Při té příležitosti popisuje, jaký je vlastně úkol veřejnoprávních médií. Měla by překládat ptydepe politiků do obecného jazyka. „Nabubřelé zjednodušeniny PR agentur do obecného jazyka, emoční výplody bulváru do obecného jazyka stejně jako odborné jazyky s přiměřeným zjednodušením do obecného jazyka,“ píše novinář s tím, že tímto veřejnoprávní média „umožňují ve veřejném prostoru horizontální komunikaci napříč všemi sociálními vrstvami“.
Pak porovnává systém řízení veřejnoprávních médií u nás a v Německu. Tamní systém totiž tomu českému posloužil jako předloha. Ve Spolkové republice stejně jako u nás jsou do rad veřejnoprávních médií voleni zástupci jednotlivých organizací. V Německu si prý ale tyto organizace své zástupce do rad veřejnoprávních médií volí samy. Parlamenty jednotlivých spolkových zemí, většina z nich má totiž vlastní veřejnoprávní média, je prý schvalují jen formálně.
Funkce v radách německých veřejnoprávních médií jsou neplacené
V Německu jsou ale, na rozdíl od Česka, funkce v radách neplacené. „Německé rady se scházejí většinou třikrát až čtyřikrát do roka a jejich povinností je určovat programovou linii a sledovat plnění veřejné služby: nesuplují ředitele a nevyřizují žádné stížnosti na vysílání či ředitele. A mají právní subjektivitu: mohou sami rozhodovat o penězích, zadávat audity, nemusejí o ně žádat u ředitele, jako je tomu u nás,“ podotýká Hvížďala.
Nicméně připomíná, že v Německu kromě těchto rad existují ještě správní rady veřejnoprávních médií, v nichž politici sedí. Jejich hlavní úkol prý spočívá v dohlížení na hospodaření managementu, především intendanta, což je vlastně funkce generálního ředitele a jeho náměstků. Správní rady také stanovují hospodářské plány, roční uzávěrky a řeší vnitřní konflikty s intendantem.
Výši poplatku stanovují parlamenty jen formálně
Další rozdíl oproti situaci u nás je v koncesionářských poplatcích. U našich západních sousedů je musí od roku 2013 platit každá domácnost, jejich výše se řídí podle parametrů spotřebního koše. „Takže když jde o několik procent nahoru, navýší se také poplatky a parlament opět rozhoduje pouze formálně,“ tvrdí Hvížďala. Oproti tomu u nás je podle něj vedení veřejnoprávních médií vydíratelné v okamžiku, kdy parlament rozhoduje o výši koncesionářského poplatku.
Proč nemůže v Německu nastat televizní krize
Další odlišnost spočívá v tom, že v Německu může ředitele odvolat pouze soud, jinak je neodvolatelný stejně jako členové rad. Také je ve Spolkové republice u veřejnoprávních médií oddělena struktura ředitelská a šéfredaktorská. „Za obsahy a obsazení redakce odpovídají šéfredaktoři, v tom si nejsou navzájem podřízeni. Ředitel jim nemůže říci, koho mají přijmout nebo co mají vysílat,“ píše Hvížďala. Neshody mezi vedením a redakcemi řeší redaktorský a dramaturgický kodex, který stanovuje přesná pravidla, jak neshody řešit. To je prý důvod, proč v Německu nemůže dojít k tomu, co se u nás nazvalo televizní krizí.
Závěrem Hvížďala uvádí, že u nás by se mohla kdykoliv opakovat. „Proto hlavním úkolem dneška je uchránit ve veřejném prostoru místo pro pohled zvnějšku na systém,“ uzavírá své zamyšlení Karel Hvížďala.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: vam
