Volby vůbec stávají se pochybným argumentem na současné cestě k „totalitní demokracii“, po níž svět (spolu s námi), zdá se, vykročil, píše Kučera. Volební výsledek se podle něj má respektovat jen do jisté míry. Proč jenom do jisté míry? Protože myslím, že ve chvíli, kdy zvolení, podporováni svými bujarými voliči, míří za omezením svobody, je třeba se ozvat i proti většinovému volebnímu vítězství. Svoboda je totiž důležitější než demokracie. Svoboda bez demokracie může existovat. Demokracie bez svobody v žádném případě, tvrdí Kučera.
To, že někdo prohrál volby, neznamená, že ztratil právo vlivu na fungování obce. A kontroly nad ní, píše dále Kučera s tím, že bez nesouhlasu a kritiky není pohybu. Není svobody. Není skutečné vlády skutečného lidu. Ne lůzy. Ostatně pořád, často už v pěně banality, slyšíme ono Masarykovo: „Demokracie je diskuse!“ Jak vehementně se tím ohánějí ti, kteří ve skutečnosti touží po demokracii v podobě poslušného mlčení a tupého souhlasu těch, kteří ve volbách prohráli! Nebaží vpravdě po demokracii v pravém smyslu slova, ale po zprvu skryté, později otevřené „demokracii totalitní“, píše dále Kučera.
Celý text je ZDE.
Demokracie vskutku nepatří pouze vítězům. Je stejně nezadatelně i oprávněním poražených. A pokud to vítězové odmítají přijmout, pochopit a respektovat, nejsou lidem, ale zfanatizovanou, „metylovým“ úspěchem ožralou ulicí, tvrdí dále Kučera.
„Slyším-li falešné zaklínadlo o povinnosti poslušně respektovat rozhodnutí a příkazy volebních vítězů, byť by to byl sám „svatý lid“, mrazí mě. Mám obavy, že se časem tyto šepoty a řevy (čím dál tím častěji provázené výhrůžkami „vítězným lidovým soudem“; rozuměj lynčem) změní v libozvučné „Sieg heil!“ či v ústavně zaručené právo jedné strany vládnout. Té strany (či hnutí), která kdysi, v temnotou a mlhou zahalené minulosti, zvítězila ve svobodných volbách,“ uzavírá Vladimír Kučera své zamyšlení.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: vam
