„Něco takového jsem si ani nedovedl představit. V nádražním suterénu, pod okázalou budovou s nízkými stropy, se tísnily stovky lidí bez možnosti jakékoliv hygieny. Byl tam neskutečný smrad, lapal jsem po dechu a nakonec jsem utekl. Fotil jsem na kyjevském Majdanu, pohřeb Roma v rumunském slumu Calimanisti, viděl jsem v životě mnohé. Ale takové ponížení jsem spatřil až v hlavním městě státu EU, v Budapešti,“ líčí Kukla.
Fotograf na nádraží přivezl s přáteli uprchlíkům věci, které by jako lidé, kteří jsou dlouho na cestách, mohli potřebovat. Až na pár dobrovolníků prý ale nikdo běžencům nepomohl. „Uvědomil jsem si, jak fatálním způsobem selhala maďarská státní moc. Maďarsko úplně rezignovalo na své základní funkce,“ nelíbí se Kuklovi. A Maďaři? „Stačilo popojet o pár ulic dál a Budapešť žila svým životem, jako by se nic nedělo. To mi přišlo nejděsivější,“ otřásl se fotograf ještě jednou.
Magazín Ego! podotýká, že jen několik hodin poté, co Eugen Kukla opustil Budapešť, se běženci vydali pěšky na hranici s Rakouskem, další pokračují stejným směrem vlakem. Kolaps, který Maďarsko nedokázalo zvládnout, se tak prý může opakovat kdykoliv a kdekoliv – třeba v české Břeclavi.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: luš
