Kobza ke komentáři přidal několik poznámek. Podle jeho slov se totiž premiér ve svém textu výhradně zaměřuje na ty aspekty přijatých návrhů, které jsou dle jeho názoru v zájmu České republiky a jejích občanů. „To je samo o sobě obsahově velmi diskutabilní a dá se o tom s úspěchem pochybovat. Značně závažnější je ale skutečnost, že pan předseda vlády o jiných podstatných součástech a souvislostech těchto návrhů (a celého eurosummitu) mlčí. Bohužel,“ poznamenává Kobza.
„Velmi hezkou až úsměvnou je ta pasáž premiérova textu, kde píše, že se mu podařilo přesvědčit předsedu Evropské rady Charlese Michela o tom, aby se třetina grantů z Fondu obnovy rozdělovala bez ohledu na zaměstnanost. Realita je ale bohužel taková, že Charles Michel klíč, podle něhož se mají peníze z tohoto Fondu rozdělovat, upravil již (viz např. ČTK) 11. 6., kdy navrhl, aby se 30 % těchto prostředků alokovalo dle reálného poklesu hrubého domácího produktu zapříčiněného koronavirovou krizí. Tedy před samotným summitem, který začínal 17. 7. Takže o čem novém jej vlastně pan premiér přesvědčil?“ ptal se Kobza.
„A teď vážněji. Naprosto zásadní, a to v negativním smyslu, jsou zejména politické trendy a cíle, které bruselský summit posvětil: další centralizace EU, posílení státního (a hlavně unijního) vrchnostenského dozoru nad ekonomikou (včetně soukromého sektoru), miliardový sponzoring klimatických a „zelených“ utopických plánů z veřejných peněz a především centrální plánování budoucí hospodářské politiky členských zemí (kam se na tohle hrabe někdejší RVHP),“ řekl.
„Oněch ‚vyjednaných‘ 960 miliard korun pro Českou republiku totiž není jakýsi bezúplatný dar ani nezištná pomoc. Jde mj. o přímý předstupeň navyšování členského příspěvku odváděného do rozpočtu EU a zavádění společných unijních daní, maskovaných termínem „nové vlastní zdroje“. První z nich už je na stole (daň z nerecyklovaných plastů), další (uhlíkové clo, digitální daň) budou následovat v příštích měsících. Jejich zavedení, zdůvodňované ‚nutností splácet dluhy‘ (které jsme sami na sebe vnuceně uvalili), bude znamenat další fatální prohloubení evropské integrace (to znamená další ztrátu národních svobod a práv) mimo rámec platných „zakladatelských“ evropských smluv. I to jsou neopomenutelné výsledky tohoto summitu. Včetně naprosto reálné eskalace nesmyslné obchodní války EU–USA v případě, že budou tyto unijní poplatky skutečně vbrzku uvedeny v život,“ zmínil dále Kobza.
Samostatnou kapitolou je pak podle něj tzv. společný unijní dluhopis. „O jehož konkrétní podobě a charakteru zatím nejsou relevantní informace, jak sám premiér několikrát přiznal. Každopádně dohodnuté astronomické unijní zadlužení (včetně záruk za něj) bude, na rozdíl od tvrzení páně premiéra, skutečně společné pro všechny členské státy. Tedy i pro ČR. Z tohoto důvodu rovněž nelze vůbec jásat ani nad tím, co Andrej Babiš vydává za další vyjednávací úspěch: posílení podílu půjček oproti grantům z Fondu obnovy. Zajímavé v této souvislosti je to, že nikde v primárním unijním právu není ani zmínka o tom, že by EU jako celek měla pravomoc půjčovat si peníze na finančních trzích (a natož aby za tyto půjčky něčím ručila). Dokonce bez ohledu na to, že v oblasti veřejného práva dosud platila stará dobrá zásada: ‚Co není dovoleno, je zakázáno‘.Tak jak to tedy je doopravdy?“ poznamenal.
„Andrej Babiš také ve svém textu ‚opomněl‘ zmínit informaci o tom, že podmínkou pro čerpání těchto grantů je vyhotovení tzv. národního investičního programu, který bude podléhat schválení Evropskou komisí. Je to další faktické odevzdání výsostné národní kompetence orgánu EU. A lze oprávněně očekávat, že příslovečnou ‚zelenou‘ zde budou mít opět nejspíše ty nejšílenější ‚ekologické‘ projekty, o jejichž efektivnosti a pozitivním přínosu pro vývoj našeho hospodářství lze úspěšně pochybovat. Možná je ještě dobré doplnit, že schválením Fondu obnovy v navrženém objemu (750 miliard euro) dochází k celkovému navýšení objemu sedmiletého evropského rozpočtu (víceletý finanční rámec) o celé dvě třetiny. Což je samo o sobě naprosto nepřiměřené číslo, a to i ve světle předpokládaných dopadů omezujících opatření souvisejících s pandemií. Anebo to, že tři čtvrtiny objemu onoho Fondu budou muset směřovat právě do ‚zelených‘ a ‚klimaticky neutrálních‘ projektů,“ zmínil Kobza.
„Jsem dalek toho, vytýkat premiérovi to, že (a jak) se na summitu fotografoval. Ani netvrdím, že se nesnažil vyjednat pro Českou republiku solidní podmínky. Ale je celkem evidentní, že pro krátkodobé jednorázové ‚stromy‘ nedohlédl onen nevábný a nebezpečný ‚les‘, do kterého jsme minulý týden v Bruselu, bohužel, vstoupili. Pan premiér také po návratu ze summitu Evropské rady prohlásil, že ‚není pravda, že nás zadlužil‘. S tím se dá souhlasit. Zadlužil totiž zejména naše děti a vnuky takovým způsobem, že splatitelnost těch dluhů je velmi nejistá. Nezapomínejme, že za posledních 30 let ‚ekonomické prosperity‘ náš státní rozpočet končil pravidelně v deficitu, navzdory obrovským příjmům z výprodeje českého průmyslu (tedy z tzv. ‚privatizace‘) a údajům o růstu HDP. Teď ale doba konjunktury skončila, předchozí české vlády projedly, co mohly a nezbyla zde žádná rezerva. Ono také pokud opravdu nějakých 460 miliard korun odchází každoročně do zahraničí (tzv. volný pohyb kapitálu), tak zde jako v každé správné kolonii zůstanou jen mizerně placení zedření dělníci. Obávám se, aby až dojde ke splácení, nenavštívili naši budoucí vládu úředníci věřitelských bank s plánem na vytěžení českého zlata, lithia a dalších surovin, které nám ještě zbyly, na splacení dluhu, který jsme ani nechtěli nasekat,“ uzavřel Kobza.
Kompletní reakce poslance Jiřího Kobzy (SPD):
V úterý 28. 7. vyšel v Deníku Právo komentář premiéra Andreje Babiše („Výsledek eurosummitu je pro naší zemi úspěch“) k výsledkům bruselského jednání lídrů členských států Evropské unie k jejímu dlouhodobému rozpočtu (tzv. víceletý finanční rámec) a Fondu obnovy. Považuji za vhodné na tento článek reagovat několika poznámami:
Premiér se ve svém textu zaměřuje výhradně na ty aspekty přijatých návrhů, které jsou údajně (dle jeho názoru) v zájmu České republiky a jejích občanů.
To je samo o sobě obsahově velmi diskutabilní a dá se o tom s úspěchem pochybovat. Značně závažnější je ale skutečnost, že pan předseda vlády o jiných podstatných součástech a souvislostech těchto návrhů (a celého eurosummitu) mlčí. Bohužel.
Velmi hezkou až úsměvnou je ta pasáž premiérova textu, kde píše, že se mu podařilo přesvědčit předsedu Evropské rady Charlese Michela o tom, aby se třetina grantů z Fondu obnovy rozdělovala bez ohledu na zaměstnanost. Realita je ale bohužel taková, že Charles Michel klíč, podle něhož se mají peníze z tohoto Fondu rozdělovat, upravil již (viz např. ČTK) 11. 6., kdy navrhl, aby se 30 % těchto prostředků alokovalo dle reálného poklesu hrubého domácího produktu zapříčiněného koronavirovou krizí. Tedy před samotným summitem, který začínal 17. 7. Takže o čem novém jej vlastně pan premiér přesvědčil?
A teď vážněji. Naprosto zásadní, a to v negativním smyslu, jsou zejména politické trendy a cíle, které bruselský summit posvětil: další centralizace EU, posílení státního (a hlavně unijního) vrchnostenského dozoru nad ekonomikou (včetně soukromého sektoru), miliardový sponzoring klimatických a „zelených“ utopických plánů z veřejných peněz a především centrální plánování budoucí hospodářské politiky členských zemí (kam se na tohle hrabe někdejší RVHP).
Oněch „vyjednaných“ 960 miliard korun pro Českou republiku totiž není jakýsi bezúplatný dar ani nezištná pomoc. Jde mj. o přímý předstupeň navyšování členského příspěvku odváděného do rozpočtu EU a zavádění společných unijních daní, maskovaných termínem „nové vlastní zdroje“. První z nich už je na stole (daň z nerecyklovaných plastů), další (uhlíkové clo, digitální daň) budou následovat v příštích měsících. Jejich zavedení, zdůvodňované „nutností splácet dluhy“ (které jsme sami na sebe vnuceně uvalili), bude znamenat další fatální prohloubení evropské integrace (to znamená další ztrátu národních svobod a práv) mimo rámec platných „zakladatelských“ evropských smluv. I to jsou neopomenutelné výsledky tohoto summitu.Včetně naprosto reálné eskalace nesmyslné obchodní války EU–USA v případě, že budou tyto unijní poplatky skutečně vbrzku uvedeny v život.
Samostatnou kapitolou je tzv. společný unijní dluhopis (o jehož konkrétní podobě a charakteru zatím nejsou relevantní informace, jak sám premiér několikrát přiznal). Každopádně dohodnuté astronomické unijní zadlužení (včetně záruk za něj) bude, na rozdíl od tvrzení páně premiéra, skutečně společné pro všechny členské státy. Tedy i pro ČR.
Z tohoto důvodu rovněž nelze vůbec jásat ani nad tím, co Andrej Babiš vydává za další vyjednávací úspěch: posílení podílu půjček oproti grantům z Fondu obnovy. Zajímavé v této souvislosti je to, že nikde v primárním unijním právu není ani zmínka o tom, že by EU jako celek měla pravomoc půjčovat si peníze na finančních trzích (a natož aby za tyto půjčky něčím ručila). Dokonce bez ohledu na to, že v oblasti veřejného práva dosud platila stará dobrá zásada: „Co není dovoleno, je zakázáno“.Tak jak to tedy je doopravdy?
Andrej Babiš také ve svém textu „opomněl“ zmínit informaci o tom, že podmínkou pro čerpání těchto grantů je vyhotovení tzv. národního investičního programu, který bude podléhat schválení Evropské komise. Je to další faktické odevzdání výsostné národní kompetence orgánu EU. A lze oprávněně očekávat, že příslovečnou „zelenou“ zde budou mít opět nejspíše ty nejšílenější „ekologické“ projekty, o jejichž efektivnosti a pozitivním přínosu pro vývoj našeho hospodářství lze úspěšně pochybovat.
Možná je ještě dobré doplnit, že schválením Fondu obnovy v navrženém objemu (750 miliard euro) dochází k celkovému navýšení objemu sedmiletého evropského rozpočtu (víceletý finanční rámec) o celé dvě třetiny. Což je samo o sobě naprosto nepřiměřené číslo, a to i ve světle předpokládaných dopadů omezujících opatření souvisejících s pandemií. Anebo to, že tři čtvrtiny objemu onoho Fondu budou muset směřovat právě do „zelených“ a „klimaticky neutrálních“ projektů.
Jsme dalek toho, vytýkat premiérovi to, že (a jak) se na summitu fotografoval. Ani netvrdím, že se nesnažil vyjednat pro Českou republiku solidní podmínky. Ale je celkem evidentní, že pro krátkodobé jednorázové „stromy“ nedohlédl onen nevábný a nebezpečný „les“, do kterého jsme minulý týden v Bruselu, bohužel, vstoupili.
Pan premiér také po návratu ze summitu Evropské rady prohlásil, že „není pravda, že nás zadlužil“. S tím se dá souhlasit. Zadlužil totiž zejména naše děti a vnuky takovým způsobem, že splatitelnost těch dluhů je velmi nejistá.
Nezapomínejme, že za posledních 30 let „ekonomické prosperity“ náš státní rozpočet končil pravidelně v deficitu, navzdory obrovským příjmům z výprodeje českého průmyslu (tedy z tzv. „privatizace“) a údajům o růstu HDP. Teď ale doba konjunktury skončila, předchozí české vlády projedly, co mohly a nezbyla zde žádná rezerva. Ono také pokud opravdu nějakých 460 miliard korun odchází každoročně do zahraničí (tzv. volný pohyb kapitálu), tak zde jako v každé správné kolonii zůstanou jen mizerně placení zedření dělníci.
Obávám se, aby až dojde ke splácení, nenavštívili naši budoucí vládu úředníci věřitelských bank s plánem na vytěžení českého zlata, lithia a dalších surovin, které nám ještě zbyly, na splacení dluhu, který jsme ani nechtěli nasekat.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: vef
