Coby německý kancléř v letech 1998 až 2005 byl Gerhard Schröder připravený udělat téměř cokoliv, aby vytvořil harmonický vztah mezi Berlínem a Moskvou a stejně tak mezi ním a ruským prezidentem Vladimirem Putinem.

Schröder z tohoto spojení s Vladimirem Putinem sám velmi profitoval. Nedlouho poté, co ukončil svou kariéru německého kancléře, Německo s Ruskem podepsalo dohodu o vybudování „Severního toku“ (Nord Stream) – plynového potrubí vedoucího z Ruska přes Baltské moře do Německa. Jen dva měsíce po zahájení projektu získal Schröder pozici předsedy konsorcia dohlížejícího na výstavbu potrubí, ve kterém byl většinovým akcionářem ruský Gazprom.

Takové počínání ze strany Německa vzbudilo mnoho obav zejména v Polsku a pobaltských státech, které takový krok vnímaly jako jakýsi novodobý „pakt Molotov–Ribbentrop“. Spojené státy se zas obávaly toho, že Schröderova proruská politika představuje hrozbu pro „západní jednotu“.

Poté, co německé kancléřství převzala v roce 2005 Angela Merkelová, nijak zásadně politiku předešlého kancléře ze svého kurzu nevychýlila. Přestože neměla s prezidentem Putinem tak vřelý vztah jako její předchůdce, umožnila pokračovaní budování Severního toku a postavila se proti rozšiřování hranice NATO o státy jako Ukrajina a Gruzie.