Pětadvacetiletý Faisal Uday Faisal měl velká očekávání, když si v září balil na cestu do Evropy. „O tom, že půjdu do Evropy, jsem snil od dětství. Představoval jsem si, že budu mít krásný život, cítit se v bezpečí, vlastnit byt a vydělávat si,“ uvedl reportérovi deníku The Washington Post. Po měsíc trvající strastiplné cestě do Švédska se však vrací zpět do vlasti. Stejně jako dalších zhruba osm set Iráčanů. Některé odradilo azylové řízení, někteří byli zklamaní z nedostatku pracovních příležitostí, další zase tesknili a mnozí se vrátit museli – úřady jim zamítly žádost o azyl.
„Byla to nuda. Jejich jídlo by nežrala ani kočka,“ charakterizoval Faisal dva měsíce v azylovém středisku poblíž švédského města Malmö. „Šel jsem do Evropy, abych zjistil, že Evropa je jen chiméra,“ pochmurně konstatoval. Před reportérem Washington Post Faisal také připustil, že do Evropy přišel z ekonomických důvodů. Aby ale zvýšil svoje šance na získání azylu, úředníkům napovídal, že ho na životě ohrožovaly irácké milice. „Kdybych byl v nebezpečí, nikdy bych se nevrátil zpět,“ říká.
Jeho otec, který mu dal 8 tisíc dolarů na cestu do Evropy a zaplatil mu i cestu zpět, si synův návrat vykládá tak, že mu chyběl servis, který měl doma. „Problém spočívá v tom, že pojem Evropa nebo Amerika zní v mladých uších jako rajská hudba. I tenhle je jím pořád okouzlen, i přes to, že poznal, jak je to ve skutečnosti,“ sdělil reportérovi Washington Post.
Utíkal před IS, vrací se zpět
Zpět do Iráku se vrací i ti, kteří utekli před zvěrstvy, která páchá Islámský stát. Ibrahim Abdullah je příslušník jezídské menšiny, na kterou loni v Sindžáru zaútočili bojovníci Islámského státu. Stovky tisíc jezídů uteklo. Mnozí muži byli zabiti a naházeni do masových hrobů, ženy čekal osud sexuálních otrokyň.
Abullah se vydal do Německa, kam doufal, že dostane také šestnáctiletého syna a manželku. „Chtěl jsem vzít rodinu do Evropy, kde je mír a bezpečí. Kde by se k nám chovali jako k lidským bytostem,“ objasnil důvod, proč se vydal do Evropy. Po čtyřměsíčním čekání na azyl to ale vzdal. „Mám být v táboře tam, nebo tady,“ říká.
Začínám od nuly
Mnozí mají po návratu ještě méně, než měli před odchodem do Evropy. Wissam Razzaq žil se čtyřmi dětmi a manželkou v pronajatém domě. V září prodal taxi – jediný zdroj jeho příjmů – a vydal se na téměř měsíc trvající cestu do Finska. Protože místo, kde žil, bylo pravidelně bombardováno, doufal, že mu bude v Evropě udělen azyl a bude za ním moci přicestovat i rodina.
Ve Finsku strávil čtyřicet pět dní a absolvoval jeden rozhovor v rámci azylového řízení. Nakonec se rozhodl vrátit zpět. K rozhodnutí mu dopomohly demonstrace pravicových radikálů, díky nimž se cítil v zemi nevítaný. „Kdybych tu našel aspoň dvacet procent toho, co jsem si představoval, zůstal bych,“ je přesvědčen.
Protože zůstal bez příjmů, musel se s rodinou přestěhovat do domu rodičů. „Musím začít od nuly. Všechna má snaha a utrpení přišly vniveč,“ uzavírá.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: luš
