Echo24.cz se zaměřil na otázku, proč stát tolik soudních pří s údajnými udavači prohrává. „Jiřina Bohdalová, Jan Kanyza, Karel Voříšek... To jsou jen některá ze známých jmen, která v posledních letech uspěla u soudu, když se domáhala vymazání svého jména ze seznamu spolupracovníků Státní bezpečnosti. Především ale vyhrály stovky `neznámých` lidí z celé republiky,“ píše Echo24.cz.
Ministerstvo vnitra ve sporech o takzvané určení neoprávněnosti evidence v materiálech bývalé StB eviduje 1034 žalob. „Lze odhadnout, že asi v 70 procentech případů je soudem žalobě vyhověno, ve 20 procentech případů je řízení zastaveno a v 10 procentech je žaloba jako nedůvodná zamítnuta,“ uvedla pro Echo24.cz mluvčí rezortu Hana Malá.
Soudy chtějí originální podpis, ale podpis nemusel být vyžadován
Dodala, že soudy nezkoumají, jestli dotyčná osoba spolupracovala, ale zda byla v dokumentech tajné policie evidována oprávněně, či neoprávněně. Výsledek soudního sporu je také maximálně závislý na množství dobového archivního materiálu, ale také na jeho kvalitě. Echo24.cz dodává, že dokumenty byly ve většině případů uchovány pouze na mikrofiši, nikoli v originále.
Z materiálů, které byly archivovány pouze na mikrofiši, nelze podle mluvčí Ministerstva vnitra provést znalecké posouzení pravosti podpisu a písma. „Výpovědi svědků – bývalých příslušníků StB – jsou často účelové a v mnoha případech si svědci s odstupem času nedokáží či nechtějí na konkrétní případ vzpomenout,“ konstatuje Hana Malá.
Ředitelka Archivu bezpečnostních složek Světlana Ptáčníková serveru potvrdila, že pro soudy je skutečně velmi často rozhodující vlastnoručně podepsaný vázací akt, který se navíc dochoval v originále a nikoli na mikrofiši. Potíž je však v tom, že podle platných směrnic podpis ani nemusel být vyžadován, pokud by to „narušilo důvěru spolupracovníka v kontrarozvědku“.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: dkr
