Nejlepší zprávou, která nás mohla pár dnů před volbami do Evropského parlamentu potkat, začíná přehled mediálních zajímavostí tohoto týdne. „Na Novinkách vyšel ve středu článek vycházející ze zprávy ČTK pod titulkem ‚Unijní soud začal řešit žalobu na ČR, Maďarsko a Polsko za neplnění kvót‘. To je zajímavá zpráva z mnoha ohledů. Zaprvé soud Evropské unie chce podrobit restriktivnímu řízení tyhle tři jmenované země za to, že nedodržovaly tzv. rozhodnutí Rady EU o relokačním programu ze září 2015. Jakási paní Malůšková, zástupkyně Evropské komise, pravila, že – cituji – ‚Rozsudek bude velmi důležitý z hlediska potvrzení, že povinnosti mají být dodržovány, což je základním kamenem zásady vlády práva v unii‘. Nu, to je velmi důležitá věta v konfrontaci s tím, co dále zazní,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Výše zmíněné rozhodnutí Rady EU bylo tehdy předmětem hojné veřejné i politické diskuse. „Dokonce se proti tomu postavil i ne příliš odvážný, ale hlasu svých voličů docela poslušný premiér Sobotka, že Česká republika nepřijme povinnosti vyplývající ze silově prosazených kvotací v rozdělování migrantů. To bylo v roce 2015, kdy byla migrační krize na nejvyšším stupni a kdy se to politicky řešilo od rána do večera. A tyto tři země oznámily, že nebudou podle těchto kvót migranty přijímat. Zdůvodnily to mimo jiné udržením pořádku a bezpečnosti, což je zdůvodnění dostatečné a absolutně nepotřebuje žádné další vysvětlení. Vždyť každá vláda je svým občanům povinována především tím, že udrží pořádek a zajistí jim bezpečnost. No a toto bylo vyhodnoceno jako jednoznačné bezpečnostní riziko, tudíž se program kvót zhroutil,“ připomíná mediální analytik.
Evropská unie prožírá nepředstavitelné miliardy s nulovým výsledkem
Relokační program z roku 2015 skončil v září 2017 a už nebyl prodloužen. „Nicméně v květnu 2019, tedy bezmála dva roky po jeho skončení, jsme předmětem soudního řízení, protože jsme nedodrželi program, který byl mezitím už dávno zrušen jako nefunkční. To je velmi legrační situace. Jako kdyby nějaká vláda v období rozvoje automobilismu rozhodla, že všichni jsou povinni jezdit na koni, a kdo nebude jezdit na koni, tak bude předmětem nějakého soudního řízení. Přitom už všichni jezdí autem, svět je jinde. Nicméně po dvou letech si ta vláda vzpomene, že svět je jinde, a tak není zapotřebí lpět na koních, zruší to rozhodnutí o koních, nicméně bude stále pokračovat v soudním řízení s těmi, co byli přistiženi, že nejezdí na koni, ale v autě. To je úplně stejné,“ tvrdí Petr Žantovský.
Záměrně to banalizuje touto analogií, aby upozornil na absurditu a bizarnost právního purismu, který zřejmě bude v Evropské unii prosazován. „Je to jedna z nejlepších zpráv, která nás mohla potkat deset dnů před volbami do Evropského parlamentu. Aspoň si mnozí další uvědomí, co nám na té stávající Evropské unii vadí. Kromě toho, že prožírá naprosto nepředstavitelné miliardy za nulový výsledek, prosazuje absurdity typově podobné jízdě na koni v době automobilových motorů. To by nevymyslel ani Cimrman. Nicméně to funguje a existuje navzdory názoru mnoha desítek nebo i stovek milionů Evropanů. Evropské elity si to prosadily i díky tomu, že zopakovaly po roce irské referendum o Lisabonské smlouvě a pod různými pohrůžkami drží v šachu evropské země,“ vysvětluje mediální odborník.
Menší účast nahraje tradičním vyhnívacím politickým strukturám
Vybavuje si povolební situaci z podzimu 2017, kdy byla na spadnutí koalice hnutí ANO a SPD. „Následně byl pan Babiš předvolán do Německa k paní Merkelové a tato koalice mu byla zakázána. Celý projekt tak šel ke dnu a vznikla současná koalice, a to dokonce navzdory mnoha sociálním demokratům i v nejvyšších funkcích. Vzpomínám si, že proti koalici s hnutím ANO byl třeba stávající místopředseda Roman Onderka a další. I pan Foldyna k tomu měl co říci. V sociální demokracii se o tom vedla opravdu vážná debata. Tím chci říci, že Evropská unie vůbec není demokratická instituce, v žádném případě nebude respektovat názory svých občanů. Bude jen prosazovat zájmy na sebe napojených kapitálových, majetkových, podnikatelských i politických skupin. Je to tudíž instituce, která je před rozpadem. I když se možná nerozpadne ve funkčním období za pár dnů nově zvoleného parlamentu,“ domnívá se Petr Žantovský.
Psali jsme:
Přesto věří, že se voleb do Evropského parlamentu v příštím týdnu zúčastní co nejvíc lidí. „Protože čím menší účast ve volbách bude, tím víc to bude nahrávat těm tradičním ‚vyhnívacím‘ politickým strukturám, které chtějí, aby to fungovalo jako dosud, a nepřejí si žádnou změnu. Bylo to vidět na diskusi kandidátů na předsedu Evropské komise ve středu v České televizi. Takové absurdní divadlo by nenapsal ani Václav Havel. Sedělo tam šest lidí, ani jeden z nich ještě nebyl zvolen, protože volby nás teprve čekají, včetně našeho pana Zahradila při vší úctě, ale všichni už se ucházejí o místo předsedy Evropské komise a argumentují, proč by to měli být právě oni, a ne někdo jiný,“ nestačí se mediální analytik divit.
Pojďme zvolit ty, jimž nejde jen o prachy, které z Bruselu dostávají
Navíc argumenty, které zaznívaly od zástupců Evropské levice, Zelených, Aliance konzervativců a reformistů, Aliance liberálů a demokratů, evropských lidovců a socialistů se až na výjimky točily stále v jednom kruhu frází. „Nebylo tam velkých odlišností krom toho, že pan Zahradil občas promluvil o volném trhu a kandidátka za Zelené promluvila o genderových nebo ultralevicových tématech. Všechno ostatní byly univerzální eurorétorické bláboly, které byly o to absurdnější, že se prali o trafiku lidé, kteří ještě nebyli nikam zvoleni, ale už se o ni perou. Takže takhle vypadá Evropská unie. Prosím, abychom si to uvědomili. A moc prosím, pojďme k těm volbám a pojďme volit lidi, kteří mají v hlavě mozek, a nejenom počítačku na prachy, které z té Evropské unie dostávají,“ nabádá Petr Žantovský.
Ing. Miloš Zeman
Druhé téma je v mnohém podobné, i když není až tak o Evropské unii, ale o stavění koně za vůz. „To je ta retroaktivita nějakého správního rozhodování. Jedná se o pondělní článek Ondřeje Neumanna z Hlídacího psa, který se rétoricky ptá, proč Prima nadržuje Miloši Zemanovi. A konstatuje, že i britský týdeník The Economist – odvolává se na tuto pro sebe autoritu – si všiml, že naše televize Prima nadržuje Miloši Zemanovi. Dokládá to tím, že Rada pro rozhlasové a televizní vysílání vydala jakési právní rozhodnutí o tom, že v pořadu Česko hledá prezidenta vysílaném na Primě – a to podtrhněme – 23. ledna 2018 bylo nadržováno panu Zemanovi oproti kandidátovi Drahošovi. Pan Neumann to v článku zdůvodňuje tím, že Zeman měl 24 minut vysílacího času, kdežto Drahoš jen 16,“ podotýká mediální odborník.
Drahoš mluvil o tolik méně, protože nevěděl, co má říkat
To považuje za velmi „zajímavou“ argumentaci, která se opírá všehovšudy o minutové stopáže. „Trošku mi to připomíná ten slavný výrok Jeana-Paula Sartra o tom, že teď budou mluvit pět minut Židé a potom pět minut Adolf Hitler. Tím nechci pana Drahoše srovnávat ani s jedněmi, ani s druhými, ale jen upozorňuji na mechanickou hloupost tohoto posuzování. Protože kdo ten pořad viděl, patřím mezi ně a pamatuji si ho velmi dobře, navíc na YouTube se dá kdykoli zhlédnout, tak ví, že pan Drahoš neřečnil, nepředváděl žádné rétorické výkony. Spíše blábolil, nevěděl moc, co má odpovídat, tu a tam použil nějakou krátkou frázi, a protože mluvil krátce, tak mu to vyšlo na těch šestnáct minut. A Zeman, protože mluví rozvláčně, ale také obsažně, tak proto řečnil delší dobu,“ říká pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
prof. Ing. Jiří Drahoš, DrSc., dr. h. c. mult.
Přemítá, jestli si Ondřej Neumann nebo vysílací rada představovali, že měl moderátor Karel Voříšek držet v ruce stopky a vždy, když Miloš Zeman překročil šedesát vteřin, tak ho měl uprostřed věty přerušit. „A naopak dát šedesát vteřin Drahošovi, ale když je nevyužije, tak ho donutit, aby opakoval znovu to, co řekl, aby těch šedesát vteřin také zaplnil. To jsou přece na první pohled naprosté nesmysly, účelově vytažené a politicky motivované. Legrační samozřejmě je, že ta slavná vysílací rada nařídila televizi Prima nápravu do sedmi dnů od doručení rozhodnutí. Vzhledem k tomu, že se to odehrálo před rokem a čtvrt, tak těch sedm dnů od doručení trochu ztratilo smysl. A jak to tedy teď Prima napraví, to fakt nevím. Možná že znovu zavolá senátora Drahoše a prezidenta Zemana a pan Voříšek jim se stopkami v ruce položí stejné otázky,“ směje se mediální analytik.
Britský týdeník a Hlídací pes s manýrami Rudého práva 50. let
Jako estráda by to mohlo být zábavné a coby hlavní večerní program by to mohlo stát za vidění. „Možná by to mělo větší sledovanost než původní debata v lednu minulého roku. Ale opakuji, že je to kůň za povozem a naprostá hloupost. Pan Neumann v článku upozorňuje, že Economist vytýká televizi Prima to, že její majitel pan Zach ‚má kontrolu nad každodenním provozem‘. To je jako špatně? Pokud něco vlastním, tak mám nad svým vlastnictvím rád kontrolu. A může to být třeba jen horské kolo, kytara nebo nějaká kniha. Mám rád, když vím, kde jsou, mám rád nad nimi kontrolu. Takže vyčítat generálnímu řediteli, v té době částečnému vlastníkovi, protože ji tehdy vlastnil spolu se švédskou společností MTG, že má kontrolu nad provozem svého vlastnictví, je poněkud podivné. To známe z rétoriky jiných než kapitalistických médií, třeba z rétoriky Rudého práva padesátých let. Asi se věci opravdu mění,“ míní Petr Žantovský.
_profil_top.jpg)
Ing. Jan Zahradil
Zaujalo ho i to, že Economist společně s panem Neumannem vyčítají televizi Prima, že se v ní prezident těší vlídnému zacházení. „To je tedy zřejmě špatně. Asi je správně, když posadíte nejvyššího politika, hlavu státu, do studia, na něj nasadit psychiatra, který by mu dával tu a tam skotské střiky. K tomu přizvat nějakého zdatného boxera, nemusí to být zrovna pan Kličko, ten má teď jiné starosti, ale jakéhokoli, který mu tu a tam vrazí ránu, když neodpovídá, jak se panu redaktorovi líbí. Takové nevlídné zacházení by bylo asi v pořádku. Takže součástí aktuálního pohledu na žurnalistiku je, že se s každým hostem zachází jako s odpadem, a byť je to hlava státu, tak je špatné se k němu chovat slušně, korektně a vlídně. Naopak. Špatně je tento pohled na svět a špatně je svět, který se nechal dohnat do tohoto extrému,“ myslí si mediální odborník.
Cenu za celoživotní dílo nemá dostat rasista, homofob a nepřítel žen
Na závěr si nechal glosu, která se týká článku, jenž pod titulkem „Nedávejte cenu rasistovi, homofobovi a nepříteli žen Delonovi, žádá petice“ vyšel v pondělí na Novinkách. „Jde v něm o to, že jakási americká zřejmě feministická organizace Women and Hollywood protestuje proti tomu, aby herec dostal na filmovém festivalu v Cannes cenu za celoživotní dílo s tím, že tento herec je rasista, homofob a misogyn, tedy nepřítel žen. Odvozují tahle svá obvinění od toho, že se Delon průběžně v různých situacích vyjádřil proti adopcím dětí homosexuálními páry, což si ale dnes myslí velká část populace, nejen Alain Delon. Dokonce se vyjádřil negativně k migraci nějakých Asiatů do jeho vlasti, tedy do Francie,“ konstatuje pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
V té souvislosti poukazuje na to, že kdo byl někdy v poslední době ve Francii, tak ví, že to je opravdu vážný problém a že se k tomu vyjadřuje zdaleka nejenom Alain Delon, ale mnoho a mnoho jiných veřejných osobností. „Hlavně si to tam ale myslí většina obyvatelstva, která je nucena v tom žít a nemá kam utéct. Francie je dnes země, která je na pokraji obrovského kataklyzmatu. Nejen z hlediska sociálního a politického, jak vidíme na žlutých vestách a absolutní neschopnosti prezidenta Macrona, ale zejména kvůli tomu, že nejsou vůbec schopni vyřešit špatnou Hollandovu migrační politiku, kterou tehdy razil s paní Merkelovou. Dnes jsou v zemi města, kde tvoří Francouzi menšinu. To je typicky Marseille, kde tvoří většinu obyvatelstva Arabové. A takových měst je samozřejmě mnohem víc,“ poznamenává mediální analytik.
Podivné neziskovky přenášejí politiku do uměleckého prostředí
Pro Francii je to pochopitelně vážný problém, a to nejen kulturní, politický, sociální, kriminalistický nebo zdravotnický. „Právo vyjádřit se k tomu má tedy každý, samozřejmě i Alain Delon. Jestliže nějaké organizace, nepochybně placené z veřejného sektoru – určitě to není parta nadšených dobrovolnic, na to si snad už nehrajeme, už víme, že všechny tyhle akce jsou placeny nějakými takovými podivnými neziskovkami, které jsou zase navázány na nějaký státní nebo politický zájem – začínají přenášet politiku do uměleckého prostředí, tak je to velmi špatně. To už jsme zažili mnohokrát. V roce 2007 jsme zažili, že Nobelovu cenu získal bývalý americký viceprezident Al Gore a jeho film o globálním oteplování. Ten film nestál za nic, byl úplně k ničemu. Ale vyhovoval dobové politické objednávce,“ uvědomuje si Petr Žantovský.
Zmiňuje také Nobelovu cenu pro Elfriede Jelinek, rakouskou radikální feministku, jejíž divadelní a literární dílo rozhodně není na úrovni jiných oceněných. „Nicméně politicky byla v tu chvíli trendy, tak byla oceněna. Zažili jsme ovšem také, není to zas tak dávno, na Ukrajině seznamy zakázaných umělců, kteří si dovolili říct něco dobrého o Rusku. Tak se na Ukrajině nesmí vysílat filmy s Gérardem Depardieu, se Stevenem Seagalem, jenž z hlediska své genealogie pochází z ruských kořenů, tak to je vůbec ‚katastrofa‘. To, že jde o hvězdu amerického akčního filmu, nikoho nezajímá. Podstatné je, že se nevyjádřil v tom smyslu, že Putin je zločinec. Připomíná to nedávný incident s hotelem, kde nějaký podivný člověk odmítl ubytovat hosty z Ruska, pokud nepodepsali nějaké politické prohlášení. Už několikrát jsem říkal, že se nám zcela zjevně vracejí padesátá léta. Je to patrné,“ soudí mediální odborník.
S názorem šílených feministek souzní necelá dvě a půl procenta čtenářů
Je přesvědčen o tom, že pokud se těm šíleným feministkám podaří dosáhnout, aby Delon cenu za celoživotní dílo nedostal, tak neublíží jemu, ale myšlence feminismu. „Ta, když se bere sociálně, je velmi správná, aby ženy měly rovná práva, rovné oceňování za svou práci, rovný přístup k různým činnostem podle své odbornosti. Ale jestli si dnes genderismus a feminismus někdo spojuje jenom s činností těchto šílených neomarxistických organizací, tak ony vlastní věci škodí, protože vyvolávají podezření, že jim nejde o tuto samotnou věc, ale o věc úplně jinou. Koneckonců ten článek je provázen anketou, jejíž výsledek mluví za vše, Anketní otázka zní, zda by měl Alain Delon ve světle okolností, které zmiňuje petice, dostat cenu za celoživotní dílo. Pro to, že by ji měl dostat, hlasovalo 97,6 procenta čtenářů. To, že by ji dostat neměl, si myslí 2,4 procenta. K tomu nemám další komentář,“ uzavírá Petr Žantovský nejnovější přehled mediálních zajímavostí.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
