Přináší několik příkladů nadějných politiků, kterých se podle něj Merkelová zbavila, aby její pozici na výsluní neohrozili.
Friedrich Merz, velmi schopný zástupce mladší generace německých politiků, předseda parlamentní frakce CDU, byl pro neshody s kancléřkou odejit již v roce 2004.
Roland Koch, úspěšný a oblíbený ministerský předseda spolkové země Hessensko, byl podle Frýborta „vyotravován“ roku 2010.
Norbert Röttgen, ministr životního prostředí, byl roku 2012 vyzván paní kancléřkou k rezignaci. Když neposlechl, byl vyhozen.
Peter Müller, mimořádně úspěšný ministerský předseda spolkové země Sársko, byl prý pro přílišnou popularitu odejit roku 2011.
Karl-Theodor von und zu Guttenberg byl prý ojediněle úspěšným ministrem obrany. „Dostal se tak v žebříčku oblíbenosti před samotnou paní Merkelovou, což si odskákal vykonstruovanou aférou r. 2011,“ píše Frýbort.
To, že se v pořadí oblíbenosti vyhoupl na první místo, se nevyplatilo ani bývalému německému prezidentovi Christianu Wulffovi. „To nemohlo zůstat bez trestu; na základě rovněž vykonstruovaného a později vyvráceného obvinění byl donucen k rezignaci r. 2012,“ píše Frýbort.
Celý text je ZDE
Věrným voličem CDU jsem přestal být, když...
„Vše v jedno shrnuto, kdokoli se paní Merkelové blížil schopností či veřejnou oblibou, každého se rázně zbavila, až nakonec zbyly na vedoucích místech její strany už jen figurky mátožné, charaktery úslužně ohebné, nad nimiž mohla vyniknout jakožto nezpochybnitelná Matka národa,“ shrnuje Frýbort.
Proč tedy Němci Merkelovou tak vytrvale volili? Německé hospodářství si během její vlády vedlo dobře, země stála v čele Evropy coby ekonomický obr, což si po způsobu všech politiků přisvojila za vlastní zásluhu.
Frýbort přiznává, že od samého začátku býval věrným voličem CDU. Přestal jím být, když po fukušimském maléru provedla Merkelová obrat od jaderné energetiky (již do té chvíle opatrně obhajovala) k drahým a neúčinným tzv. obnovitelným zdrojům. „Pracoval jsem v tom oboru posledních patnáct let své profesní dráhy a na rozdíl od různých ekologů-amatérů vím, o čem mluvím,“ píše.
Slitovně pochopeníplná hnutí ducha lze u Merkelové stěží předpokládat
Nedokáže si dost dobře vysvětlit, co si Merkelová slibovala od otevření hranic nekontrolovanému přívalu utečenců. „Je to dáma tvrdá a neústupná, jak už někdy političky bývají, nějaká slitovně pochopeníplná hnutí ducha lze u ní jen stěží předpokládat. Snad jí dělala dobře pověst matičky národa a domýšlela si, že by se mohla stát když ne zrovna matičkou Evropy, tedy její přední a určující postavou,“ přemítá.
Frýbort odmítá tvrzení časopisu Respekt, podle něhož více než dvě třetiny obyvatel Západu zastávají názor v souladu s Merkelovou. „To může být přání, otec liberální myšlenky, avšak skutečnost je jiná. Nebyl-li si Západ až donedávna vědom nebezpečí vyplývajícího z nepřekročitelného rozporu mezi kulturou muslimského Orientu a svou vlastní, nejpozději po pařížských masakrech si jej vědom je,“ domnívá se Frýbort.
Pokud se CSU nerozšíří do celého Německa, zbývá jen AfD
Že projekt Merkelové zkrachoval, je prý sice zřejmé každému včetně jejích vlastních spolustraníků. Že by ale kvůli tomu odstoupila, do Vánoc nebo do jara, jak jí mnozí prorokují, na to by moc nesázel. Tradiční německé partaje sice ztratily u svých voličů výrazně na důvěře. Která politická síla by mohla nastoupit na jejich místo, je však nejisté. Sám by si přál, aby hlavní oponent paní Angely Horst Seehofer rozšířil působnost bavorské strany CSU na celé Německo. Pokud se tak nestane, zbývá jen strana Alternative für Deutschland (AfD). Její obliba razantně stoupá i mezi normálními občany, „majícími merkelovského blázince po krk“.
Problémem prý ale je, že je to partaj amatérská, jíž chybí osoby s praktickou zkušeností ve vysoké politice. Dobře se osvědčuje v roli kritika, lze však mít pochyby o tom, jak by si vedla v zodpovědnosti vládní.
Stovky žalob Merkelová jako faktická hlava státu ustála. Jako soukromá osoba by je ustát nemusela
Navíc by volební neúspěch neznamenal pro Merkelovou a její spolupracovníky jen prostý odchod do opozice, ale definitivní pád do politického propadliště. Lze tedy očekávat, že bude lpět na své židli jak přilepená. „I kdyby měla Německo prohlásit sultanátem. Ostatně v tom má praxi; rozhodnutí otevřít hranice uprchlické lavině vyhlásila způsobem samovládného monarchy, bez konzultace s parlamentem, za což se pak na ni sesypalo několik set soudních žalob,“ připomíná Frýbort.
Merkelová je jakožto nenapadnutelná faktická hlava státu (prezident neznamená v Německu mnoho) ustála. „Jakožto osoba soukromá by je ustát nemusela,“ varuje Frýbort. Nicméně celoněmecké volby se mají konat až v roce 2017.
Závěrem Frýbort píše, že jej jímá lítost při pomyšlení na osud dětí a dětí těch dětí, jimž by přál, aby nemusely měnit západní demokratický řád, jakkoli nedokonalý, za orientální zmatek. „Paní Merkelová je dáma bezdětná, takže jí to možná tak nepřijde; my ostatní však nechme naivně pohodlného optimismu a připravme se na budoucnost nesnadnou, i když, doufejme, ne zcela beznadějnou. Nebo aspoň zatím. Za rok za dva už beznadějná být může, jelikož dějiny nečekají a opravy zkaňhaných úloh nepovolují,“ uzavřel Luděk Frýbort své zamyšlení.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: vam
