Syn popraveného Píky: Jsme malý národ a nedohodneme se. Tristní

26.12.2012 9:20

JINÝMA OČIMA Komunisté jim zabili jednoho z rodičů, oba strávili určitou dobu v jejich žalářích. Přesto mají na vánoční svátky z té doby dost rozdílné vzpomínky. Zdena Mašínová nezažila ani jedny Vánoce s celou rodinou a v dobách smutku se vše snažila vytěsnit. Milan Píka zase vždy věřil, že na lidi dohlíží vyšší moc, která spravedlnost zařídí.

Syn popraveného Píky: Jsme malý národ a nedohodneme se. Tristní
Foto: Hans Štembera
Popisek: Odbory uspořádaly na Václavském náměstí demonstraci proti vládě. Pak se demonstrující přesunuli na Národní třídu

U Zdeny Mašínové a Milana Píky představu romantických Vánoc jako z obrázků Josefa Lady anebo z koled v mládí nahradily smutek nad ztrátou bližních, věznění a estébácká šikana. A jak to celé tehdy prožívali? A co by přáli lidem v Česku do příštího roku? ParlamentníListy.cz se na to zeptaly.

Mašínová vytěsňovala

„Mám na Vánoce od nejútlejšího dětství dost nedobré vzpomínky, protože je vždy provázel velký smutek. Od té doby, co jsem rozum brala, nikdy nebyla o svátcích celá rodina pohromadě. Takže nejsem jejich velkou vyznavačkou,“ podotkla Zdena Mašínová. Otec byl nacisty popraven v roce 1942 a ještě v poslední minutě hrdě zvolal: „Ať žije Československá republika!“ Bratři začali po ovládnutí země komunisty organizovat odboj proti nim. V roce 1956 pochovala matku, jíž nechali komunisté zemřít na rakovinu střev v žaláři. Nicméně i sama Mašínová mladší byla krátkou dobu ve vězení a pak ji režim neustále šikanoval.

„Dost jsem vše vytěsnila, protože to bylo vždy velmi ošklivé. Pamatuju si jen na zimu. V cele nikde nic nebylo. V životě se vám stanou takové věci, že když chcete dál žít, raději na ně zapomenete,“ sdělila Mašínová. V roce 1973 se nicméně provdala za bývalého komunistu Rudolfa Martina, jenž vrátil rudou knížku na protest proti vpádu vojsk Varšavské smlouvy do Československa roku 1968, čímž přišel o místo učitele na pražské FAMU. „S mužem to byla úleva. Když má člověk u sebe někoho blízkého, tak je to celkem příjemné. Za mnou teď přijela neteř a je to moc hezké. Alespoň tak. Žila zde půldruhého roku, docela dobře umí česky a je to moc fajn holka. Takže jsem za ní ráda,“ dodala pro ParlamentníListy.cz.

Píka věří v Boží spravedlnost

„Jsem věřící člověk, takže jsem se s tím dokázal vyrovnat a proto jsem s mým smutkem své okolí ani moc neotravoval. Víra mi prostě pomohla. Věděl jsem, že naděje umírá poslední, a že existuje vyšší spravedlnost,“ řekl Milan Píka a dodal: „Uvědomil jsem si to nyní, kdy zemřel bývalý komunistický prokurátor Karel Vaš. Vždy jsem říkal, že necítím nenávist, protože s ní se nedá žít. Ten člověk měl sice štěstí, že se vyhnul lidské spravedlnosti, ale Bůh ho rozsoudil sám.“

Generál Heliodor Píka byl po únoru 1948 zatčen. Ve vězení na Pankráci byl ale umístěn i jeho syn Milan Píka, jehož zatkli ve stejném roce. Dorozumívali se, jak to šlo. „Ve vězení jsme dostali, jestli si dobře vzpomínám, o jeden brambor víc, ale jinak se nic zvláštního nedělo. Tam nebyly žádné Vánoce. Seděl jsem tam s tátou a věděl, že se uvidíme a budeme spolu. Měl celu v přízemí, já v prvním patře. Když jsme byli na vězeňském dvorku, navzájem jsme si dodávali odvahy. Oční kontakt byl dost důležitý a dá se jím někdy říci více, než slovy. Z té doby mám přesto dva motáky a v jednom mi děkoval, že jsem mu byl značnou oporou v jeho údělu. To mě zvláštně hřeje na srdci,“ doplnil pro ParlamentníListy.cz. Píku mladšího za rok propustili pro nedostatek důkazů, jeho otce popravili za vlastizradu. Noc před popravou však strávili společně.

Vzkazy národu

Devadesátiletý Milan Píka dnes bydlí v Bratislavě, ale cítí se být Čechoslovákem. Proto může mluvit o vlastenectví i po rozdělení. „Komunisté měli svou ideologii. Nicméně ideologie přicházejí a odcházejí, ale národ je věčný a tomu věřil i otec. My jsme byli vlastenci, což přetrvalo. Dnes je to vidět v hokeji. Je ale třeba znát pravdivou historii,“ vysvětlil a dodal, že všem dobrým rodákům přeje: „Držte se a nedejte se. Jsme malý národ a nedokážeme se na ničem vzájemně shodnout. Je to tristní a musíme hledat cesty, abychom se dokázali domluvit. A to platí zvlášť v dnešních dnech.“

„Čechům přeji dobrou paměť a ne Alzheimera. Měli by se zbavit strachu, měli by být víc stateční a nenechat se ovlivňovat,“ popřála devětasedmdesátiletá Zdena Mašínová, která v současnosti bydlí v Olomouci. Historickou paměť je třeba, jak sama říká, stále oprašovat. „Připomínání těch zločinů je velmi důležité,“ dodává Milan Píka. A paměť je třeba opakovaně cvičit, proto je nutno podobné osudy jako memento rudých let pořád vést v patrnosti.

Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: Jan Rychetský

Radek Rozvoral byl položen dotaz

koalice

K čemu je, když uspějete ve volbách, když stejně nejste schopni se s nikým domluvit na koalici? Myslím teď hlavně ve sněmovně. Proč si z ANO děláte za každou cenu nepřítele, když by to mohl být potencionálně váš jediný koaliční partner, s kterým byste získali většinu ve sněmovně?

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

„Už se jich nezbavíme.“ Farský zkoušel migrační pakt hájit. Nešlo to

8:15 „Už se jich nezbavíme.“ Farský zkoušel migrační pakt hájit. Nešlo to

O tom, co skutečně přináší schválený migrační pakt diskutovali v pořadu Události, komentáře zástupci…