Třináct tisíc za práci po nocích a víkendech, zastaralé stroje, majitelé hledající výmluvy. Hledá se recept proti nízkým mzdám

Poměrně ostré diskuze se nyní začínají množit mezi zástupci českých odborářů a zaměstnavateli. Celospolečenským fenoménem se totiž stávají v naší republice nízké mzdy. Na tento problém začali už dokonce ve větší míře poukazovat i politikové z různých stran. Nejen, že český zaměstnanec, podle oficiálních statistik, pracuje za několikanásobně nižší mzdu než jeho západoevropský kolega, ale už nás v tom ohledu začínají předhánět na Slovensku i v Polsku. Názory na příčiny tohoto stavu se však diametrálně liší od odborářů a funkcionářů z různých podnikatelských svazů.

Například místopředsedkyně Českomoravské komory odborových svazů Radka Sokolová nám k tomu řekla: „Jedním z hlavních důvodů dnešní ‚politiky levné práce‘ je špatná privatizace v devadesátých letech. V řadě případů jsme opravdu subdodavatelskou montovnou a ovoce v podobě zisků z prodeje finálních výrobků se sklízí v zahraničí. Nicméně i managementy poboček zahraničních společností, přestože jsou subdodavateli, platí ve svých mateřských zemích zcela rozdílné mzdy než v ČR a u nás díky tomuto rozdílu generují vysoký hospodářský výsledek. Nic nebrání tomu, aby významná část tohoto pozitivního výsledku skončila na účtech našich zaměstnanců. Pomůže to jejich rodinám a samozřejmě celé české ekonomice.“

Poněkud jiné stanovisko k celé záležitosti zastává předseda představenstva Sdružení podnikatelů a živnostníků ČR Bedřich Danda: „V první řadě si musíme definovat, co to je vlastně nízká mzda. Poté si je třeba uvědomit, že nelze srovnávat mzdu v Německu s tou českou, neboť tady existuje jiný spotřební koš, a toto srovnání není správné. A také můžeme srovnávat například platy v Bulharsku nebo v Rumunsku, a to na tom budeme určitě ‚výborně‘. Pokud se týká cizích firem či jejich dcer je pravdou, že si mzdovou úroveň samozřejmě určují zahraniční matky, nakonec na to má vliv i kurz koruny. Její slabá úroveň je špatně, a já doufám, že se brzy zvýší. Určitě se však musí něco udělat s vysokou cenou práce, která vychází z nepřiměřeného zdanění. Podle mých informací jsme v evropských statistikách někde na konci stupnice se zdaněním práce, to je u nás opravdu neúměrně vysoké.“

Lidé si nejvíce stěžují na přetíženost a nízké mzdy

ParlamentníListy.cz si nyní zjišťovaly situaci v několika společenských oblastech a zjistily, že pracovní podmínky, zvláště co se týká finančního ohodnocení řady českých zaměstnanců, jsou mnohdy dost tristní. Kromě toho existují problémy s proplácením přesčasů či vybíráním náhradního volna například v některých hypermarketech (třeba v Albertu), ale dokonce i ve státních organizacích. Klasickým příkladem jsou české nemocnice. Na velkou přetíženost a skutečnost, že si nemohou vybrat volno, kdy by to potřebovaly, si dost stěžovaly zdravotní sestry, ale i lékaři. Vůbec ve zdravotnictví se stává nyní situace dost výbušnou, protože zde chybí dostatek lidí a hrozí nejen stávky, ale také pokles kvality péče o pacienty. To nám například potvrdil i bývalý ministr zdravotnictví Leoš Heger (TOP 09). Předseda Lékařského odborového klubu Martin Engel nám k tomu ještě doplnil: „Není přece možné zachovávat stav, kdy 70 procent naší populace nedosáhne ani na průměrnou mzdu. Navíc ve zdravotnictví to už dnes skutečně není jen o platech, nýbrž i o zavedení snesitelných pracovních podmínek. Jak lékaři, tak zdravotníci tráví v nemocnicích nezákonně neuvěřitelné množství času.“

Ještě horší platové ohodnocení mají však lidé, kteří jsou zaměstnáni v sociálních službách, a to zvláště ti, kteří vykonávají tu nejtěžší práci „v terénu“, takzvaní pracovníci přímé péče. U nich mzda ve výši 13–15 tisíc měsíčně není vůbec nic neobvyklého. To přiznává i jejich nejvyšší šéf – ministryně zdravotnictví Michaela Marksová, která pro ParlamentníListy.cz sdělila: „Bohužel odměňování pracovníků v sociálních službách, kteří odvádějí nesmírně náročnou práci, je dlouhodobě podhodnocené.“

Zaměstnavatelé celkem často porušují zákoník práce

Čeští zaměstnavatelé nejsou také určitě žádní beránci. Státní úřad inspekce práce (SUIP) evidoval za rok 2016 například 330 případů práce na černo, a to včetně záležitostí při zaměstnávání cizinců. K dalším závažným prohřeškům pak patří, podle náměstka generálního inspektora Státního úřadu inspekce práce Jiřího Macíčka, tyto přestupky, které nám vyjmenoval: „Nejčastěji byla zjištěna porušení v oblasti odměňování (2945 případů), především se jednalo o nevyplacení mzdy a nedodržení nejnižší úrovně zaručené mzdy. Pak následují nevyplacené přípatky za práci v sobotu a v neděli, za noční práci a práci přesčas. Prokázat nevyplacení odpovídajících příplatků za práci není ale možné, pokud zaměstnavatel nevede správně evidenci o odpracované pracovní době, což bývá také častým problémem.“

Sám generální inspektor SUIP Rudolf Hahn na adresu českých podnikatelů ještě poznamenal: „Pokud se někteří zástupci podnikatelských svazů ohánějí argumenty, že se nemůžeme ve výši mezd srovnávat se Západem, protože tam funguje daleko vyšší produktivita práce, tak bych chtěl říct, že naši zaměstnavatelé nejsou většinou zas schopni zajistit stejnou organizaci práce a řízení, jaká funguje u našich vyspělých sousedů.“

Mzda 15 tisíc hrubého? V mnoha českých regionech celkem běžná...!

Protože redaktoři Parlamentních listů prozatím sondovali jen pracovní podmínky a výši mezd u zaměstnanců pracujících ve firmách a organizacích nevýrobního charakteru, oslovili posléze také zástupce jednoho z našich tradičních průmyslových odvětví, a to z textilního průmyslu. Bohužel ani zde nebyla situace v odměňování lepší. „Aby si textilní dělnice vydělala u nás v regionu 13 tisíc čistého, dost se nadře. Musí proto splnit na více než 100 procent náročné pracovní zadání a kritéria pro kvalitu. Pracuje se na směny včetně nočních a také o víkendech. Na některých provozech, například v primkárně, obsluhují ženy i více než 100 splétacích strojů. Chlapi-seřizovači si vydělají tak o pár tisícovek víc a ani mistři na provozech nenosí domů vyšší platy,“ říká odborářka Jarmila, která pracovala v jedné z textilních firem na Bruntálsku asi 14 let.

Začínala jako plánovačka a dotáhla to až na mistrovou. Dnes je už ale zaměstnaná jako pedagog ve školství, kde má přece jen vyšší mzdu, nemusí chodit na noční a práce o víkendech je spíše výjimkou. Přesto ještě působí jako odborářka v textilním průmyslu, protože tamní prostředí velmi dobře zná.

„Příčin nízkých mezd v některých textilkách na Bruntálsku je víc, bývá to zastaralý strojový park i historické, zanedbané budovy, kdy majitelé, kteří se tam dost často střídají, nechtějí moc investovat. Samozřejmě potom nemohou konkurovat a snaží se tento hendikep vyrovnat nízkou cenou práce. V současné době se ale i tam začíná situace pomalu zlepšovat. Například v krnovské firmě Pega-Vel, která dost vyváží do Německa i Anglie, se mzdy postupně zvyšují i zásluhou odborů a vypadá to, že poslední majitel podnik neprodá a hodlá do něj investovat. Textilní průmysl se také začíná potýkat s nedostatkem kvalifikovaných lidí, protože odborná učiliště byla zrušená a starší generace, jež je absolvovaly, odešly nebo zanedlouho odejdou do penze,“ dodala ještě Jarmila.

Její slova pak potvrdil i šéf českých odborářů v textilním průmyslu Zdeněk Heller a také jeho zástupce na Moravě Zdeněk Frýbort. „Mzdy u nás nemáme určitě vysoké a v současné době vyjednáváme se zaměstnavateli, aby je navýšili alespoň o 4 procenta. Oni tím ale nejsou zrovna nadšeni, dávají si různé nesmyslné podmínky, které se dají těžko splnit, jako například, aby kurs koruny zůstal vůči euru zachován ve stejné výši a podobně. Potom si někdy zbytečně stěžují, že jim kvalifikovaní lidí odcházejí třeba do strojírenství. Je to přitom pochopitelné, když je špatně platí,“ shodli se oba odborářští bossové.

Vzdělávací systém je prý deformovaný, místo techniků plodí psychology...

S blížícími se volbami se k otázkám životní úrovně a nízkých mezd vyslovuje i řada politiků. ParlamentníListy.cz ale požádaly o vyjádření k této problematice člověka, který má ekonomické nastartování některých českých regionů přímo v „popisu práce“. Jiří Cienciala, bývalý ministr průmyslu, senátor a především vládní zmocněnec pro restrukturalizaci Ústeckého, Karlovarského a Moravskoslezského kraje nám k danému tématu uvedl: „Životní úroveň v ČR je dobrá, ale je pravdou, že české mzdy jsou zhruba na třetině těch německých. Šance, že je doženeme, jak jsme si v 90. letech mysleli, stále není v dohledné době. Příčin je samozřejmě víc. Stát zřejmě nesehrál správně svou roli, nemotivoval dostatečně lidi, aby podnikali, vytvářeli hodnoty, nekorumpovali apod. A firmy, aby inovovaly a investovaly. Především máme stále málo práce s vyšší přidanou hodnotou a ještě k tomu jsme zdeformovali vzdělávací systém a místo techniků a řemeslníků plodí ekonomy, psychology atd. Velký vliv má i systém sociálních dávek, který nemotivuje lidi jít do práce.“

K údajně špatné struktuře českého průmyslu, na kterou si stěžují hlavně ekonomové, jež nás vidí jako kolonii vyspělého Západu, pak ještě dodal: „Nemyslím si, že by nám někdo něco diktoval, tak to nefunguje. Zahraniční investoři jednoduše využili toho, že byla u nás levnější pracovní síla. A my jsme si neuvědomili, že zahraniční investoři nemusí být pro naši zemi vždy to nejlepší. Podle mého názoru bychom měli mnohem více podporovat české firmy. Co se týče platů, pochopitelně jde podnikatelům o zisk, to je základní princip podnikání. Ale opět platí, že nemůžete házet všechny do stejného pytle a říkat, že neberou ohledy na zaměstnance. Znám menší firmy, které přestože jim to zákon neukládá, dávají lidem dny volna navíc, příspěvky na dovolenou, narozeninové odměny a jiné benefity. Jsou ale i velké úspěšné firmy, které by zaměstnancům mohly přidat, ale nedělají to, nebo jen pod nátlakem odborů. Podělit se o zisk je největší umění, to souvisí také s firemní kulturou, vnímáním potřebnosti lidských zdrojů a úctou k zaměstnancům.“