Své nepříjemné zážitky se sexuálním napadením líčí reportérům německého magazínu sedmnáctiletá Diala Hasan, která před příchodem do Německa studovala střední školu v syrském Damašku. „Zrovna jsem ve společné kuchyni vařila rýži s hráškem, když se tam náhle objevil uprchlík z Makedonie. Přikázal mi, abych s ním šla do jeho pokoje. Tam mě vzal za hlavu a přitiskl se ke mně celým svým tělem. Křičela jsem a bránila se všemi silami. Podařilo se mi nakonec s vypětím všech sil vyprostit se z jeho sevření a utéci pryč,“ líčí ještě stále roztřesená Hasan.
V současné době pobývá Hasan v azylovém hostelu ve městečku Bergisch Gladbach, které se nachází asi patnáct kilometrů od Kolína nad Rýnem. Mladá žena je zde ubytována společně se svými dvěma sestrami. Přestože mladší sestře je devět let, také ona se stává společně se svými sestrami terčem zvrhlých pohledů a obscénních poznámek, které má na svědomí mužská část obyvatel zdejšího azylového domu. „Jeden muž dokonce přišel do mého pokoje, když jsem spala. Nerozumím tomu, proč s tím něco ostraha nedělá,“ kritizuje Hasan.
K lepšímu se nic nezměnilo ani po výše zmíněném útoku v kuchyni. Na ubytovně se sice objevili policisté, ale napadené dívce sdělili, že bez důkazů ji nemohou nijak pomoci. Jak uvádí reportéři magazínu Spiegel, tuto větu slýchávají ženy napadané v uprchlických táborech až příliš často. „V loňském roce požádalo o azyl v Německu 440 000 lidí, z čehož tvořily ženy a dívky asi třetinu. Přišly do Německa, aby si zajistily bezpečný život. Stejně jako Diala Hasan jsou však trpce zklamány. Stěžují si, že jim nikdo nepomáhá a jsou na vše samy,“ líčí Spiegel.
Podle reportérů Spiegelu se koaliční vládě Angely Merkelové stále nedaří ženám a dívkám zajistit ochranu a bezpečí. Zmocněnec vlády zodpovědný za problematiku sexuálního násilí na dětech Johannes-Wilhelm Rörig se v současné době zabývá asi čtyřiceti případy sexuálního napadení dětí uvnitř uprchlických ubytoven. Jedná se o znásilnění, ale i mrzačení pohlavních orgánů často velmi mladých dívek. Jak ovšem uvádí samotný Rörig, počet skutečných případů bude násobně vyšší než případy, které byly oficiálně nahlášeny úřadům.
Celou reportáž v angličtině máte k dispozici ZDE.
Podmínky v uprchlických táborech v Německu jsou dle reportérů Spiegelu pro mnohé ženy doslova nesnesitelné. Jednadvacetiletá studentka práv z Homsu Shorouk Kerd žila v posledních sedmi měsících se svým manželem Mohamadem Ali Hamamim v jedné místnosti společně s dalšími osmi uprchlíky. Samotná Kerd neměla ani postel a musela spát na podlaze. „Mohli jsme tam sotva dýchat,“ říká Kerd, která je v šestém měsíci těhotenství a obává se vzhledem k okolnostem o jeho zdravý průběh. Jeden potrat již Kerd absolvovala krátce po příjezdu do Německa.
Vedle toho má Kerd problémy se spánkem a čelí depresím. Obává se totiž sexuálních útoků. Všude chodí jen v doprovodu manžela, protože na chodbách i v dalších prostorech se běžně potácejí opilí uprchlíci. „Ženy se stávají oběťmi často hned dvakrát. Sexuálnímu násilí čelili ve svých domovských zemích nebo během cesty do Evropy a nyní je to samé potkává i v Německu. O rozsahu násilí proti uprchlíkům ženského pohlaví doposud neexistuje mnoho studií. Přesto z jedné takové vyplývá, že čtyři z pěti respondentek uvedly, že byly oběťmi psychického týrání a každá druhá žena se stala terčem fyzického násilí,“ píše Spiegel.
Tato studie sice byla vypracována před deseti lety, ale podle odborníků je nepravděpodobné, že by se tato čísla nějak změnila k lepšímu. Kromě žen jsou ovšem pronásledováni v uprchlických zařízeních také homosexuálové. Jedním z nich je třiatřicetiletý Boris Fadějev, který uprchl z rodného Ruska, kde ho chtěl zastřelit vlastní otec, do Německa v loňském roce. „Přišel jsem sem, abych našel ochranu, ale místo toho vše nastalo nanovo. Bylo to drsné a nikdo mi nepomohl,“ stěžuje si Fadějev, jehož prosby byly ale nakonec vyslyšeny a nyní pobývá v jednom z mála speciálních táborů určených pro homosexuály, lesbičky, transsexuály a bisexuály.
Situace v uprchlických táborech je z tohoto pohledu velmi vážná, ale podle Spiegelu se jí nehodlá zabývat ani samotná kancléřka Merkelová. Ta nedávno odmítla žádost zástupců největších charitativních organizací, které volaly po vzniku nového zákona. Poslanci se touto problematikou měli zabývat v polovině dubna, ale nakonec jednání o novém zákonu odložili na neurčito. Samostatně začalo konat aspoň ministerstvo pro rodinu a pomáhá i UNICEF. „V ubytovně, kde bydlí Diala Hasan, se však zatím nic nezměnilo. Její starší sestra se dokonce pokusila o sebevraždu. Všechny tři sestry vážně uvažují o návratu do Sýrie.“
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: pro
