(Úvodní poznámka Ondřeje Palounka a jeho celý text je bez redakčního krácení.)

K Vašim dotazům, které jste mi poslali, bych nejprve pro pořádek rád uvedl následující. Již čtyři roky nejsem v politice aktivní, a proto moje názory a náhled na situaci jsou přece jen již z pozice vzdálenějšího pozorovatele.

K otázce týkající se pana Čiháka, tak jak jsem ho viděl na fotografii v článku, musím bohužel říci, že ho neznám. Nemohu pochopitelně zcela vyloučit, že jsem se s ním v dávnější minulosti nepotkal v nějaké širší skupince lidí. Mám ve středních Čechách mnoho přátel a sám jsem konec konců ve Středočeském kraji vyrůstal. Jsem si ale téměř jist, že to nebylo v posledních několika letech. Totéž se týká i ostatních jmenovaných pánů. Jediný, s kým jsem se z hnutí ANO Praha 4 potkal, byl před více než třemi lety jakýsi pan Cígler (Ziegler?) Tehdy snad předseda či místopředseda organizace na Praze 4. K setkání nedošlo ani z mé, ani z jeho iniciativy, ale bylo zorganizováno „lobbisty“, velmi pravděpodobně těmi samými, které zmiňujete ve svém článku. Musím ale říci, že jeho tehdejší názory na řízení a správu Prahy 4 mi přišly natolik šílené, že jsem, tuším po dvou schůzkách, veškerou komunikaci přerušil. A to mi věřte, že jsem za svou kariéru byl ze své povinnosti nucen tu a tam vyjednávat i s řádnými pošuky a můj práh bolestivosti je v tomto směru hodně posunut.

Na Váš dotaz, jak hodnotím stávající situaci v ANO na „4“, neexistuje úplně jednoduchá odpověď. Obecně bych zkraje řekl, že se zde ve vší nahotě objevuje stále se opakující problém kandidátních listin sestavených z individuí seběhnuvších se ze všech světových stran.

Vyhrát volby je jedna věc, ale přetavit toto vítězství v politickou dominanci je věc druhá. Jakkoli uznávám, že dvanáct mandátů z pětačtyřiceti je tak trochu ona Klausovská výhra-nevýhra. To jsme byli přece jen na Praze 4 schopni dělat výrazně lepší výsledky. Nicméně pouze do doby, než nám bylo naše oblastní sdružení zrušeno „kabelkovým premiérem“ Nečasem, aby se do historie naší země obratem zapsal jako nejsměšnější ministerský předseda, ty bolševické nevyjímaje.