Ti, kteří dělají v Lidlu či u pásu, a my. Pražská kavárna? Jseš tlustej, reaguj. Mladá elita v Havlově knihovně o dnešku i o Zemanovi

Po úvodním stručném představení diskutujících položil redaktor týdeníku Respekt Tomáš Sacher otázku Matěji Stropnickému, který se kdysi údajně vyjádřil, že „v Česku se netoleruje elitnost“ či snaha elitou se stát. A jak to tedy bývalý pražský radní vidí? Ten sám sebe za elitu nepovažuje, jelikož z tohoto výrazu cítí určitý negativní nádech. „Do určité míry sdílím to, že ti, kdo se vnitřně považují za elity, k tomu často nemají moc dobrý důvod.“

Dokumentarista Vít Klusák vyjádřil zděšení nad tématem debaty a oponoval Stropnickému. „Já jsem vlastně nezažil nikoho, kdo by o sobě prohlásil, že je elita,“ řekl s tím, že nelze usuzovat, kdo se za co vnitřně považuje, protože to nevíme. Zmínil i vystoupení prezidenta Zemana na Albertově, kdy prezident mluvil o pseudoelitách, což Klusák bere jako nálepku.

Stropnický následně mluvil o tom, že podle něj má většina společnosti určité cíle. „Buď být úspěšný, nebo být bohatý, nebo být slavný, nebo být mocný, nebo něco jako být dobrý umělec, nebo oceňovaný sportovec,“ řekl Stropnický a dodal, že takové lidi společnost vidí jako elity, a pak ohodnotil debatu jako smysluplnou.

Po první výměně názorů následovala diskuze na téma „pražská kavárna“. „Je to mýtus, je to způsob, jak se někoho zmocnit tím, že ho pojmenujete. To je indiánský mechanismus,“ řekl Klusák a popsal jej jako dobré píár. „Ti, které tím Zeman myslí, nesedí pouze v pražských kavárnách, ale sedí stejně tak v olomouckých, brněnských a plzeňských kavárnách,“ dodal. Podle něj je to „pracující inteligence“ a ze strany Zemana „šikovný způsob, jak se vypořádat s názorovým oponentem“.

„Spousta lidí na to slyší. Představím si lidi, se kterými jsem natáčel v Moravskoslezském kraji, že když to prostě zaslechnou, tak si představují, že v těch pražských kavárnách vysedávají umělci, kteří berou granty, nemají pořádně nic na práci, vymýšlejí nějaké srandy, jak někam pověsit rudé trenky a podobně. Jsou to nýmandi,“ popsal Klusák, jak někteří lidé vnímají „pražskou kavárnu“.

Podle spisovatelky Hůlové je „pražská kavárna“ silné spojení dvou iritujících slov. „Není to ošklivé z gruntu, ale je to prostě takové podpásové, hraje to se všema těma emocema, které fungujou a lidi rozčilujou,“ vysvětlila a dodala, že kdybychom onen termín ignorovali, tak by vlastně neexistoval. „Já si myslím, že to je blaf, který neznamená nic, a je to způsob, jak znemožnit určitou skupinu lidí, intelektuály, dejme tomu,“ podotkla Hůlová s tím, že není vůbec důležité se tím zabývat.

Matěj Stropnický věří, že „pražská kavárna“ existuje, a bere ji vážně, dodal však, že jej „kavárna vždycky nesnášela“. Zeman se odvolává na tento pojem za účelem získání dalších voličů a „Pražáci“ by se nad sebou měli zamyslet, proč to tak je. „To o něčem vypovídá, že jsme takhle vnímáni, vlastně v těch mimopražských částech republiky.“ Je také přesvědčen, že „pražská kavárna“ rozděluje lidi na ty, které jejich práce baví, a ty, které jejich práce nebaví. „Především ti lidi, kteří dělají práci v Meinlu nebo v Lidlu, nebo někde za pásem v Nošovicích, dělají práci, kterou vesměs nemají rádi, dost oprávněně, kdežto my děláme práci, která nás baví,“ dodal.

„Já bych řekla, že to jsou lidi, kteří jsou aktivní, kteří se snaží něco dělat, jsou v oblasti třeba kultury, zajímají se o dění kolem sebe, a toho se cítím být součástí,“ řekla Jurečková, která získala titul Společensky prospěšná podnikatelka roku za svůj projekt Pragulic, jenž poskytuje práci bezdomovcům.

„Já nerozumím termínu ‚pražská kavárna‘; já rozumím jinému termínu, já působím na internetu asi patnáct let a vím, co to je troll. Troll je někdo, kdo vám napíše ‚Jseš tlustej!‘ a když mu na to odpovíte, tak je šťastnej. A my jsme si zvolili trolla prezidentem,“ řekl Rubeš, který je známý díky svému projektu „Praha vs. prachy“, s tím, že je to úplně jedno. „Toho člověka nezná nikdo deset kilometrů od Aše na západ a pět kilometrů od Ostravy na východ,“ dodal novinář a „pražskou kavárnu“ označil za internetový komentář.

Stropnický se jen v rychlosti postavil na stranu prezidenta Zemana, že není trollem, ale že obhajuje zájmy svých občanů.

Hůlové se nelíbilo dělení „pražské kavárny“ na ty, kteří jsou nespokojeni se svou prací v Lidlu, a ty, kteří spokojeni jsou, a označila to za „zkratkovité“. Důležité podle ní je nebýt jeden druhému nadřazený a vzájemně se předem neodsuzovat a nezavrhovat, což následně vztáhne k současné uprchlické krizi. Debata o uprchlické krizi by neměla připomínat dva fotbalové tábory a polarizovat se na „dobrý a zlý“.

Stropnický následně mluvil o tom, že je občas dobré „vyjít z facebookové bubliny“ a podívat se na to, jak svět vypadá v reálu. V tu chvíli mu do řeči skočil Klusák s tím, že i samotná facebooková bublina každého člověka je zcela jiná. „Každý si můžeme svojí facebookovou bublinu namíchat velice pestře, doporučuju,“ komentoval s tím, že zrovna natáčí dokument o neonacistech. Stropnický následně pokračoval svoji myšlenku o tom, že je důležité poslouchat, co lidé říkají.

Pak přišla řeč na změnu hodnot, které současná mladá společnost vyznává, a že svoboda již není brána jako cíl, nýbrž jako výchozí situace a samozřejmost. Jak Klusák, tak i Hůlová potvrdili, že si něčeho takového všímají během svého působení jako přednášející na vysokých školách, že mladí vlastně nevědí, vůči čemu se vymezit a co dělat se životem, a tak více kritizují stávající systém.

Rubeš poté mluvil o tom, že on ty hodnoty stále má a chce ve společnosti něco měnit k lepšímu, což je také jeden z důvodů jeho reportáží o zlodějských taxikářích. „To, že zatkli zloděje, je pro mě docela dobrý, no. Ale taky si myslím, že by to mohli dělat bez práce novinářů, po pravdě, Matěji,“ řekl Rubeš a povzbudivě se podíval na bývalého radního, což se setkalo s pobavenou reakcí publika. Podotkl také, že nechce, aby se vrátily kontroly na hranicích, jejichž absence podle něj představuje určitý znak svobody.

Slovo si pak vzal Vít Klusák a řekl, že existuje i pozitivní věc, kterou si lze odnést z projevu prezidenta Zemana na Albertově. „Já bych si z toho vzal, že on vlastně upozorňuje na to, že se uzavíráme v ghettech,“ řekl. Problém je prostě v nedostatku komunikace a v tom, že se všichni zavíráme do vlastních společenských bublin, které naprosto nekorespondují s realitou. „Stejně tak jsem si myslel, když jsem volil zelené, a všichni kolem mě říkali, že budou volit zelené, takže tentokrát zelení budou mít 15 %, a oni měli asi 1,8,“ dodal Klusák, na což reagoval Stropnický slovy „My jsme si to taky mysleli“. Klusák následně ještě vysvětlil, že je strašně rád za svoji práci, která jej konfrontuje se zcela rozdílnými lidmi, které do své běžné sociální bubliny nezahrnuje.

Debata se pak stočila k tomu, zda mohou elity lidem radit a být zdrojem hodnot a informací. Stropnický se následně vrátil ke svému statusu na Facebooku, ve kterém podpořil prezidenta Zemana a akci na jeho podporu, která se konala 17. listopadu na Albertově. Přiznal, že se na něj sesypala vlna kritiky ze všech možných směrů. „Na druhou stranu jsem dostal obrovské množství zpráv; a když myslím obrovské, tak myslím stovky, od lidí, kteří mi psali ‚Jsme rádi, že jste se nás zastal, konečně někdo popsal, jak to v tom zákoně je. My to sami nevíme, ale my to očekáváme od vás, buď jste na magistrátě politici, nebo máte to vzdělání, že budete mluvit pravdu‘,“ kasal se Stropnický svou údajně mylnou citací shromažďovacího zákona, za kterou se do něj opřeli mimo jiné i jeho spolustraníci.

Pak se Sacher obrátil směrem k publiku a vyzval jej k zapojení do diskuze. Jedna paní se zeptala, co si přítomní diskutující myslí o možném omezení volebních práv například formou znalostního testu. Jeden středoškolák se také ptal na to, jak má přimět své okolí, aby se více zapojovalo do veřejné činnosti. To jen Klusák glosoval slovy „Musíte jim dát koblihu“, což v publiku opět vyvolalo smích. Právo volit by však podle něj měli mít všichni. „Blbý, chytrý, vzdělaný, vkusný,“ řekl dokumentarista a pochválil možnost české hospodské diskuze, kde lze řešit svobodně zcela všechno.

„Mně to nějakým způsobem přijde relevantní a vlastně hrozně logický tohleto dělat, myslím si ale, že to vlastně, bohužel, není průchodný,“ řekla o selekci voličů Hůlová s tím, že k tomu možná společnost časem dospěje.

Stropnický se jal vysvětlovat, že pro vyvolání občanské aktivity je třeba sdílet zájmy a volební právo podle něj nelze omezovat. „Tu dobu, kdy lidmi nebyli černoši nebo kdy lidmi nebyly ženy nebo kdy lidmi nebyli nešlechtici, tu máme za sebou,“ řekl.

Jurečková podotkla, že se jí myšlenka testu, potřebného pro udělení volebního práva, líbí, je však neproveditelná. Je podle ní důležité vložit lidem do rukou zodpovědnost, což je zkušenost, kterou si odnesla ze svého podnikání. Klusák byl celou situací pobouřen. „Já si dovedu úplně představit, že někdo napíše, že ‚pražská kavárna‘ se pod Václavem Havlem na tomhle shodla. Prosím vás, já s tím nesouhlasím,“ řekl na téma omezení volebních práv dokumentarista. Jurečková připomněla, že právo volit má každý.

„Přece my tady nemůžete skončit tím, že si řekneme, že si uděláme čáru mezi blbejma a chytrejma a že my víme, jak to rozsortýrovat,“ postěžoval si Klusák a přitakal mu Stropnický s tím, že „volit můžou i vězni“, což Klusák glosoval slovy „I sadisti, úchyláci, všechno“.

Rubeš celé téma smetl ze stolu. „Já jsem to pochopil jako vtip,“ řekl a narouboval na to příběh z vlastní rodiny. „Macecha tvrdě prosazuje naprostou diktaturu.“ K tomu opět promluvil Klusák, že hlavní problém je v tom, že lidi k volbám nechodí. „My bychom naopak potřebovali ty lidi k těm volbám dostat,“ prohlásil. „Ty tady děláš z toho opatření určité selekce takový nazi moment, já to chápu,“ oponovala Hůlová s tím, že třeba zrovna přímá volba prezidenta je chyba. V tu chvíli to Stropnický nevydržel a zvýšil hlas: „Tak pojďme zakázat některým lidem nakupovat. Nebo ježdění autem!“ Načež Hůlová podotkla, že alternativa přímé volby je parlament a na to Stropnický odpověděl, že to samé platí pro obchody a Tuzex.