Jak to s tou Ukrajinou celé dopadne? Ptáme se od 21.7.2014.Anketa
Pokračující boje na Ukrajině a tragický osud malajsijského letadla nad jejím územím zvyšují obavy z možného rozšíření konfliktu. Vnímáte současnou situaci se Spojenými státy a Evropou na jedné a Ruskem na druhé straně, že se svět ocitá na prahu válečného střetu?
Kdyby před dvěma lety nebo dokonce ještě před půl rokem někdo řekl slovo válka, tak by to působilo absurdně a nepatřičně. A najednou se to hrozně rychle stalo součástí běžného zpravodajství. Ale já si ještě velice dobře pamatuji dobu minulého režimu, kdy jsme se doopravdy báli jaderné války. V televizi každou chvíli běžely válečné filmy a étos tehdejšího Sovětského svazu byl založen na tom, že porazil nacistické Německo. Motiv války je tedy v dějinách lidstva naprosto všudypřítomný. Jenom od těch devadesátých let až do nedávné doby jsme si ho odpustili, ale to jsme jenom zapomněli. Ale svět je neklidný, nervózní a přibývá čím dál víc konfliktů.
Vše k tématu sestřelené letadlo nad Ukrajinou
A navíc, když se podíváte dlouhodobě na Irák, Afghánistán, Somálsko, tak zjistíte, že se skoro žádné konflikty neřeší, že se jenom táhnou. Jako cestovatel jsem si ještě před několika lety říkal, že je čas vyrazit do Sýrie, dokud to ještě jde. Ale nečekal jsem, že to nepůjde tak brzy, že se tak rychle něco stane. Takže to vnímám hlavně tak, že svět je v celkovém pohybu.
Mimo téma, ale zajímavé: Miloš Zeman a Petra Kvitová spolu v obrazech
Fotogalerie: - Petra Kvitová na audienci u prezidenta
Neovlivní vás teď při rozhodování o cestách do různých koutů světa to, co se stalo minulý čtvrtek malajsijskému letadlu nad Ukrajinou?
My jsme si zvykli na to, že svět je bez rizika, že je to bezpečné místo a všichni nám to nutí už jen tím, že máme všelijaké ty návody na vysavačích, že nemáme vysávat malé děti, nebo strkat kočku do mikrovlnky. Ale ke vnímání světa prostě patří to, že svět je nebezpečný. A kde já čekám nějaké nebezpečí? Není to jasné a může vypuknout úplně kdekoli. Hodně se mluví o Pákistánu, protože existuje něco jako index války. To je poměrně jednoduchý mechanický a matematický vztah mezi počtem mladých mužů a příjmem na osobu, rizikem je chudý mladý muž, který si těžko hledá práci. Ještě se o tom tak moc nemluví, ale v islámském světě muži často s obtížemi hledají nevěstu, protože si ji nemohou dovolit. Jsou pak frustrovaní z toho, že nemají práci a nemají ženskou, když to řeknu takhle hodně ošklivě. A z toho doopravdy pramení velké napětí. Takže Pákistán je pravděpodobně jedno z možných dalších míst konfliktu. Může to být snadno Írán. Ale těžko se to odhaduje, protože kdo mohl tušit, že by konflikt Arabského jara mohl zacloumat tak moc s Libyí. A právě Libye je další příklad země, kde se situace nelepší. A zapomenout nelze ani na Sýrii.
Psali jsme:
Letos je tomu sto let, co vypukla první světová válka. Záminkou k jejímu rozpoutání se stal atentát na následníka trůnu Ferdinanda d´Este. Zaregistroval jsem názor, že spouštěcím mechanismem nového světového válečného konfliktu se může stát sestřelení malajsijského letadla nad Ukrajinou. Je to reálná hrozba?
Myslím si, že ne. Když se podíváte na běžně dostupné zpravodajské profily pana Putina, tak se vždy udávalo, že on má sníženou citlivost vůči riziku. To znamená, že nedovede vyhodnotit přesně, kam ho ty jeho kroky mohou zavést. A já mám pocit, že Rusko prostě couvá. Situace se stává poměrně nepřehlednou. Na Ukrajině jsou protiruské milice, které válčí mezi sebou, protiukrajinské milice, které válčí mezi sebou. Těch skupin tam vznikla celá řada a začíná z toho být docela velký chaos, který – si myslím – bez Ruska nepůjde rozplést. Rusko totiž musí být součástí toho řešení. Nelze ho brát jednoduše jako nepřítele, ale jako někoho, koho při hledání řešení nelze obejít. Zároveň si nejsem jistý, nakolik Evropská unie a my všichni vlastně tušíme, co se na Ukrajině děje. Když se v minulosti šlo do konfliktu typu Afghánistán nebo Irák, tak mám pocit, že existovala představa, že se tam zavede demokracie a bude všechno v pořádku. Ale není.
Události na Ukrajině tedy podle vás nepřiblížily lidstvo celosvětovému konfliktu?
Nemám pocit, že se posouváme do války. Ale doopravdy silně cítím, že jsou problémy s vodou. Pořád to vracím na tuhle základní úroveň. Bude-li letos zase El Niňo, jako že pravděpodobnost je 80 procent, tak v jihovýchodní Asii mohou být problémy s potravinami. Proto to beru spíš tak, že lidé jsou zneklidnění tím, že je otřesený materiální základ jejich životů. A když se nakumuluje špatná vláda, tenhle neklid a nějaké násilí, sociální nespravedlnost, tak když se nakumuluje celá řada příčin, tak doopravdy tou rozbuškou může být sestřelení letadla nebo atentát na Ferdinanda d´Este. Tedy něco, co je za normální situace naprosto zvládnutelné.
V roce 1997 vyšla kniha amerického politologa a poradce prezidenta Clintona Samuela Huntingtona s názvem Střet civilizací, v níž autor předpovídá čím dál víc lokálních válečných konfliktů jako důsledek kulturní odlišnosti. Při pohledu na to, kdo s kým ve světě bojuje, by se dalo říci, že na jeho slova dochází, ale zapadá do takových úvah Ukrajina?
Já to nevnímám tak, že by Západ šel jako jeden blok proti islámskému světu také jako proti jednomu bloku. Svět spíš vnímám jako proměnlivé koalice, které se mění velice rychle. Koho by napadlo, když před půl rokem byl Írán pro Američany součást osy zla, že dnes, jak to vypadá, spolu Írán a Amerika spolupracují na vojenské bázi, co se týče Iráku. Takže se mi nezdá, že dochází ke střetu civilizací. Ale část islámského světa, a to zejména v arabském světě, je hodně zneklidněna a očekávám, že to bude pokračovat dalších možná dvacet nebo třicet let a že extremismu bude spíš přibývat, protože se jim společnost a tradiční hodnoty rozpadají pod rukama. Mladí lidé jako celek nechodí do mešity, nezajímá je to, chtěli by se mít hlavně dobře. Staří lidé v tom vidí vliv televize, Západu a konzumní kultury. V tom mají do značné míry pravdu. A teď jak na to zareagují? Naprosto neadekvátním způsobem. Nový konflikt v pásmu Gazy má už teď na svědomí 600 mrtvých Palestinců, ale pokud se v Gaze neválčí, tak Gaza nikoho nezajímá. A přitom je tam těch lidí tolik a naopak vody tak málo. A životní prostředí je tak děsivé, že to stejně vypadá, že tak v roce 2020 nebo nejpozději 2025 bude část Gazy neobyvatelná kvůli životnímu prostředí, a nikoli z důvodu nějaké války.
Když se vrátíme k Ukrajině a příčinám pádu malajsijského letadla nad jejím územím, která z teorií vám připadá nejpravděpodobnější?
Nevím, proč k tomu došlo, ani to, jestli se to vůbec někdy dozvíme. Ale odborníci mě upozorňují na to, že sestřelit jakékoli letadlo je velmi obtížná záležitost. K tomu musíte mít opravdu dobrou techniku a dobrý trénink. Ani já, ani vy bychom to nezvládli. Potom mě také odborníci upozorňují, že když se dívají na záběry z Ukrajiny, vidí tam u těch bojujících kevralové přilby, které se nedají koupit v žádném army shopu. Nebo je dobré si všímat chráničů na kolena nebo na lokty, takže na Ukrajině určitě působí elitní žoldnéři. A už v Bosně a Hercegovině se ukázalo, že obyčejní lidé jsou strašně zranitelní, když utíkají z míst bojů, protože si s sebou berou všechny cenné věci. A často se stane, že se jim někdo nabídne, že jim ukáže cestu a přitom je zabije. A zdá se, že na Ukrajině dochází k tomu, že těm žoldákům nestačí těch – říká se – dvě stě až pět set dolarů na den, které dostávají, ale že si ještě přivydělávají, jak to mají ve zvyku. Třeba tím, že pustí lidi z oblasti bojů za výkupné. Takže mám spíš obavy v tomhle případě ani ne tak z bojů, jako z celkové kriminalizace společnosti, kdy ti chudí, slušní lidé, kteří se snaží utéct z města, kam dopadají granáty, se stávají oběťmi vojáků, kteří si na této situaci chtějí přivydělat.
Co můžeme od vývoje na Ukrajině, kde je válečný konflikt ze všech nejčerstvější a nám navíc geograficky i nejbližší, očekávat?
Ukrajina je nám stejně blízko, jako nám byla Jugoslávie, to je docela důležité si uvědomit. Je zajímavé podívat se, jak dnes vypadá život v zemích bývalé Jugoslávie. Máte při tom většinou pocit nefunkčních států s velmi vysokou nezaměstnaností, která je běžně kolem čtyřiceti procent, někdy i větší. Máte pocit země, ze které lidé jako lékaři nebo dobří učitelé prostě utekli. Máte pocit mnohovládí, že je tam více organizací, které vám buď zasahují do života, nebo naopak, jak ukázaly ty povodně, se o vás nestarají. O Ukrajině si myslím, že se časem zklidní, ale jak už jsem říkal, jen za pomoci Ruska. Ať už se nám to líbí, nebo ne, Rusko je jeden z klíčů ke klidu na Ukrajině. A k němu dojde i proto, že Rusko koneckonců chce obchodovat se Západem, kde obchodníci potřebují nějaký stabilní režim. Dnes už svět není moc o myšlenkách, žádné velké nezaznívají, svět je dnes hlavně o penězích a o obchodu. Osobně mi je teď Ukrajinců líto, když se to tak vezme. Jako národ – to vidíme tady v Čechách – je nám poměrně blízký, pracovitý a řekl bych i celkově příjemný.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: Jiří Hroník
