„Jakmile se někdo na místním tržišti zeptá, který batoh je nejpevnější, prodavač Wálid hned ví, že zákazník plánuje cestu přes moře do Německa.“ Tak v současnosti vypadají tržiště v Damašku. Prodávat batohy je velmi výnosný byznys.
O cestě do Německa totiž uvažuje stále více místních. A ti se dělí na dvě skupiny. Buď měli štěstí a získali vízum, nebo je čeká cesta přes moře. Wálid prodává denně zhruba dvacet „uprchlických batohů“. Prodává i kufry na kolečkách, těch však zdaleka ne tolik. O nich Wálid mluví jako o „vízových kufrech“. Kupují si je totiž jen lidé, kteří se do Německa dostanou legální cestou.
Další trhovník, Abú Muhammad tvrdí, že takových „uprchlických batohů“ prodá klidně i tisíc denně a že poptávka po nich donutila výrobce zvýšit produkci.
Spolu s tím ohromně vzrostl i zájem o kurzy němčiny. Kdysi je poskytoval Goetheho institut, jenž však ze Sýrie odešel, když vypukla občanská válka. V současnosti však existuje více než 25 jazykových škol, ve kterých studuje přes 1 000 žáků. Jeden kurz, bez kterého nedostanou vízum do Německa, stojí zhruba 250 dolarů.
Některé školy dokonce omezily výuku ostatních jazyků. Například Ibn Siny zcela zrušilo výuku angličtiny a z původních pěti hodin němčiny týdně je nyní 15. Škola také musela přijmout dalších pět lektorů německého jazyka.
Samotná legální cesta také není vůbec levná. Ke kurzům němčiny nutným k získání víza je třeba totiž složit i kauci v celkové výši 8 200 eur.
I na sociálních sítích je emigrace do Německa hlavním tématem a německá kancléřka Angela Merkelová dostala po slíbeném přijetí Syřanů přezdívku „Máma Merkelová“. V závěru však ti, kteří vízum nedostanou, se stejně vydají na cestu. „Zůstat v Damašku je jako žít ve vyhnanství. Na moři riskuji smrt, ale když zůstanu v Damašku, umřu docela jistě,“ řekl mladý Syřan Ahmed.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: spa
