Turecko se pustilo do vojenské ofenzívy proti Kurdům v severní Sýrii. Jak by měl reagovat zbytek NATO včetně České republiky? Jsou už přijaté kroky dostatečné?
Turecko svým útokem v Sýrii jednoznačně porušilo mezinárodní právo. NATO nemůže zůstat zticha, nebo tuto invazi dokonce omlouvat, ale podle mého názoru by měl být svolán mimořádný summit, na kterém by mělo být Turecko vyloučeno z NATO. Stejně tak Česká republika by měla použít všechny diplomatické prostředky včetně sdělení svého negativního stanoviska k útoku Turecka na cizí stát, to je jednoznačně úloha ministra zahraničních věcí. Takové jednání členského státu nelze tolerovat. Vyloučení Turecka z NATO mně přijde jako naprosto adekvátní opatření. Ale není to jen Turecko, které vůči Sýrii porušuje mezinárodní právo. V Sýrii by neměly vojensky působit ani jiné státy, které nemají výslovné pozvání syrské legitimní vlády.
Ofenzívě Turků předcházelo stáhnutí amerických jednotek z oblasti. Byli Kurdové Američany zneužiti a poté opuštěni?
Kurdové, kteří obývají severní pás Sýrie, jsou hlavními bojovníky proti Islámskému státu a proti islámskému extremismu. Tureckou invazi nelze omlouvat žádným argumentem. V případě bezpečnostních problémů měla turecká vláda nejdříve jednat s vládou Sýrie o společném řešení. Nestalo se tak, a proto je násilný vpád na území Sýrie jasným porušením mezinárodního práva. Bohužel ani následná prohlášení amerického prezidenta Donalda Trumpa tu pachuť zrady spojence nevymažou. Vždyť i v Radě bezpečnosti OSN hlasovaly USA proti odsouzení Turecka za tuto invazi. Vojska USA „uhnula“ Erdoganovi, zástupce USA bránil Turecko v Radě bezpečnosti OSN a teď budou na Turecko vyhlašovat sankce? To je dost pokrytecké. Navíc to nutně vyvolává otázku, co by se stalo jiným spojencům, kdyby byli napadeni?
Je správná paralela se Sudety v přelomových letech 1938 a 1939?
Zneužití osídlení etnickými Němci Hitlerem před druhou světovou válkou je něco jiného. Hitler rozbil Československo několika kroky, přičemž tím posledním byl zrádný Mnichov. Tureckem uváděné hlavní důvody pro útok na území cizího státu jsou jiné. Pokud mělo Turecko nějaký bezpečnostní problém okolo hranic se Sýrií, mělo to v první řadě řešit se syrskou legitimní centrální vládou, NATO, EU a světovými mocnostmi, a nikoli rovnou vojensky vtrhnout na území Sýrie. Není možné, aby v mezinárodních vztazích opět zavládlo právo silnějšího, státní hranice je třeba respektovat.
Ing. Radovan Vích
Jinak by tím byl popřen veškerý vývoj v mezinárodních vztazích dosažený ve dvacátém století. Vcelku mě mrzí, že i v tomto případě se ukázala jako nefunkční Rada bezpečnosti OSN, která se nedokázala shodnout na jednotném stanovisku. Třeba k tomu ale ještě dojde.
Turci zároveň vyhrožují, že v případě označení současné okupace severní Sýrie za invazi mohou do Evropy poslat 3,6 milionu syrských uprchlíků, které má Turecko na svém území. Jaký dojem na vás takovýto vzkaz od spojence dělá? Máme se s Erdoganem snažit o dohodu? Má nás Erdogan takříkajíc v hrsti?
Jak už jsem uvedl, není možné brát za spojence v NATO, která by měla být hlavně obrannou aliancí, nikoli útočnou, takový stát, který ostatním členům Aliance otevřeně vyhrožuje (vypuštěním milionů syrských uprchlíků do Evropy). Jsem obecně pro mírové řešení. Je zjevné, že evropské státy svým dlouhodobým zmenšováním armád a ztrácením vojenských schopností vlastně umožnily vyrůst rivalovi, který má daleko větší armádu než jakýkoli jiný evropský stát. Z evropských států mají větší armádu jen Německo, Francie a Polsko, případně Řecko, které ale na to silně doplatilo ekonomicky, ostatní se vezou v rámci společné obrany NATO. Spoléhaly se totiž dlouhodobě na to, že je ochrání USA jako „světový četník“.
Fotogalerie: - Kurdové proti Erdoganovi
USA ale z téhle role v poslední době ustupuje, na jeho ochotu bránit evropské státy už nelze plně sázet. Musíme být schopní bránit se sami. Na to ostatně já sám i naše hnutí Svoboda a přímá demokracie (SPD) dlouhodobě upozorňujeme. Nyní dochází na naše slova. Odkrylo se v plné nahotě, kam nás a další evropské státy přivedla obranná politika přeorientovaná na pasivní slabou obranu vlastního území, kdy se příliš mnoho prostředků investuje do přebujelé účasti v zahraničních operacích. Je potřeba vyhodnotit cíle a perspektivy jednotlivých zahraničních operací, na základě toho provést jejich optimalizaci a některé ukončit. Vždy je lepší použít diplomatické cesty řešení konfliktu, a to i při jednání s Erdoganem. Například zrušení vízové povinnosti do Evropské unie pro turecké občany, jak Turecko požaduje, považuji za neakceptovatelné. EU se nemůže nechat ze strany Turecka vydírat.
Jak by měla Evropa zareagovat, kdyby sem skutečně 3,6 milionu uprchlíků vyslal? Takový nápor bychom pravděpodobně standardním postupem nezvládli…
To by byla velice nepříjemná situace, která by byla těžko řešitelná. Hlavně dosavadní neschopné vedení EU to doposud nevyřešilo, i když tvrdí, že se o to snažilo. Aktuálně se teprve staví nová Evropská komise, tedy by to EU postihlo v tom nejhorším možném okamžiku. V realitě by se tedy zřejmě stalo to co vždy, řešily by to jednotlivé členské státy samostatně. Na druhou stranu čelem k tak velké katastrofě by se i mohlo stát, že některé státy konečně začnou jednat racionálně a spojí se proti společnému nebezpečí. Pro tyto případy je třeba dobré, že kontinuálně probíhají setkání zemí V4 a rozšířené V4. Protože jeden stát samotný se takové invazi neubrání a nutně by se hroutil. Více států dohromady má větší šanci.
Je pro nás Turecko důvěryhodným partnerem? Je dnešní Turecko se vším, co přišlo po čistce v roce 2016, diktaturou? A je nebezpečím pro Evropu?
Turecko jako nově vyrostlého regionálního hegemona si vlastně vytvořila sama Evropská unie. Prezidenta Erdogana pak jistě notně rozlítil pokus o jeho svržení převratem, u nějž se sice nedomnívám, že byl organizovaný z Evropy, Erdogan po něm přestal spíš důvěřovat Američanům, protože unikl opravdu na poslední chvíli. Tím vlastně začal také rozkol Turecka se státy NATO. Projevilo se to aktuálně třeba nákupem zbraňových systémů S-400 od Ruské federace. Je velkým rizikem, že Turecko může nadále získávat detailní informace o stavech armád zemí, které jsou členy NATO. Turecko teď vlastně má velice detailní přehled o vybavenosti okolních armád, zná jejich modus operandi, ale zároveň disponuje nyní ochranným deštníkem, který není pro NATO konformní.
To není dobrá bezpečnostní situace pro státy v okolí. Týká se to i České republiky. Navíc je třeba si uvědomit, že Turecko má velké množství svých občanů hned za našimi hranicemi, v Německu, kde žije asi šest milionů Turků. Jsou známé nějaké oficiální statistiky, ale smíchání masové, často nelegální migrace v posledních letech (kdy se často neví, z jakého státu ti lidé jsou), s předchozí pracovní migrací z Turecka znamená, že vlastně vůbec nemusíme vědět jak my, tak německá vláda, kolik osob poslouchajících rozkazy turecké armády se na území Německa může nalézat. Navíc poměrně nedávno jel prezident Erdogan do Německa vyzývat své krajany, aby volili v tureckých volbách. Nechci ale malovat čerta na zeď. Jen upozorňuji na možná rizika.
Syrští Kurdové se dohodli s Damaškem a ofenzívě budou čelit společně. Jak podle vás celá akce dopadne?
Je to jedno z možných řešení dané situace. Je ale třeba si uvědomit, že převaha bude jednoznačně na straně Turecka. Na straně syrské vlády spolu s Kurdy může být výhodou jedině odvaha a nezměrné odhodlání bránit vlast a své životy proti cizímu agresorovi. Syrské vládní síly i Kurdové jsou už ale také zřejmě dost unaveni dlouhými boji, kdežto Turecko má proti nim technologickou převahu, dostatečné personální rezervy a možnosti rotace svých vojáků. Vojensky to tedy optimisticky pro Sýrii nevidím, pokud jim nepřijde na pomoc někdo silnější. Důležitý teď tedy bude mezinárodní tlak na Turecko, aby svůj útok zastavilo.
Jaký vzkaz dává akce Turecka nám? Formálně jsme spojenci Turecka skrze NATO...
Nelze podporovat invazi Turecka do cizího státu jenom proto, že to je náš alianční partner. Jedno je už úplně jasné. Svět se mění. Vítejte v multipolárním světě! Nic jiného to není a je třeba akceptovat novou politickou realitu světa a přizpůsobit jí naše strategické vojenské plánování. Změny jsou to překotné, proto i my nebudeme moci dlouze vyčkávat, ale spíš dobře plánovat a jednat. Nespoléhat tolik na spojence z jiné části světa, zbraně získávat z našeho nejbližšího geografického okolí, mít možnost je snadno vlastními silami opravovat. To je ostatně to, co už dlouhodobě doporučuji jak já osobně, tak to prosazuje celé hnutí.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Oldřich Szaban
