„Vzpoura proti elitám dostala hlas, když se rozmohly sociální sítě,“ začal Tomáš Halík svůj výklad na téma, jaký je dnes svět a naše společnost. Podle něj je vždycky společenská změna provázena nějakým dynamickým technickým rozvojem. „Třeba moderní diktátoři by nebyli nic, kdyby nebyl rozhlas,“ uvedl pro srovnání s dneškem.
Sociální sítě proto vyslyšely poptávku frustrovaných lidí. „Ti lidé dlouho hledali nástroj, kde by mohli vyzvracet svoje nenávisti, šířit nejrůznější poplašné zprávy, a zaplavuje to mnoho lidí,“ řekl natvrdo Halík.
Fotogalerie: - Halíkova bohoslužba
A rovnou pokračoval: „Je to samozřejmě výhodné pro různé propagační (nejspíš míněno „propagandistické“, pozn. PL) účely. Zejména Rusko to vede. Ono se jim hospodářství rozpadlo, a to Rusko stejně dává miliardy na propagandu a na to šíření falešných zpráv, protože se nedokázalo smířit s rozpadem svého koloniálního systému.“ Putin podle Halíka staví svůj politický úspěch na sentimentálních vzpomínkách na Sovětský svaz, a proto útočí na Západ. „Takže kromě klasické války, jako třeba na Ukrajině, vede velmi špinavou válku informační a psychologickou proti Západu. A hlavně proti těm ‚našim zemím‘, kde lidé často nemají potřebnou sebeobranu,“ vysvětlil.
Absence sebeobrany se podle Halíka projevuje „vlnou populismu, která vynáší do nejvyšších pozic skutečně nebezpečné lidi“. Tento populismus podle Halíka útočí na to nejhorší, co v nás je, jako třeba na strach nebo závist.
„A tím ta propaganda skutečně kazí morální atmosféru světa,“ vykládal. „Je to taky útok na demokracii. Ta se dnes chápe jako jakýsi hlas většiny. Já přitom vždycky upozorňuji, že není žádná záruka, že většinový hlas bude nejkvalitnější a pravdivý,“ dodal kazatel. Všechny velké myšlenky podle něj začínaly jako menšinový hlas, lidé se jejich hlasatelům smáli a napadali je, a tak je třeba to brát i dnes.
„Je třeba opatrovat osobnosti, které mohou vnést novou myšlenku a novou naději, a vyzařovat něco pozitivního,“ nabídl řešení. „Mezi těmi velkohubými lidmi, kteří mnohdy vítězí, musíme poslouchat ty, kteří se nebojí říkat nepopulární věci, nebojí se být v menšině a staví myšlenky proti tomuhle černému bahnu,“ zakončil své úvodní slovo, načež mu publikum v divadle v Třeboni začalo nadšeně tleskat.
Senátor Šesták následně zmínil, že podobné věci začínají ohrožovat i „ty vyspělé liberální demokracie, které ochraňují ty menšiny, o kterých jsi hovořil“. Rád by ale řešil českou společnost. Pak položil dotaz, co je dnes na české společnosti pozitivní, a vedle sedící Halík se společně s některými diváky začal smát.
„Pozitivní je, že tady sedíme. A že existuje společnost lidí, kteří se nebojí přemýšlet a kteří se nenechají ohloupit některými politiky a médii. Zaplaťpánbůh, že ještě máme Českou televizi a média, jako je Respekt, co se nezaprodala těm současným mocipánům,“ dodal.
Podle něj mají lidé, kteří chtějí demokracii zničit, scénář osvědčený z Polska a z Maďarska. Ochromit veřejnoprávní média, útočit na pojistky demokracie. „To je prostě scénář, který se naplňuje, a proti němu je třeba se razantně stavět,“ vyzval.
Poté se dostal k tomu, jak Českou republiku vnímá svět. „Česká republika moc lidem neříká. Když už, tak Czechoslovakia, anebo Václav Havel. Tohle jméno jsem slyšel třeba i v Nepálu,“ prozradil. Havel prý nebyl bezchybný, což on ví nejlépe, protože se s ním čtyřicet let přátelil. Ale byl to člověk, který zjednal našemu státu ve světě vážnost, o které dnes jenom sníme.
Pak rozvedl teorii, že politici na nejvyšších úrovních „udávají tón“ celé společnosti a dvojnásob to platí pro prezidenta republiky. „Prezident republiky by měl lidi pozdvihovat nahoru, a ne je utvrzovat v tom, co je v nich nejhorší,“ pravil nemilosrdně.
Tomáš Halík o prezidentu Zemanovi:
Pak v odpovědi na jeden z dotazů z publika prozradil, že česká média příliš nesleduje, s výjimkou České televize, a pořadem, na který se dívá nejraději, je prý týdenní sumář 168 hodin, ten si nenechá ujít. „Paní Nora Fridrichová je velmi statečná novinářka, nedávno jsem ji potkal na premiéře filmu Jan Palach a měli jsme moc hezký rozhovor,“ vyznal se kněz.
Rád prý poslouchá i Radio Proglas. „A jsem rád, že jim mohu dělat propagaci i tím, že se tam sám účastním,“ dodal.
Pak varoval před tlaky na veřejnoprávní média, aby se „jim je nepodařilo zválcovat tak jako v Maďarsku nebo v Polsku“. Pokud by se to podařilo i u nás, mohla by podle Halíka právě náboženská média být „ostrovem občanské společnosti“.
Poté litoval, že dnes mu lidé neřeknou „já nesouhlasím s vašim názorem“, ale spíše argumentují: „vy jste svině a určitě jste byl estébák“.
A jako držitel britské Tempeltonovy ceny zalitoval, co se dnes po brexitu v Británii děje. Země se prý propadá do nenávisti. „A to je výsledek těch fake news. Té cílené, lživé kampaně, na kterou lidé naskočili a udělali špatné rozhodnutí. A já když mluvím s lidmi na britských univerzitách, tak řada z nich mi bohužel říká, že z Británie odejdou.“ Velká Británie se tím podle něj stává „Malou“ a pokud by se totéž stalo i u nás, že by tito lidé zemi opustili, tak by se naše země stala jen obyčejnou montovnou.
Senátor Šesták ale vyjádřil názor, že nadějí je současná mladá generace, která se podle něj hodně zajímá o veřejné dění, začíná se organizovat, vstupovat do veřejného prostoru a „není jim jedno, v jaké situaci je jejich vlast“. A přidal názor, že je to proto, že tato generace dostala to správné vzdělání.
Halík poté začal vzpomínat, jak v osmdesátých letech stál u zrodu iniciativy Desetiletí duchovní obnovy národa, které využilo Gorbačovovy perestrojky a začalo usilovat o to, „aby zde zavládla úplně jiná mentalita a úplně jiné duchovní klima“. „A já jsem tehdy přesvědčil kardinála Tomáška, aby to zaštítil svou autoritou, protože v té době církev měla velkou autoritu. Ale tu do značné míry prošustrovala,“ zalitoval s odkazem na dnešní stav. Halík prý vždy říkal, že církev tady nemůže být pro sebe, ale pro celou společnost, a ne aby se zaměřovala jen na vlastní institucionální zájmy. Pak to vysvětlil tak, že jeho vychovávali stateční kněží, kteří si prošli lágry, ale pak se ukázalo, že i církev byla hodně ovlivněná komunismem a těchto statečných lidí je tam jen menšina.
Psali jsme:
„A když jsem zjistil, že církev k tomu není ochotna, tak jsem hledal jinou instituci, která by se chopila toho úkolu. Z toho vznikla třeba ta iniciativa Impuls 99,“ zmínil jednu z prvních velkých petičních akcí českých elit. „To byla myšlenka dát dohromady iniciativy směřující k řešení některých klíčových problémů,“ vzpomínal na iniciativu, kterou kromě něj intenzivně reprezentoval zejména Jiří Pehe a podporoval ji i Václav Havel.
Dnes vidí největší naději zejména v podnikatelích, kteří mají největší zájem na „morálním klimatu poctivosti“. „Když pekař šidí, tak jednou si to koupíte, ale pak se to prolákne,“ vysvětloval Halík.
Pak se rozpovídal o situaci v dnešním Německu. Debata proběhla ve čtvrtek 30.srpna, když všechna média jela „hajlování v Chemnitz“ a mnozí diváci v Třeboni byli náležitě zděšeni. Halík ale vidí problém jinde. „Musíme si uvědomit, že tady je zápas o duše 1,6 milionu lidí, těch imigrantů. O to, jestli nepodlehnou těm radikálům, co je vábí. A je hrozný, když těmto lidem házejí prasečí hlavy před mešity, a tím je odrazujeme,“ vysvětlil dnešní řešení imigrace v Německu.
A odpůrcům tohoto přístupu vzkázal: „Ti lidé, co křičí, že musíme bránit naší identitu, ti vlastně žádnou identitu nemají.“
Podle Halíka jsou to lidé, kteří jsou znejistěni složitým světem, a hledají si cíl, na kterém by si svou frustraci mohli vybít. „Třeba za hospodářské krize měli lidé sociální problémy, tak to hodili na Židy. A teď zase to házejí na muslimy a uprchlíky,“ dodal.
„Ti lidé se cítí vykořenění, tak prostě hledají někoho, na kom by si smlsli,“ dodal. A to je prý věc, která je opravdu nebezpečná.
Senátor Šesták dodal, že na tomto problému se lámou i mezinárodní smlouvy. „My jsme, jako Evropa, chtěli šířit liberální demokracii, třeba v Libyi, kde byl nedemokratický Kaddáfího režim. Ale ten nedemokratický režim zadržoval ty imigranty ze střední Afriky,“ vykládal.
Senátor má strach, až podobná vlna přijde na nás. „Jestli se z východu hne pět milionů Ukrajinců, tak nás může potkat to, co teď potkává Itálii. A pak nás taky může potkat nezájem té Itálie nám pomoct,“ obává se.
autor: Jakub Vosáhlo
