Od páteční noci jsou média plná děsivého teroristického činu v Paříži a ničím jiným nemůže ani Petr Žantovský začít své ohlédnutí za uplynulým týdnem ve sdělovacích prostředcích. Z vysílání České televize, které sledoval od prvních chvil, co se událostem v Paříži věnovala, získal dojem manipulace díky přehlcení informacemi se záměrem zamlčení podstatných věcí. „Ať už to je záměrně, nebo nezáměrně, tak České televizi se to naprosto dokonale podařilo tím, jak neustále opakovali mírně se rozšiřující sumu velice atraktivních audiovizuálních sdělení, jak exponovali počty obětí a vnášeli stále nové a nové informace. Tak od prvního okamžiku začali zamlčovat podstatu problému a ani v diskusích se k ní úplně nedobrali,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Přitom už v pátečním nočním mimořádném vysílání České televize zaznělo v překladu přejímaného on-line přenosu CNN, že teroristé v rockovém klubu Bataclan křičeli „Alláhu Akbar“ při střelbě do návštěvníků. „V sobotu jsme ve zpravodajství České televize mohli v hlavním vysílacím čase z úst jejích moderátorů slyšet, že teroristé volali ´Bůh je velký´. Ono samozřejmě slovo Alláh znamená v islámském kontextu Bůh nebo Nejvyšší, ale má to jiný příznak. Když řeknete ´Bůh je velký´, tak to je sdělení srozumitelné i křesťanovi, kdežto ´Alláhu Akbar´ je prostě jednoznačně identifikační vyjádření, které se vztahuje pouze k jedné náboženské a dnes už tedy i zločinecké komunitě,“ poukazuje mediální analytik na manipulační techniku, kterou zaznamenal.
- TÉMA: Teror v Paříži
Zjemňování islamistické podstaty problému i zamlčování fakt
Vůbec nechápe, proč ve veřejnoprávní televizi vládne pocit, že musí zjemňovat islamistickou podstatu problému. „Vždyť ta je přítomna v každém okamžiku ve všech sdělení Islámského státu v tom, že to je pomsta za francouzskou účast v syrské válce. Nevím, proč naši novináři mají dojem, že by to měli zmírňovat. Asi se tak nějak tiše dohodli s preceptory té ´absolutní lásky´, toho ´Refugees, welcome´ a všeobjímajícího otevírání dveří typu pana Štětiny, paní Wagnerové, paní Šiklové, pana Lásky, pana Dienstbiera a podobně. To je souručenství, které uzavírají čeští novináři s jedním typem politiků a s jedním typem názorů. Opravdu nevím, proč to dělají, zda je to z hlouposti, nebo nezodpovědnosti. Každopádně nezodpovědnost je to obrovská,“ tvrdí Petr Žantovský.
Psali jsme:
V souvislosti s útoky v Paříži kritizuje v informování mainstreamových médií také to, že se některá fakta zamlčují nebo nedostatečně akcentují. „Nevšiml jsem si v jejich zpravodajství, že už existuje a na internetu běhá poměrně masívní spontánní lidová výzva kancléřce Merkelové k odstoupení. Dokonce i pan docent Valenčík na svém blogu napsal, že primárním viníkem těchto záležitostí je samozřejmě aktivita paní Merkelové. Já bych dodal také pana Hollanda, protože spolu vlastně zrušili Schengen. Dá se říct, že otevřeli Evropu všem bez rozdílu, čehož důsledkem je, že se najdou u teroristů syrské pasy a dohledá se, že přišli přes Řecko. Někdo se to snažil ve vysílání házet Řekům na hlavu, že to je jejich chyba, že nedostatečně kontrolují příchozí. Tak to je svinstvo vůči Řekům,“ myslí si mediální odborník.
Dělení uprchlíků na ty ze Sýrie a odjinud je nesmysl
Zlobí se, že Merkelová a spol. sem pozvou statisíce lidí, vytvoří obrovský nezvladatelný problém a teď budou házet Řekům na hlavu zodpovědnost za to, co se stalo v Paříži. „To je opravdu farizejství nejhrubšího zrna. To samo by stálo za úvahu, ale ještě navíc dodejme, že ten jeden Syřan byl evidovaný příslušnými imigračními úřady v Řecku a byl propuštěný jako identifikovaný Syřan. A ten člověk se v Paříži dopustil teroristických činů. Takže ani to dělení na to, kdo přichází ze Sýrie a kdo odjinud, jak vidíme, nefunguje. Protože i ze Sýrie mohou přicházet teroristé a nikdo se jim nedívá do báglů, do toho, co nesou na zádech, nebo co nafasují někde v Bruselu od jiných militantních buněk a pak s tím odjedou do Paříže v autě s belgickou značkou a tam s tím potom vystřílejí rockový klub,“ upozorňuje Petr Žantovský.
Podle něj jde v reakci na tragické události v Paříži ze strany mnohých politiků o všeobecné pokrytectví a farizejství. „Mně se velmi líbí úvaha o tom, abychom se bavili o primárních vinících. Ne o těch finálních vinících, kteří v Paříži vraždili. Bavme se o těch lidech, kteří jim dali do ruky zbraň. O těch, kteří z toho mají prospěch politický nebo ekonomický. A o těch, co to způsobili tím, že zrušili Schengen. A ti lidé jsou minimálně dva – Merkelová a Hollande. V našem prostředí bychom se jistě také dobrali některých jmen – pár už jsem jich uváděl – která jako by vytvářela podhoubí pro tuhle politickou vlnu, která je naprosto nesmyslná a je to prakticky sebevražda Evropy v přímém přenosu,“ konstatuje mediální analytik.
Studená válka Washingtonu proti Moskvě se přelila z novin do sportu
Z předchozích událostí uplynulého týdne zachycených sdělovacími prostředky si všímá toho, že studená válka, kterou vede Washington proti Moskvě, se přelila z diplomatických vzkazů a novinových stránek na atletický ovál. „Mezinárodní antidopingové laboratoře přišly se sdělením, že ruští atleti berou zakázané posilující látky a že by se jim kvůli tomu měla zakázat účast na olympiádě příští rok v Riu. Naše média se ihned začala předhánět s projevy odsudku nedobrého chování ruských sportovců a namnoze téměř vyjádřila požadavek, aby mezinárodní atletická federace přikročila k tomu vyloučení,“ připomíná pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Nejlépe to předvedl hned v pondělí moderátor České televize Jiří Václavek v pořadu Studio ČT. „Zpovídal šéfa Českého olympijského výboru Jiřího Kejvala, který vyjádřil naprosto přímý názor, že vyloučit Rusko en bloc z olympiády by bylo nesmyslné a chybné. Doslova řekl: ´Byla by to hrůza´. A měl na mysli to, že by kvůli pochybení části zbytečně trpěl celek, a toho jsme si v minulosti užili už dost. Promítat politiku do sportu není správné. Moderátor Václavek se však nedal odbýt a jeho další dotaz zněl: ´A co se stane, až ho (Rusko) vyloučí?´ – jako by to už byla hotová věc. A v tomtéž duchu se o pár minut později jako již tradičně vyznamenával moderátor David Borek. Oba dva, ale i vlastně téměř všichni redaktoři mainstreamových médií – na rozdíl od mnoha zdrojů webových – zcela pominuli zásadní fakta,“ poukazuje mediální odborník.
Měří se dvojím metrem jako za komunistů, jenom naruby
Jedním z nich je to, že v Rusku je sport státně reprezentační záležitostí, stát na sport dává mnoho prostředků a je tam velmi pevná organizace sportu od základní tělovýchovy až po sport vrcholový. „Když se tedy provalí dopingová aféra, je samozřejmé, že v tom má prsty nejen dopující sportovec, ale i celé ´načalstvo´. Nikdo se ale neptá, jak je tomu třeba za velkou louží nebo jinde ve světě, kde je sport víceméně soukromou komoditou. Nezmiňuje se, že sportovní kluby jsou například v USA majetkem soukromníků, kteří nesporně též dbají o maximální výkony. A pokud se provalí doping, je na oplátku jisté, že v tom nejel sportovec sám, nýbrž jeho ´vlastník´. Takže v našich médiích opět měříme dvojím metrem. Jako za komunistů, jenže naruby. Jen jsme si toho ´třídního nepřítele´ našli na obrácené straně zeměkoule,“ konstatuje Petr Žantovský.
Mgr. Václav Láska
A druhou nepominutelnou skutečností je, že zde opět voláme po uplatnění principu kolektivní viny. „Ale to se v jiných případech nedělo a neděje. Jen pro připomenutí: kanadský sprinter jamajského původu Ben Johnson vyhrál v září roku 1988 olympijské hry v Soulu ve sprintu na sto metrů, navíc v novém světovém rekordu. Ovšem pouhé tři dny poté oznámili dopingoví komisaři jeho pozitivní testování na stanozol. Johnson přišel o olympijské zlato a z historických tabulek byly vymazány jeho dva světové rekordy. Trenér potrestaného sprintera následně přiznal, že Johnsonovi podával doping už od roku 1981. Zároveň ale dodal, že dělal pouze to, co všichni ostatní,“ připomíná mediální analytik s tím, že pět z osmi finalistů závodu na sto metrů v Soulu bylo za svou kariéru potrestáno za užití dopingu.
Naši novináři tleskají, že se Rusko vzdaluje západnímu světu
Jedním z nich byl britský sprinter Linford Christie, olympijský vítěz, mistr světa i Evropy, jenž byl v únoru 1999 usvědčen z užití anabolického steroidu nandrolonu a potrestán zastavením činnosti na dva roky. „Nebo americká sprinterka Kelli Whiteová, která v srpnu 2003 vyhrála jak stometrovou, tak dvojnásobnou trať na mistrovství světa v Paříži. Záhy bylo ale zveřejněno, že byla pozitivně testována na modafinil. Whiteová navíc přiznala, že používala také krevní doping, steroidy a testosteron. Byly jí odebrány obě zlaté medaile a sportovní kariéra zákazem přerušena na dva roky. Britský sprinter Dwain Chambers byl v únoru 2004 potrestán dvouletým zákazem činnosti za používání steroidu THG. Stejný trest za stejný prohřešek později čekal také světového rekordmana v běhu na sto metrů Američana Tima Montgomeryho,“ vypočítává Petr Žantovský nejznámější případy.
A přiznává, že by tak mohl pokračovat ještě velmi dlouho, neboť výčet atletů ze všech koutů západního světa, kteří byli přistiženi s nepovolenou chemikálií v krvi, je obsáhlý. „Vždy po odhalení činu následoval trest, a to je jedině dobře. V čem je ale rozdíl oproti dnešní kauze ruských atletů? Ještě nikdy se za doping jednotlivců netrestaly celé týmy nebo dokonce státní výpravy na mezinárodní sportovní klání. To je novum vyprodukované dnešní politickou situací. Naši novináři tomu tleskají, ale je to nejen nesmyslné, ale taky nebezpečné. Vzdaluje to Rusko západnímu světu a naopak a rovněž to tlačí Moskvu do náruče Pekingu. Tak jako mají dnes asijské mocnosti svou mezinárodní banku, chystají vlastní konkurenční internet a směnitelnou měnu, chceme, aby se konala nějaká vzdoroolympiáda? A k čemu by to bylo dobré?“ klade mediální odborník řečnickou otázku.
Přední europolitici si už nevystačí s plamennými frázemi
Pro další téma si zvolil migrační krizi, o níž diskuse během uplynulého týdne pokročila, a to se do ní ještě nemohly promítnout tragické události z páteční noci v Paříži. „Stačí si přečíst titulky zpráv na serveru ČTK České noviny a je jasné, že jsme jinde než před týdnem. Například: ´Švédsko od čtvrtka zavádí dočasné hraniční kontroly´, nebo ´Německo začne vracet Syřany do zemí, kde vstoupili do EU´, ale také ´Slovinsko zahájilo stavbu zábran na hranici s Chorvatskem´, či ´Scelování rodin syrských uprchlíků není prý teď v silách Německa´, popřípadě ´Schäuble: Německo je s přijímáním uprchlíků na hranici kapacit´, takže už ani přední europolitici si nevystačí s hezky vypadajícími sliby a plamennými frázemi,“ říká pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Je to proto, že realita dalece předstihla jejich schopnost dohlédnout za špičku vlastního politického nosu. „A oni, nechtějí-li se odebrat natrvalo na smetiště dějin, musí zahraňovat, co se dá. To ovšem zdaleka ne všem dochází. Příkladně Česká televize nás v rámci údajného naplňování dikce zákona o ´zajišťování plurality názorů´ krmí diskusemi navzájem souhlasících. V nedělním pořadu 168 hodin se o migrantech a empatii, kterou je musíme kolektivně zahlcovat, rozhovořili pánové Dienstbier, Štětina a Láska. Zajisté je vám zřejmé, že všichni měli týž názor, a ten se nejen liší od názoru více než tří čtvrtin Čechů, ale dokonce už i od názoru jejich bruselských guruů,“ podotýká mediální analytik.
Od České televize si necháme líbit, že platíme za něco, co jsme nedostali
Žasne nad tím, že Česká televize má tu drzost prezentovat držitele těchto názorů málem jako štvance a oběti údajných českých xenofobů. „Třem jmenovaným dále v oné ´pluralitní´ relaci vydatně sekundoval europoslanec Niedermayer, ano, ten, který na rozdíl od drtivé většiny českých europoslanců hlasoval pro povinné migrační kvóty, čímž se vlastně postavil i proti oficiální linii české vlády, dále poslankyně Zelienková, která prý statečně za migranty bojuje v jinak zřejmě nedosti empatickém klubu hnutí ANO, a ovšemže senátor ČSSD Hassan Mezian, o jehož nepodjatosti v dané věci by se asi dalo dlouze debatovat,“ upozorňuje Petr Žantovský.
RNDr. Luděk Niedermayer
Tomuto souznění názorů tak odlišných od mínění většiny české společnosti se tedy v naší veřejnoprávní televizi říká pluralita. „Dobrá tedy, tak jsme si za naše peníze vyslechli unisono názor jedné skupiny volených zástupců. A teď by asi bylo načase představit názor té druhé skupiny, kterou jsme si rovněž zvolili a za jejichž názory v České televizi jsme si rovněž zaplatili, avšak ČT nám toto zboží nedodala. V normálním obchodě byste to tak nenechali, že u kasy zacvakáte za něco, co nedostanete. U České televize si to necháte líbit? Jak dlouho?“ ptá se mediální odborník.
Nápověda divákovi, že je třeba jít zase prezidentovi vyprášit kožich
Na závěr si nechal poznámku k tomu, jak vystupuje veřejnoprávní televize vůči českému prezidentovi. „Miloš Zeman je oblíbeným terčem tamních médiusů. A protože se zase blíží slovutné listopadové výročí, na Kavčích horách se už chystají dělostřelecké přípravy na náležitý odstřel hlavy státu. První vlaštovkou byla v nedělních předpůlnočních zprávách informace o tom, že se 17. listopadu pan prezident chystá stejně jako loni na Albertov. Nechyběly ilustrační obrázky s červenými kartami, údajně made in US embassy. Z toho je patrné toto sdělení: Nezapomeňte, milí diváci, zase jít hlavě státu vyprášit kožich,“ vysvětluje pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský, jak se dá nenápadně manipulovat s lidmi u obrazovek.
Ale hned se ptá, za co by k dalšímu ataku na prezidenta mělo dojít. „Těžko říct. Možná jen za to, že prostě je. Vzpomenete si ještě, jak titíž a obdobní novináři velebili hlavu státu v časech, kdy jí byl Václav Havel? Jejich tehdejší nekritická adorace se překlopila v dnešní nekritickou difamaci. To je tedy práce veřejnoprávních novinářů? A obecně novinářů, kteří se snaží nás neustále přesvědčovat o své nestrannosti a objektivitě? Zeman jim teď dává, možná nechtěně – ale jistě vědomě, protože už je takový, má rád konflikt a polemiku – další munici. Vystoupí na Albertově toho dne patrně ve stejný čas, kdy zde ohlásilo shromáždění sdružení ´Islám v ČR nechceme´ a podobná uskupení,“ připomíná mediální analytik.
Odporné tvrzení od Dienstbiera nepřekvapí, ale od politologa z UK ano
Dá se proto čekat, že na shromáždění zaznějí vlastenecká hesla a projevy nesouhlasu s přílivem migrantů, kteří jsou pro mnohé symbolem nebezpečí islamistického násilí, ekonomického rozvratu, kulturního nesouladu a zdravotních rizik. „Bude-li prezident na stejném místě ve stejný čas, je zřejmé, že to lze interpretovat jako jeho souhlas s těmito myšlenkami. To je ale jedna věc, o té nechť se vedou diskuse. Druhá věc je, jak se k tomu staví třeba i Česká televize. Pozvala k vyjádření názoru na věc opět Jiřího Dienstbiera. Co na tom, že je z debat o Zemanovi de facto diskvalifikován, protože jím byl poražen v přímé prezidentské volbě, a tedy jeho podjatost je více než samozřejmá?“ poukazuje Petr Žantovský.
Ing. Miloš Zeman
Spolu s Dienstbierem se k tématu vyjadřoval i politolog z Fakulty sociálních věd UK a oba de facto vyjádřili názor, že antiislamismus je roven antisemitismu. „To je jednak ahistorické, a navíc dosti odporné tvrzení. Antisemitismus směřoval k fyzickému vyhlazení celé rasy ze zištných a politických důvodů a jeho preceptorem byl stěží překonatelný válečný zločinec Adolf Hitler. Kde jsou ale výzvy k vykonání byť sebemenší újmy na migrujících Afričanech a Asiatech? Nic takového nezaznívá. Zaznívá jen obava o vlastní život, klid a bezpečí. Je to tedy obrana, nikoli útok. Že to nerozlišuje Jiří Dienstbier, mne nepřekvapuje, je konečně americký občan a má tedy své povinnosti, ale že to učí na Karlově universitě, mne poněkud děsí,“ přiznává mediální odborník.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
