„Mrtví členové redakce Charlie Hebdo jsou hrdinové a představují symboly naší kultury. Naše kultura je založena na svobodě vyznání, smýšlení a projevu. A bojovalo se za to dlouho a nesnadno,“ myslí si Putna, kterému se na rozdíl od Halíka nezdá na místě přirovnat karikatury z Charlie Hebdo ke karikaturám Židů v antisemitském tisku. Antisemitský tisk měl totiž podle něj jeden konkrétní cíl. Označoval prý Židy za viníky utrpení světa. Charlie Hebdo si ale údajně nedělá legraci jen z muslimů a netvrdí ani nenaznačuje, že „za všechno můžou machometáni“.
„Charlie Hebdo si dělá legraci ze všech náboženství, pokud se jejich příslušníci chovají hovadsky, násilně a farizejsky. A také ze všech politiků, pokud si to za konkrétní výroky a činy zaslouží,“ tvrdí Putna, který v rozhovoru pro Deník referendum poukázal také na to, že i profesoři Václav Černý nebo Jan Patočka se ve své době zastávali Plastiků, i když jim byla jejich hudba a životní styl zcela cizí.
Sám Putna se humoru v souvislosti s náboženstvím nebrání. „Myslím, že smích na adresu mocností tohoto světa, ať církevních či světských, je svatý smích. Je to smích, který strhává z piedestalu všechny modly ověšené posvátnými tituly a nutící člověka: Budeš se nám klanět! Všechny instituce a všichni lidé pověření tituly a funkcemi mají tendenci proměňovat se v modly. Svatý smích a svatá neposlušnost mají výsostnou náboženskou funkci,“ tvrdí literární kritik a následně přidává příklady takové svaté neposlušnosti.
„Tak jako provedly Pussy Riot v moskevském chrámu „punkovou modlitbu“ coby protest proti zrůdné alianci oficiální církve s Putinovým režimem, směje se i Charlie Hebdo. Drsně a bezohledně. Jinak to totiž nejde. Putinovi, stejně jako teroristům pokřikujícím „Alláhu akbar“, je třeba se smát do obličeje. Když se přestaneme smát, začneme se bát,“ zdůrazňuje Putna.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: luš
