Hned na počátku svého vystoupení Tomáš Sedláček seznámil auditorium v olomouckém kině Metropol se svým přesvědčením, že současná věda nahrazuje to, co dříve lidstvu nabízelo náboženství. Uvedl, že jde sice o známou myšlenku, v přednášce se ale hodlá zamyslet nad tím, co vlastně ve svých dopadech znamená, zvlášť pokud jde o ekonomii. K této vědě je přitom Sedláček zvlášť kritický. „Mou základní metodou je – na rozdíl od mých kolegů, kteří berou ekonomii vážně a dělají si legraci ze všeho ostatního – to, že beru vážně všechno ostatní, a dělám si srandu z ekonomie. Nechci ekonomii bořit, můj vztah k ní je jako vztah literárního kritika k literatuře – nekritizuje proto, že by literaturu nesnášel, ale protože mu na ní záleží,“ vysvětlil Tomáš Sedláček. Ekonomie je podle něj v současnosti nejekumeničtějším náboženstvím světa, jakýsi nejnižší společný jmenovatel, na kterém se všichni shodnou, i když v náboženské oblasti mají jinou víru, jiná božstva, jinou kuchyni; ekonomie je ale pro všechny jen jedna, a to ekonomie globální.
Ekonomie jako moderní náboženství
Ekonomie se v Sedláčkově pojetí tváří jako věda, ale sám o ní raději mluví jako o „social science fiction“. „Dokonce jsem uvažoval, že by se ekonomie měla vyučovat jako součást sociologie, aby si lidé uvědomili, že není ve vakuu a že ekonomika je součást společnosti. Moderní náboženství se z ní stává díky mýtu, že žijeme v tzv. postideologické době. Nic nebylo nikdy bližší ideologickému pojetí, než naše doba, není totiž větším přáním ideologie, než se tvářit jako jediná pravda, která nemá žádnou alternativu,“ řekl Tomáš Sedláček. Ekonomie se podle něj navíc „ze záhadných důvodů“ vymezuje metodologicky stejně jako fyzika, a ne jako mnohem bližší vědy, jako je biologie, psychologie nebo politické vědy. Problémem je podle něj tzv. předpokladová logika, která počítá s předpoklady, které nemusí mít s realitou nic společného, a ekonomové pak snadno uvěří vlastním mýtům, které si vytvořili. Tomáš Sedláček upozornil také na to, že argumenty, které má například hnutí Occupy Wall Street vůči tradiční ekonomii, jsou nápadně podobné těm, které měl Ježíš vůči farizejům: „Snažíte se tvářit jako cesta k obohacení člověka, a přitom mu v pravém obohacení bráníte; místo abyste lidem ulehčovali jejich úděl, ztěžujete jim jej.“
Sedláček svou tezi o ideologické společnosti opřel o historické srovnání: „Naši předkové chodili do kostelů, aby si každou neděli zopakovali, čemu věří. Věděli, jaká je jejich víra a jaký k ní mají odstup. Současný člověk si neuvědomuje vzdálenost mezi sebou a vírou, ale svou vlastní ideologii považuje za absolutní pravdu. Ateisté by si měli čas od času uvědomit, čemu věří. Když si uvědomíme, čemu všemu ateista musí věřit, je ten seznam mnohem delší než u člověka, který věří konvenčním způsobem.“ Za jeden z mýtů plynoucích z moderní ideologie označil i přehnaná očekávání od ekonomie: „Ekonomie není k tomu, aby dala lidem harmonii a duchovní mír v osobním a pracovním životě, není tady proto, aby lidem dala životní hodnoty, jestli to od ní čekáte, budete denně zklamáváni. Otázka po efektivitě ekonomie bez toho, abychom věděli, co je jejím smyslem, je zavádějící,“ řekl Tomáš Sedláček.
Psali jsme:
Imperativ: Věřte na neviditelnou ruku trhu
Když člověk vstupuje do světa ekonomie, vstupuje podle Sedláčka do ideologického prostoru, kde musí věřit tomu, co mu ekonomie říká. Tak například, ekonomie jednoznačně vyřešila otázku, ptáme-li se po egoismu – konstatovala, že člověk je egoistický; anebo otázku o racionálním chování – rozhodla, že racionální chování se rovná maximalizaci zisku. „Ekonomie jako morální škola říká, že je smyslem lidského života maximalizovat užitek, že nemá smysl dbát na dopady morálních činů člověka, protože neviditelná ruka trhu vezme veškeré čestné i nečestné konání a udělá z nich obecné blaho. Je to opakem toho, co říká svatý Pavel, když říká ,chci konat dobro, ale učinil jsem zlo‘. Neviditelná ruka trhu je toho opakem – chci konat zlo, ale zase jsem přispěl k obecnému blahu. Z toho plyne, že není povinností lidí starat se o dopady svých činů, protože neviditelná ruka trhu vše přetaví v obecné dobro – ať chceš, nebo ne. To nám ekonomie předkládá jako morální imperativy, a my jí musíme věřit, abychom vůbec mohli přistoupit k matematickým kalkulacím. Ekonomie jako náboženství má ale podle Sedláčka i pozitivní momenty – důraz na svobodu jednotlivce, na to, aby byl člověk odpovědný za své činy, na obezřetnost jako ekonomickou vlastnost.
Co znamená v ekonomice hřích a odpuštění?
Ve svých zdůvodněních teze o ekonomii jako náboženství se Tomáš Sedláček dostal i k řecké krizi. Debata o Řecku podle něj byla spíše teologickou než ekonomickou debatou. „Otázka zněla, zda jim máme odpustit. Dluh a hřích v novozákonní řečtině jsou synonyma, to funguje to i v latině, slověnštině, aramejštině, němčině a jiných jazycích. Debata o Řecku byla teologická – zadluží-li se vůči tobě tvůj bratr, má se mu odpustit? A pokud ano, kolikrát? A také otázka, zda je Řecko bratr nebo jde jen o trh,“ uvedl k řecké krizi Tomáš Sedláček. Řecko padalo pod tíhou svých dluhů/hříchů, už je nebylo schopno dál nést, žilo v dluhu/hříchu a potřebovalo někoho, kdo je vykoupí; a ten vykupitel musel mít větší víru/kredit. A tím vykupitelem bylo Německo.
Evropa podle něj tak posléze došla k závěru, že Řecko je součástí „rodiny“ a nezbývá než odpuštění, problém jeho definice ale nezmizel: „Otázka se jako bumerang v mnohem jasnější formě vrátila s problémem běženců. Problém je možné číst tak, že bližní je příliš blízko. Už to není Afrika, kam se dá poslat DMS, ale je to ten soused, který chce být opravdovým, ne fiktivním sousedem. Najednou vidíme, že máme bližní rádi, jen když jsou daleko.“
Komunismus funguje v rodině i mezi státy
Téma rodiny a ekonomiky Sedláček rozvíjel i mimo souvislost řecké nebo uprchlické krize. „V západní společnosti komunismus funguje. Antropologové hledají společnost, která je bezpeněžní a která nepoužívá směnu. Ta se ale v západní společnosti uplatňuje všude a říká se tomu přátelství nebo rodina. Tam si sice věci vyměňujeme, ale není to směnný obchod. Největší ekonomická transakce, která probíhá odnepaměti, je jednosměrná transakce rodiče–děti. Tato transakce je implicitní, nikdo nic nepodepsal a přesto funguje, rodiče investují množství peněz a nečekají, že jim je děti vrátí, ale chtějí, aby je děti zase investovaly jako oni,“ vysvětlil provokativní tezi Sedláček. Kromě Sedláčkem definované nanoekonomiky v rodině ale popsaný „komunistický“ přístup funguje i v oblasti přesahující tzv. makroekonomiku. „V ekonomii se běžně mluví o mikroekonomii a makroekonomii. Nyní se ukazuje, že pravidla z nanoekonomie, která platí v rodině nebo mezi přáteli, jsou v úplném protikladu k těm, která platí v makro- a mikroekonomii. Kromě toho podle mne lze popsat něco jako metaekonomie stojící nad makroekonomií. Je to sféra, kde krachují státy, na to už makroekonomie neplatí. A na této úrovni se objevují pravidla podobná těm v nanoekonomii. Naše chování pak vypadá podle toho,“ vysvětlil svůj pohled ekonom Sedláček.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: David Daniel
