Ukrajinci jsou okupanti, za Majdan mohou USA. Nikoliv, ať jsme součástí Ukrajiny. Opravdu ošklivá reportáž z hranice ve válečné zóně

12.05.2015 8:35

Reportéři ukrajinského deníku Kyiv Post se vypravili do nárazníkové zóny oddělující území Ukrajiny od Doněcké lidové republiky. Ve válkou zničeném městě Avdijivka hovořili s mnoha jeho obyvateli. Někteří stojí na straně Kyjeva, jiní vyjadřují své sympatie separatistům. Většina z nich si ovšem přeje, aby už konečně válka skončila a oni mohli zase začít normálně žít.

Ukrajinci jsou okupanti, za Majdan mohou USA. Nikoliv, ať jsme součástí Ukrajiny. Opravdu ošklivá reportáž z hranice ve válečné zóně
Foto: repro youtube.com, tan
Popisek: Ukrajina

„Neplatí tam ukrajinské zákony, ale ani zákony Doněcké lidové republiky,“ říká taxikář Alexej z Avdijivky, který bydlí severozápadně od města ve vesnici Očeretine. Mnoho zdejších obyvatel se nepovažuje za občany ani Ukrajiny, ani separatistické republiky. Také proto nechce Alexej prozradit své celé jméno. Atmosféra Avdijivky, kde před válkou žilo asi 35 000 obyvatel, je naplněna zoufalstvím i nadějí na mír. Ukrajinské televizní kanály zde nefungují, takže většina ze zbylých obyvatel sleduje ruskou televizi. Otevřeno je pouze pár obchodů a ještě méně kaváren. Banky nacházející se v této nárazníkové zóně své služby neposkytují.

V průmyslovém městě Avdijivka hraje prim výroba koksu a chemických přípravků, přičemž produkce koksu je zde největší v rámci evropského kontinentu. Místní se obávají, že by se zdejší továrna mohla stát dalším cílem separatistů, protože koks odtud proudí do celého Donbasu. Většina obyvatel uprchla před válkou do jiných částí země. Ulice jsou vyprázdněné a Avdijivka působí na první pohled jako město duchů. Obyvatelé města tvrdí, že snad neexistuje jediný dům, který by nebyl v důsledku ostřelování poškozen. Téměř všechny budovy mají rozbitá okna, některé z nich nejspíš neuniknou demolici.

Zdejší obyvatelé jsou přesvědčeni, že ostřelování vždy začne poté, co místo navštíví novináři. Především ty z Kyjeva tu nemají rádi. Reportéři Kanálu 112 tady dokonce byli zbiti. Traduje se, že ostřelování mají novináři předem dohodnuté s ukrajinskou armádou. Několik důchodců agresivně pokřikuje na reportéry Kyiv Post z balkonu. Jejich rozzuřené hlasy rezonují po celém okolí. Hlasitě také nadávají na vládu v Kyjevě. „Klidně si nás vyfoťte. Nám je to jedno. My se bezpečnostních služeb nebojíme!“ reaguje rozladěným tónem důchodce Viktor. Přesto ani on nechce prozradit celé své jméno ze strachu, jak by na jeho postoje reagovalo okolí. Viktor obviňuje z revoluce na Ukrajině Spojené státy.

celý text v angličtině najdete ZDE

Podobného názoru je i čtyřiačtyřicetiletý nezaměstnaný Oleg, který říká, že ukrajinští vojáci vraždí nevinné obyvatele města a nazývá je okupanty. Naopak třicetiletý Alexander a osmadvacetiletá Valerie s těmito názory nesouhlasí a ukrajinskou armádu nazývají osvoboditeli. Dle svých slov chtějí, aby jejich region zůstal součástí Ukrajiny. Ne všichni se ale zabývají politikou. Zajímá je spíš to, jak válka ovlivňuje jejich každodenní život. Tito lidé nesympatizují ani s jednou stranou, pouze si přejí, aby už válka skončila. Zaměstnankyně zdejší koksovny Natalija nabízí, že reportérům ukáže svůj zničený byt. Dodnes se nemůže vzpamatovat s hrůzného zážitku, kdy jen tak tak unikla smrti, když do její ložnice vletěl dělostřelecký granát.

Kdyby místnost opustila jen o několik vteřin později, patrně by zemřela. Říká, že ji zachránila ikona Panny Marie, jež visí nad její postelí. Všechny pokoje v bytě byly poškozeny. Dlaždice v koupelně jsou rozbité, okno v kuchyně rovněž a zeď lemuje obrovská prasklina. Natalija plánuje byt opravit, jak jen to bude možné. „Je děsivé žít v rodném městě a necítit se tady doma,“ konstatuje posmutněle. Vedlejší byt však dopadl mnohem hůře, protože jej dělostřelecký granát celý zničil. Natalija reportéry dále vede do tmavého vlhkého sklepa s nízkým stropem, kam se společně s dalšími obyvateli domu schovává před ostřelováním. Na podlaze se válí odpadky, ale také matrace, kde se dá přespat.

Další téměř hororový příběh vypráví čtyřiašedesátiletý důchodce Vladimir, který stojí mezi dvěma rozbořenými domy. Třese se a nemá daleko k pláči. Právě hovoří o tom, jak se ukrýval ve sklepě a těsně u domu vybuchovaly granáty. Napočítal jich devět. Jindy mu létaly přímo nad hlavou. „Sklonil jsem hlavu a lehl si na zem. Tam jsem ležel tak dlouho, dokud nebylo po všem. Naší jedinou nadějí je mír. Současná situace je opravdu zoufalá. Nejsme obyvatelé Ukrajiny, ale ani Doněcké lidové republiky. Nepatříme nikam a nikdo nás nepotřebuje,“ říká rezignovaně Vladimir.

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

Ukrajina (válka na Ukrajině)

Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.

Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.

autor: pro

migrační pakt

Paní poslankyně mám tento dotaz. Je vůbec možné, aby ministr vnitra Rakušan schválil migrační pakt v Bruselu, aniž by to předtím projednala poslanecká sněmovna. Vy poslanci, které jsme si my občané zvolili, aby vedli a spravovali tuto zem, ku prospěchu nás občanů, kteří si vás platíme, přece nejde o...

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Bobošíková a Kotrba o Ukrajině a válce. Už se rýsuje výsledek

18:22 Bobošíková a Kotrba o Ukrajině a válce. Už se rýsuje výsledek

Jak ovlivní balík pomoci z USA a nové mobilizační předpisy pro Ukrajince vývoj rusko-ukrajinského ko…