Kohout ve své analýze zveřejněné na webu Česká pozice tvrdí, že Japonsko se do dluhů dostalo kvůli expanzivní měnové politice, kterou na Západě proslavil ekonom John Maynard Keynes. Hlavní myšlenkou této měnové politiky je to, že v obdobích recese smí stát více utrácet, aby ekonomiku zachránil před ještě hlubším propadem. Na tom by dle českého ekonoma samo o sobě nebylo nic závadného, kdyby Japonci nepřišli s „vylepšovákem“.
„Pokud však myšlenku expanzivní rozpočtové politiky dovedete do „dokonalosti“, ocitnete se v ekonomice, kde stát utrácí jako opilý námořník, bez rozmyslu, jenom proto, aby se utrácelo. Třeba do dálnic, které nikam nevedou, do mostů, přes něž nikdo nejezdí, či do nepotřebných tunelů. A najednou je zde dluh ve výši dvojnásobku hrubého domácího produktu a ekonomové vyučení ve vulgárním keynesianismu se diví, proč ekonomika stále ještě neroste!“ píše Kohout.
Japonsko se tak dle českého ekonoma jako jedna z nejvyspělejších zemí dokázalo propracovat k nejzadluženější ekonomice na světě a v současné době se nachází v situaci, kdy nemůže své zadlužení zvládnout. „Jediná šance je zaplatit dluhy bezcennými papírky. Ošidit věřitele, tedy širokou veřejnost,“ myslí si Kohout.
Čínské ekonomice hrozí krach
Stejný osud hrozí dle ekonoma i další asijské ekonomické velmoci – Číně, která prý od roku 2008 jede stále na dluh. Periodicky se tak prý objevují pesimistické předpovědi, které věští Číně „rok, maximálně dva“. Tyto předpovědi se zatím dle Kohouta sice nenaplnily, dá se ale prý čekat, že na ně jednou dojde.
„Optimisté se pesimistům pošklebují a dávají Čínu za vzor dekadentnímu a napůl již rozloženému Západu. Ve své podstatě se tím opakují osmdesátá léta, kdy Japonsko bylo považováno za budoucí supervelmoc – než se ukázalo, jak fatální je dluhový problém. Ani Čína neujde svému osudu, neboť růst na úvěr od bank je možný jen po určitou dobu, stejně jako růst stimulovaný státním dluhem,“ konstatuje Kohout.
autor: luš