje? Aspoň tomu rozumím, vím, kdo je kdo, vím, jaké peníze čemu slouží. Co mi však vadí, je, že sociální demokracie z nás dlouhá léta dělá hlupáky a neustále tvrdí, že žádné zájmy ani žádné peníze nikde nemá. To znamená, že pan doktor Jansta nikdy neměl nic společného s Petrou Buzkovou v době, kdy byla místopředsedkyně ČSSD a ministryně školství? Znamená to, že pan Pokorný nemá nic společného s panem Sobotkou?“ klade Petr Žantovský řečnické otázky.
„Znamená to – a teď si to řekněme – že pan Babiš neměl nikdy nic společného s panem Grossem a nikdy mu nefinancoval jeho estrády s Michalem Davidem? Kde to jsme? Proč to sociální demokracie zamlčuje? Proč lže, že je tak křišťálově čistá, že křišťálovější už být nemůže, abych citoval pana Grosse? To je všechno strašlivý podvod. A těmito podvody jsme krmeni od rána do večera. A, bohužel, jsme jimi krmeni zejména ve veřejnoprávní televizi. Já chápu, proč je Petr Dvořák opět generálním ředitelem. Prostě proto, že sociálním demokratům slíbil, že budou mít díky České televizi více procent ve volbách, to je celé. A protože sociální demokracie zřejmě neumí počítat, nebo si to neumí domýšlet, nebo se neumí dívat na různé jiné informační zdroje, tak mu to zřejmě uvěřila. Nu, uvidíme, jak budou po volbách ty výsledky vypadat,“ dodává mediální odborník.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
