Kdybyste mohli po odstoupení Gustáva Husáka říct, koho si přejete za prezidenta republiky, kdo by to byl?Anketa
Veškerá pozornost domácích sdělovacích prostředků se v uplynulém týdnu točila kolem výročí 17. listopadu, a tak i pravidelný mediální odraz bude patřit takřka výhradně jemu. „Zaprvé je třeba uvést, že navzdory snažení České televize se ukázalo, že týden neklidu se nepovedl, že se nekonal. Lidí bylo v ulicích mnohem méně, než se očekávalo, lidský řetěz proti komunismu neměřil kilometry, ale nějakých sto metrů, i podle těch nejoptimističtějších odhadů bylo na Václavském náměstí ve čtvrtek večer kolem deseti až patnácti tisíc lidí, a to ještě připočtěme, že se tam konal hudební koncert bez vstupného, abych tak řekl, takže mnozí lidé tam mohli přijít hlavně kvůli té muzice. Ale to je těžko prokazatelné, čili tím nemá smysl argumentovat,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz mediální analytik Petr Žantovský.
Smysl ale má položit si několik otázek, které s akcemi odehrávajícími se 17. listopadu souvisejí. „Tou první, která se nabízí, je otázka, kdo platil peníze, a to jsou podle mě řádově miliony, za pronájem technických prostředků, to znamená všechny ty zesilovací aparatury a projekční obrazovky. To jsou obrovské částky, a ty musel někdo vydat. Zajímalo by mě, kdo to byl a z jakého důvodu to bylo. Někdo také platil ty pečlivě vyvedené protizemanovské transparenty, kterých tam byla velká spousta. Celá ta akce musela stát opravdu řádově miliony, ne-li víc, ale určitě miliony, za to dám ruku do ohně. Myslím si, že člověk znalý poměrů v podobných produkčních situacích, teď nemyslím demonstrace, ale třeba rockové koncerty, mi potvrdí, že si nevymýšlím, že ten odhad je správně,“ nepochybuje mediální odborník.
Česká televize se nemění. A pokud ano, tak leda k horšímu
Otázky vyvolával i televizní přenos z večerního happeningu na Václavském náměstí. „Během něj jsem například slyšel z úst pana Železného, který to zpravodajství provázel, mnoho zajímavých hlášek. Nejvíc mě překvapila ta, když přirovnal tu čtvrteční akci k demonstraci z roku 1999, která nesla název ‚Děkujeme, odejděte‘ a byly tam ty známé přeškrtnuté tváře Zemana a Klause z období opoziční smlouvy. A pan Železný prohlásil, že se jí zúčastnily statisíce lidí. Nu já tam tehdy byl a pamatuji si to velmi dobře, ale statisíce lidí vypadají trošku jinak. Opravdu by mě zajímalo, kde pan Železný a Česká televize, nebo její editor, který mu psal tyhle bludy, vzali ty statistiky, z jakých zdrojů čerpali, jestli policejních nebo jenom čistě českotelevizních,“ podivuje se Petr Žantovský.
I k té sedmnáct let staré akci měla veřejnoprávní televize blízko. „Česká televize ji spoluorganizovala, jak si jistě všichni vzpomeneme, formálně či neformálně, každopádně tomu dělala stejné promotion jako letos 17. listopadu, takže se vůbec nic nemění. Nemění se Česká televize. A pokud, tak jedině k horšímu. Nemění se skupina lidí, která tyhle aktivity organizuje. Jsou to stále stejní lidé, které takovým velmi nešikovným způsobem reprezentoval pan Pithart na Albertově. Musím říct, že jeho projev byl velice fanatický, velice nenávistný a opravdu se mu nepovedl. Protože pokud chtěl otočit směrovku české politiky ve směru proti demokracii, proti zvoleným zástupcům voličů, tedy i proti prezidentovi, tak se mu to zcela určitě nepodařilo,“ tvrdí mediální analytik.
Mnoho věcí nemáme, ale zrovna svobodu tu máme
Podle jeho názoru se Petru Pithartovi jenom podařilo nechtěně vyzradit na sebe a na lidi, jako je on, když říkal „my přece nejsme elita“, tak ve skutečnosti jako by hlásal „no já jsem elita“. „Jeho projev vyzníval jako pravý opak toho všeho, čím byl slovně vyjádřen, co označoval. Tak to se také nepovedlo. Dále by mě velmi zajímalo, kdo platil autobusy například z Masarykovy univerzity v Brně, které svážely studenty do Prahy. Česká televize o tom odvysílala reportáž, ukázala studenty, jak se chystají na autobus, jak jedou do Prahy demonstrovat, jak se pak vrací na večerní lampionový průvod do Brna. Pokud autobusy platila univerzita, tak je to skoro trestuhodné. Pokud to byla nějaká soukromá osoba nebo nějaký jiný subjekt, tak by bylo dobré to vědět, protože pak bychom se zase dostali trochu blíže tomu, kdo je kdo a kdo má jaké zájmy,“ vysvětluje Petr Žantovský.
Psali jsme:
Také se zcela určitě nepovedlo a obrátilo se samo proti sobě, prohlášení, že tu jde o nějaký boj za svobodu. „Mám pocit, že svobodu máme. Mnoho věcí nemáme, ale svobodu máme. Kdybychom ji totiž neměli, tak by ten 17. listopad předevčírem vypadal jinak. Demonstrovat povoleným způsobem, nic neriskovat, udělat si z toho na jedné straně výlet do Prahy, na druhé straně hudební večer, na třetí straně si u toho vytvořit pocit, že jsem u toho, když se dělají dějiny. To patří ke každé mladé generaci, to je v pořádku, a není možné proti tomu nic namítat, ani není důvod. Někdo má nějaký názor, tak nechť ho vyjádří. Ale to, že ho smí vyjádřit, znamená, že máme svobodu, ne že ji nemáme, jak se tam namnoze říkalo,“ upozorňuje mediální odborník.
Akcím na podporu prezidenta byla věnována řádově menší pozornost
Samozřejmě se nedala přehlédnout permanentní propagace protizemanovských akcí a v tom poměru malý prostor, který byl zpravodajsky věnován akcím druhé strany. „Například té manifestaci na pražské Letné na podporu prezidenta. Těch obrázků bylo mnohem a mnohem méně, řádově méně. Abych nemluvil jenom o České televizi, tak jsem sledoval on-line linky.cz, jak o těch akcích celý den informovaly. I tam to bylo v poměru zhruba jedna ku deseti, co se týče pozornosti věnované jednotlivým aktivitám. A když už se nějaké prozemanovské aktivity ukázaly, tak byly vždy nějakým způsobem shozeny. Například na fotografii z Letné je především vidět, že tam kdosi drží transparent Bloku proti islámu s nápisem ‚Islám v ČR nechceme‘. Myslím, že to nebyl hlavní étos shromáždění v Letenských sadech. Tak to se mi opět jeví jako propaganda,“ říká pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Vrací se i k události u Rudolfina, kde chtěli anarchisté s kapucemi na hlavách zablokovat Křížovnickou ulici, aby tamtudy nemohl projít pochod na podporu prezidenta. „Z toho nabídla média pár dramatických snímků, jak policisté odvádějí jednoho zřejmě zadrženého demonstranta k policejnímu vozu, což působilo dojmem velmi dramatickým jak z amerického filmu. Ale pokud tam byl někdo očitým svědkem, tak viděl, že šlo o nějakých dvacet, pětadvacet lidí sedících v kolejišti a odmítajících akceptovat výzvu policie, aby uvolnili cestu. Zcela zjevně šlo z jejich strany o snahu o provokaci, o snahu nechat si nabančit, aby bylo pak možné argumentovat: ‚Podívejte se, to je přece ´fašistická´ policie a je stejná jako byla ta komunistická.‘ Proto tam to slovo fašismus neustále padalo, křičeli to tam,“ poukazuje mediální analytik.
Zcela zjevně se nepovedl pokus aktivizovat masy
Udivilo ho, že tito lidé, kteří tam takto provokovali, křičeli heslo „No pasaran“, což bylo heslo španělských socialistů v období občanské války od roku 1936 ve Španělsku. „To samozřejmě znamená ‚neprojdou‘, ale používat v podstatě komunistické heslo v tomto kontextu mi přijde velice pomýlené a jenom to vyjadřuje hloupost lidí, kteří to činí, organizují a podněcují. Takže suma sumárum vzato se celá ta věc nepovedla. Myslím si, že zůstala dost výrazně mimo masový zájem občanů, o čemž svědčí různé v podstatě zanedbatelné akcičky ve velkých městech, v Ostravě to bylo kolem pěti set lidí, to nic není, to je taková větší příbuzenská sešlost. Zcela zjevně se nepovedl pokus aktivizovat masy a postavit je jednoznačně proti prezidentovi a proti demokraticky zvoleným institucím v této zemi,“ podotýká Petr Žantovský.
Ing. Miloš Zeman
Když si nalistoval seznam třiceti akcí, které byly na 17. listopadu nahlášeny na Magistrátu hlavního města nebo na dalších úřadech, tak ho zaujalo, že hodně těch aktivit bylo registrováno 17. května mezi půlnocí a půl jednou. „Přitom ty žádosti podávaly rozmanité organizace. Tak začnu rektorátem Univerzity Karlovy, který ji podal v 0:00:00 hodin. V 0:00:10 je uveden jakýsi Jan Cemper, který byl v médiích označován za aktivistu. Tentýž Jan Cemper pak ještě v říjnu ohlásil další aktivitu, respektive ten původně zakázaný průvod, který mu soud nakonec povolil, že se konat může. Nejvíce akcí bylo ohlášeno 17. května,“ konstatuje při pohledu do seznamu akcí ohlášených na předvčerejší státní svátek.
Nebylo těžké poznat, pro koho bije srdce veřejnoprávní televize
Toho dne oznámil například Petr Lázňovský akci za účelem oslavy státního svátku Dne boje za svobodu a demokracii, magistr Simeon Popov jako připomínku tragických událostí, Jiří Kubík ohlásil shromáždění současných a bývalých studentů, Daniel Jirotka za účelem oslavy svobody k 27. výročí sametové revoluce, Jan Sigmund akci s názvem Demokracie a občanský aktivismus, Nový horizont s. r. o. jako oslavu výročí 17. listopadu nebo Tomasz Peszynský nahlásil shromáždění na podporu zachování demokratického směřování. „Tak by se dalo pokračovat. Je to takové hezké a zajímavé datum, které je samozřejmě dáno tím půlročním předstihem před 17. listopadem, kdy je možné akci nejdříve nahlásit. Ale je zajímavé, že to všichni spustili takříkajíc v jeden okamžik, takže to nepochybně musí být organizovaná záležitost,“ myslí si Petr Žantovský.
Připadá mu podivné, že i když tam figurují různá jména i různá sdružení, tak k ohlašování došlo ve stejných datech. „Nevím, jestli to je nějaké duchovní splynutí jednotlivých ohlašovatelů, že je to napadlo současně. Jen ještě uvedu Jana Dlouhého prvního června na podporu Zemana a Jaroslav Staník také prvního června na podporu SPD. Takže to funguje oboustranně, aby to nevypadalo, že útočím na jednu stranu toho pomyslného názorového sporu,“ připomíná mediální odborník. „Když to celé shrnu, tak nám Česká televize opět předvedla, jak se nemá dělat objektivní a nestranná publicistika a zpravodajství. Bylo to patrné také v diskusních vstupech, pro koho bije srdce České televize. A její vzdalování se od většiny lidí standardního demokratického uspořádání je čím dál hlubší a ta propast se prohlubuje,“ míní Petr Žantovský.
Zostouzeni jsou ti politici, kdo naslouchají hlasu lidu
Pro pointu k dnešnímu povídání sáhl k úvaze spisovatele Vlastimila Vondrušky, která pod titulkem „Hlas lidu už není hlasem božím“ vyšla minulou sobotu v MF Dnes. „Pan Vondruška se v ní zabývá pojmem populismu a jeho zneužitím v dnešní době. Říká, že populismus se stal nadávkou. Každý, kdo má být nějakým způsobem difamován a obviněn z nějaké nepravosti nebo nevhodného politického názorového směřování, tak je onálepkován populistou a je vymalováno. To je velmi nebezpečné, protože to vnáší mezi lidi ty propasti. Tak když se říká, že jsme rozdělená nebo mezi sebou bojující společnost, tak to samozřejmě vzniká i následkem takovéto etiketizace. A já bych tedy doporučil každému, kdo o sobě říká, že má v úctě demokratické procedury, aby si tenhle text přečetl a vzal si z něj své poučení,“ dodává mediální analytik.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
