Tajemné spiknutí, o kterém se nahlas nemluví. V hlavní roli generál gestapa, který zběhl k CIA

Odvěkým posláním dějin je pomáhat lidem chápat současnost a zasvěceně přemýšlet o budoucnosti. Dnes, stejně jako v minulosti, zůstávají skutečné síly ovlivňující průběh událostí skryty našemu zraku. Jdou země do války z proklamovaných morálních a politických důvodů, anebo aby naplnily spleť tajných hospodářských a strategických záměrů? Jaké jsou skutečné vztahy mezi USA a utlačovatelskými režimy? Do jaké míry jsou západní demokracie řízeny a ovládány velkým byznysem a osobními zájmy? Definitivní odpověď na tyto otázky najdou zase asi jen historikové budoucnosti, prozatím si musíme brát ponaučení z minulosti, abychom se lépe orientovali v přítomnosti.

A právě to se kniha Joela Levyho s názvem Tajné spolky (nakladatelství Metafora) pokouší poskytnout. A tak popisuje dějinné epizody a události, které vrhají světlo na roli skrytých sil při jejich utváření. Na jeden takový moment se ParlamentníListy.cz společně s knihou rozhodly zaměřit.

Konspirativní teorie dějin rozhodně totiž mají jisté kouzlo přitažlivosti oproti oficiálním výčtům hospodářských sil, společenských a politických trendů. Jenomže vzhledem k jejich utajované povaze se nelze vyhnout jisté míře spekulací. Tentokrát se s pomocí výše uvedené knihy, která poprvé vyšla ve Velké Británii v roce 2004, redakce podívá na jedno spiknutí, které, i když bývá často zapojováno do konspiračních teorií, je pravděpodobně jen výplodem fantazie. Přesto prý nějaké aspekty lze brát jako pravdivé.

Existovalo spiknutí Odessa?

Spiknutí Odessa je stálou součástí teorií tohoto druhu. Počátky lze přitom vypozorovat v beletristických knihách Fredericka Forsytha Spis Odessa, od kterých se však odvíjejí další úvahy a spekulace. „Základní myšlenkou těchto příběhů je totiž tvrzení, že existovala tajná organizace, která pomáhala nacistickým válečným zločincům uniknout spravedlnosti. A to tak, že je ukryla, změnila jejich totožnost nebo jim zařídila nový život v zámoří (obvykle v Jižní Americe) a udržovala jejich moc nad nečestně získanou kořistí Třetí říše, včetně uměleckých děl, zlatých cihel a peněz odcizených obětem holocaustu. Spolek se jmenoval 'organizace bývalých členů SS,' z čehož vznikla Odessa – zkratka odvozená z německého akronymu (Organisation der ehemaligen SS-Angehörigen)," uvádí v knize k tomuto spiknutí Levy. A tak, i když je v posledních týdnech Odessa (česky Oděssa) často zmiňována v souvislosti s krizí na Ukrajině, je hned v začátcích i naprostému člověku neznalému těchto teorií zřejmé, že název nic společného s tímto přístavním městem nemá.

Únikové cesty pro nacisty?

V historkách, které o Odesse kolují v různých pramenech a zdrojích, je však celá řada pravdivých faktů. Existovaly totiž skutečně takzvané ratlines, zavedené únikové cesty, jimiž byli zločinci tajně vyváženi z obsazeného Německa. Dělo se tak na základě tajné dohody americké rozvědky a katolické církve, možná dokonce na jejich příkaz. „Operace nazvaná Peperclip (Spona), v jejímž rámci byli pro raketový program a jiné nekalejší vědecké účely najímáni význační němečtí vědci, byla jen o něco málo otevřenější americkou verzí Odessy,“ upozorňuje spisovatel Joel Levy ve své knize na spojitost s jinou spikleneckou akcí, která však není již utajována. Vzhledem k tomu, že velká část německé válečné kořisti nacistů je dosud nezvěstná, přičemž švýcarské banky otevřeně přiznávají, že dodnes jsou v jejich trezorech či na jejich účtech miliony dolarů, které nacisté sebrali Židům a dalším obětem, v utajení je možná skryt ještě větší majetek. A ten by asi za různé konspirace a jejich vytváření zainteresované skupině lidí stál.

Jako další faktor, který je v souvislosti s Odessou spojován a uváděn jako pravdivý, je příběh Gehlen Org, což byla nacistická špionážní jednotka financovaná CIA. Stala se pak podle Joela Levyho nejvýznamnější zpravodajskou agenturou NATO a zároveň obětí jedné z nejúspěšnějších sovětských infiltrací v období studené války.

Nacistická špionážní jednotka finacovaná CIA?

Koncem roku 1944 bylo totiž řadě lidí na obou stranách války jasné, že tento konflikt míří ke konci a že Německo je odsouzeno k porážce. Spojenci, a to zejména Američané, začali přemýšlet o poválečném geopolitickém uspořádání světa a dospěli k názoru, že komunisté pro ně budou stejně nebezpeční jako nacisté. „Wiliam Donovan, přezdívaný Divoký Bill, šéf Úřadu strategických služeb, z nějž záhy vznikla CIA, naléhal už v roce 1944 na vládu, aby byla pro užitečné nacisty připravena úniková cesta do Ameriky. A někteří význační důstojníci německé rozvědky přemýšleli stejně. Měli v úmyslu vzdát se Američanům s tím, že možná uvítají jejich pomoc namířenou proti komunistům," popisuje Joel Levy.

Den po Hitlerově sebevraždě proto prý požádali náčelníci štábů vrchního velení západních spojenců o vydání zatykače na všechny podezřelé válečné zločince. „Měli však učinit výjimky, jež uznají za vhodné ze zpravodajských či jiných vojenských příčin. V té době přitom už byly tyto nejvýznamnější osobnosti patřící k těmto výjimkám v rukou Američanů,“ uvádí v jedné z kapitol Tajných dějin spisovatel.

Generál gestapa jako analytik sovětských sil a jeho kariéra

Na místě je nyní uvést jméno Reinharda Gehlena – generála gestapa, který stál v čele vojenské zpravodajské agentury Fremde Heere Ost (Cizí vojska Východ), pod kterou spadala východní fronta. Tento člověk si vybudoval pověst přesného analytika sovětských sil, který zároveň neslavně proslul krutými metodami získávání informací. Mučením a hladověním tisíců ruských válečných zajatců.

Když padl u Adolfa Hitlera v nemilost a vycítil, kterým směrem bude foukat vítr, rozhodl se přejít na stranu Američanů. Aby jeho rozhodnutí mohlo být korunováno úspěchem, obstaral si i několik trumfů. S několika podřízenými nasnímal na mikrofilm rozsáhlý archiv údajů o Sovětech, ukryl je do kovových bubnů a zakopal na odlehlé louce v rakouských Alpách. Pak dal hlášku Američanům o své dezerci a požádal o audienci u jejich pohlavárů. V převleku amerického generála byl pak 24. srpna 1945 přepraven do Washingtonu na brífink s nejvyššími zpravodajskými důstojníky. Mezitím Američané zakopané špionážní doklady nalezli a odvezli do bezpečí.

Gehlen předal Američanům celou síť protikomunistických aktivistů. Nebyl zarytým nacistou...

Gehlen správně odhadl, že Američané nevědí zhola nic o sovětském potenciálu a budou vděčni za každou informaci, a tak jim nabídl přístup k hotové síti protikomunistických aktivistů v okupované východní Evropě. Američané se pak ochotně nechali přesvědčit o tom, že Gehlen není zarytým nacistou, jako spíše zarytým antikomunistou. Následujících deset měsíců pak spolupracoval s nejvyššími americkými představiteli, což nakonec vedlo k tomu, že zapůsobil i na špičky CIA tak věrohodně, že ho poslali zpět do Německa, aby tam založil vlastní zpravodajskou agenturu (ano, již zmíněnou Gehlen Org). Ta byla financována Američany s tím, že do ní nebudou verbováni bývalí členové SS, gestapa nebo SD (což byla zpravodajská služba NDSAP). Nutno dodat, že Gehlen slib porušil a do své služby postavil několik masových vrahů i bývalých nacistických pohlavárů.

Po následujích 10 let do nich USA investovala zhruba 200 milionů dolarů, časem se organizace rozrostla tak, že zaměstnávala 4000 lidí. I proto se v roce 1956 stala oficiální agenturou Spolkové republiky Německo (BND). Gehlen tak měl jejím prostřednictvím neuvěřitelný vliv na spoluvytváření politiky USA a NATO vůči sovětskému bloku. Přesto všechno Gehlen značně poškozoval západní zájmy a až poté, co vše prasklo a odhalil ho zajatý polský agent, byl donucen vzdát se své funkce. Za své válečné zločiny ani za škody, které napáchal západní rozvědce však nikdy potrestán ani souzen nebyl.

Gehlen Org - pouhý článek řetězce pravicových spiknutí?

Od faktů se však nyní opět vraťme ke konspiracím. V očích řady stoupenců spikleneckých teorií byla totiž Gehlen Org jen jedním článkem mnohem delšího řetězce poválečných pravicových spiknutí, která udržovala vztahy s podzemní zednářskou lóží P2, s operací Gladio, s Vatikánem i s pravicovými diktátorskými režimy a podzemím v Jižní Americe, Španělsku, Itálii a v jiných částech světa. Někteří dokonce dávají její zhoubný vliv do souvislosti s oživením neonacistických hnutí.

Dokumenty CIA údajně odmítá dodnes zveřejnit

„Ať už mezi Gehlen Org a moderními fašisty i přetrvávajícím tajemstvím kolem nezvěstné nacistické kořisti existuje souvislost nebo ne, skutečností zůstává, že CIA pomohla několika nejhorším zločincům uniknout spravedlnosti a vyplácela jim vysokou mzdu. Předvídatelným důsledkem této smlouvy s ďáblem pak byla jedna z nejhorších zpravodajských katastrof v dějinách studené války.

„CIA dodnes pravdu o tomto období svých ranných dějin tají. A to dokonce i přes nové zákony o svobodě informací, i přes nařízení Kongresu příslušné dokumenty odmítá zveřejnit," uzavírá kapitolu o nepříliš masově známém spiknutí, které má řadu společných bodů se spiknutím považovaným za nepravdivé a smyšlené (Odessa) Joel Levy.

Češi mají konspirační teorie všeho druhu rádi

Zajímavé v souvislosti s konspiračními teoriemi je to, co ukázal před časem průzkum veřejného mínění mezi Čechy společnosti SANEP. Přestože většina populace konspiračním teoriím nepřikládá důležitost a nevěří jim, v média lidé také nemají důvěru a domnívají se, že světové mocnosti mají důvod účelově klamat.

Téměř 50 procent Čechů si také proto nemyslí, že to, co je prezentované v médiích, musí být vždy pravda. Většina lidí pak považuje sociální manipulaci za vážný problém, na který je potřeba upozorňovat.

Stejně tak důvěra ve vlády není příliš veliká. Panuje obava, že mocnosti mají důvod účelově klamat a manipulují s fakty týkajícími se národní bezpečnosti. Není pak divu, že se konspiračním teoriím tak daří.

V USA prý experimentují s mimozemšťany

Konspiračním teoriím přikládá vážnost třetina domácí populace. Nejvíce příznivců má mezi domácí populací konspirační teorie týkající se tzv. oblasti 51, která hovoří o tom, že na této tajné nevadské americké vojenské základně, jejíž existenci americká vláda donedávna odmítala, probíhají experimenty s mimozemskými technologiemi a s těly mimozemských bytostí.

Třetina tázaných si také myslí, že teroristické letecké útoky na USA dne 11. září 2001 nezosnovali teroristé, ale byly v režii americké federální vlády. Ani oficiální verze o smrti Usámy bin Ládina 32 procent lidí nevěří. Kontroverzní výroky Petr Hájka 27 procent lidí považuje za skandální a urážlivé, ale 21% lidí za odvážné a pravdivé. Jenom teorie zpochybňující přistání Apolla na měsíci nemá moc úspěch.