Ani letošní rok nebyl výjimkou. Na 550 knížat, hrabat, vévodů a dalších z řady evropských států – od severu po jih, od západu až po východ (jako například Gruzie či Rusko) se sjelo do lázeňské metropole západních Čech, aby si po tři dny užívali radovánek a vše vyvrcholilo dostihovým dnem. Z tuzemské šlechty byli pozváni jen hrabě Šlik s manželkou.
Plnými doušky nejen prestižní sekt
Jak pro ParlamentníListy.cz řekl Oron Kalkelter, jehož předkové Dienzenhoferové mají spojitost s postavením kostela sv. Maří Magdaleny v Karlových Varech. Ti se sem jezdili léčit a jeho prarodiče se tu v roce 1906 zasnoubili. „Mám doma památeční starý pohárek na pití léčivé vody z roku 1988,“ pochlubil se. „Karlovy Vary leží v centru Evropy. Každý ze šlechty sem musí dojít, nikdo tady není doma, všichni mohou být právě proto tak uvolnění, že tu nemají žádné vazby, jsou tu všichni jako cizinci, nikdo tu není domácí. Tím pádem si to užívají mnohem více, než kdyby tu měli nějaké vazby. Celé ty tři dny nepotřebuji ani auto, protože vše je v dosahu pěšky. Ty tři dny jsou proto, aby se mezi sebou lépe poznali, jeden den by spolu trávili na plese jen ti, kteří se znají, ale takto mají možnost se poznat i ti, kteří se příliš neznají a mohou navázat nové kontakty. Chtějí tu vytvořit jakousi velkou rodinu a někteří se vidí jednou ročně, a to jen zde. Letos dokonce sem přijeli i zámořští hosté, z USA a z Hongkongu. Člověk se také musí umět zasmát sám sobě.“
„Mladí muži mají být přitažliví a ukázat dámám, že jsou silní – proto ty takzvané dostihy s dřevěnými koníky,“ vysvětloval dále Oron Kalkelter. „Tak trochu se předvádí, jak jsou fyzicky zdatní, jak umějí skákat a běhat. Je to hlavně o humoru. Je to velmi oblíbené, ale nebyl dostatek dřevěných koníků. Je to specialita Karlových Varů.“
Kdepak Baden-Baden!
Pak ještě srovnal vyhlášené německé lázně a dostihové závodiště: „V tom našem družebním městě Baden-Baden je to jinak, protože ta dráha je větší a všechna ta oddělení jsou oddělena, takže nemůžete v rámci celého závodu se nějak hodně pohybovat, kde chcete, vždy jen v tom oddělení, kde se nalézáte. Toto karlovarské závodiště se pro setkání využívá nejen pro krásnou dřevěnou historickou tribunu – i když v Baden-Badenu mají zvláštní oddělení pro šlechtu, ale zároveň je tady kontakt s obyčejnými lidmi, mohou se tu pohybovat a nemít strach.“ Závěrem si pochvaluje, že jsou v bezprostředním kontaktu s návštěvníky a místními lidmi.
Psali jsme:
Totéž potvrzuje i Ilona von Stryková. „Klobouky patří k bontonu, ale tady je to jiné, tady jsou mnohem kreativnější. Tady se nekupují, ale vytvářejí se. Líbí se mi ta hravost a atmosféra. Chtěla bych podtrhnout přívětivost lidí, se kterými se zde setkávám“.
Již potřikrát tu byl prý ředitel závodiště v Baden-Badenu a říká, že se mu nikdy nepodařilo vytvořit takovou atmosféru, jako je tedy. A ani zájemce nedokázal přimět k soutěžím. Obdivoval tu zdejší uvolněnost. V Baden-Badenu to prostě nejde, spíše tak v Anglii. A v Karlových Varech se za příjemného jarního počasí bavilo i několik tisíc domácích návštěvníků.
Zoologická na hlavě
A jak dopadla soutěž dam v kloboucích? Za mimořádného zájmu profesionálních i amatérských fotografů a vlídnosti a bohorovnosti hostů zvítězila na hlavě ptačí klec – Cornelie Gruneltové, jejíž manžel vytvořil, vymyslel a utvořil holubičky, které se milují, zobáčky se pusinkují a vrkají. A to vše na jednom klobouku. Druhou příčku obsadila Cornelia Almasyová, hraběnka ze staré maďarské šlechty, nyní žijící v Mnichově. Na klobouku měla velkého kraba. Bronz pak patřil zástupkyni švédské šlechty Shskoogberg – 24 plameňáků ve vodě! Opět si toto dílo sama vytvořila.
A co mladí bujní jezdci – šlechtici, pokračovatelé rodů s dřevěnými koníky? Vítězem na první pohled pididostihu se stal Sebastian Heckel-Steinlock z Rakouska, druhý byl Jonas von Stockhausen z německého Wüttenbergu a třetí Phillipe Maldeghem z Francie.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Václav Fiala
