„Pokud budou pokusy přivést Rusko k přímé vojenské účasti na Ukrajině úspěšné, bude to znamenat pro naši zemi katastrofu srovnatelnou s afghánskou válkou v letech 1979 – 1989. Lhostejno, kdo stojí za sestřelením malajsijského civilného letadla, tato událost mohla celý konflikt vyhrotit, či z něj nabídnout cestu ven. Najít řešení pro Ukrajinu však není snadné. Vlády v této zemi řízené mocnými oligarchy přivedly Ukrajinu ke kolapsu a chudobě. Dokonce i sousední Bělorusko je na tom stran makroekonomických ukazatelů lépe. Současná krize dostává Ukrajinu ještě více do kolen," je přesvědčen Karaganov.
„Kdo vlastně za současného stavu v konfliktu dominuje a kam by se měla ubírat racionální strategie Ruska? Je nepochybné, že Rusko před několika měsící zcela správně řeklo dost. Pětadvacet let trvající vojenská, ekonomická i politická expanze Západu do sfér vlivu Ruska už nebyla pro naši zemi dále akceptovatelná. Ruští politici i občané v důsledku neustálého ponižování prahli po odvetě. Anexí Krymu se jim dostalo zadostiučinění. Rusko prostřednictvím této neočekávané akce dostálo důležitého vítězství. Zároveň ukázalo, že napříště bude hájit své národní zájmy stůj co stůj. Ukrajina ztrátou Krymu naopak přišla o možnost ucházet se o členství v NATO," popisuje současnou situaci Karaganov svýma očima.
Rusko podle jeho názoru rovněž vyslalo důležitý signál směrem k Západu. „Jeho ničím a nikým neomezená dominance je u konce a svět se může těšit na spravedlivější a demokratičtější rozložení sil. V neposlední řadě poslední kroky Ruska v oblasti zahraniční politiky způsobily, že jsou obyčejní Rusové opět hrdí na svoji zemi a stoupá i oblíbenost prezidenta Vladimíra Putina. Ten se jistě pokusí získaný politický kapitál využít k překonání hospodářské stagnace. Přibližně do dubna šlo vše podle plánu. Krátce poté se však jasné vítězství Ruska v prvním kole konfliktu začalo rozmělňovat. Něco se, zkrátka a dobře, zadrhlo," zmiňuje Karaganov.
Ruské elity začaly podle Karaganova vést neplodné diskuze o ekonomické krizi a dopadech hospodářských sankcí místo toho, aby vytyčily základní cíle liberální či antiliberální agendy. „Začalo se více mluvit, než jednat. Mezitím se ruská ekonomika dostala do stagnace. Dokonce i příznivci Ruska jsou nyní přesvědčeni, že zemi čeká černá budoucnost. Jeden z mých čínských kolegů mi v této souvislosti řekl, že Rusko sice získalo taktické vítězství, ale nakonec zřejmě utrpí strategickou porážku. Rozvojová agenda se projednávala v mnoha textech i na stránkách Valdai Clubu. V této své úvaze bych se však chtěl více pozastavit právě nad hrozbou přímého zapojení do války s Ukrajinou," upozorňuje Karaganov.
„Samozřejmě, že přímé důkazy o tom, že chtějí Spojené státy vnutit Rusku válku s Ukrajinou, neexistují. Nepřímých důkazů je však spousta. Američtí neokonzervativci si velmi dobře pamatují, že desetiletá sebedestruktivní válka v Afghánistánu v 80. letech minulého století výrazně napomohla rozpadu Sovětského svazu. Aktuální nálada mezi americkou elitou připomíná situaci, ve které se Američané nacházeli ve druhé polovině let sedmdesátých. Tehdy byli frustrování z války ve Vietnamu, ropné krize, ale i rostoucího antiamerikanismu po celém světě. Trnem v oku jim v neposlední řadě byl vzestup jeho největšího rivala, tedy Sovětského svazu," vrací se do nedávné minulosti Karaganov.
Celý článek v angličtině najdete ZDE
Tehdy se americkým stratégům podle názoru Karaganova podařilo vlákat Sovětský svaz do afghánské pasti. „Sovětský svaz tehdy a Rusko dnes však samozřejmě nejsou jedinými případy, kdy se snaží Západ oslabit své globální konkurenty. Své by o tom mohla říci i Čína... Západ sice v roce 1990 zdánlivě zvítězil, ale následná porážka v několika konfliktech jej nutí pomstít se. Zatáhnutí Ruska do války s Ukrajinou se jeví jako velmi lákavá satisfakce. Takový postup samozřejmě vyhovuje i ukrajinské vládě, která postupně v ekonomickém i politickém chaosu země ztrácí kontrolu a moc. Nebude trvat dlouho a zemi ovládnou oligarchové a krajně nacionalistické síly," je přesvědčen Karaganov.
Případný vojenský konflikt s Ukrajinou by podle mínění Karaganova pro Rusko představoval ještě větší problémy, než kterým čelil Sovětský svaz v případě afghánské války. „Už jenom proto, že by se odehrával tak blízko ruského území. Zemi by ochromily nekonečné vlny uprchlíků, s nimiž by se do Ruska dostali i teroristé a podvratné živly, jejichž jediným cílem je rozpoutat v Rusku chaos a bezvládí. Něco podobného si přejí i američtí a evropští stratégové. Pro ně je nepředstavitelné, aby Rusko posilovalo a získalo větší vliv i v oblasti Středního východu či Pacifiku. To by logicky způsobilo oslabení amerického vlivu v oblasti. Získala by tím v prvé řadě Čína, ale i doposud loajální američtí spojenci Japonsko a Jižní Korea. Ti by díky narušení americké nadvlády získali větší manévrovací prostor a větší samostatnost v oblasti zahraniční politiky," píše Karaganov.
Poradce je přesvědčen, že geopolitičtí soupeři Ruska se i nadále budou snažit využít letecké havárie MH17 ve svůj prospěch. „Už nyní jsme svědky obrovské hospodářské sankce a informační ofenzivy (propagandy západních médií), která si klade za cíl izolovat Rusko od zbytku světa. Rusku se dle mého názoru nabízí čtyři možné scénáře, jak postupovat dál. Tím prvním je návrat do roku 1991 a přijít tak opět s tzv. novým politickým myšlením. Pevně věřím, že tento scénář má minimum příznivců. Za druhé by Rusko mohlo konflikt na Ukrajině i nadále udržovat při životě. Při této variantě ovšem hrozí riziko, že časem ztratí iniciativu a navíc musí hrát podle soupeřových pravidel. Rizikem tohoto scénáře je rozsáhlá intervence, a tedy i druhá afghánská válka," vypočítává Karaganov.
„Nejvíce nepřijatelná se jeví třetí varianta, kdy by Rusko konflikt s Ukrajinou dále eskalovalo. S cílem dostat Ukrajinu na kolena či ji rozdělit na několik států. Na konci bychom ale opět stáli před druhou afghánskou válkou. To je naprosto nepřijatelné. Jako nejvíce riskantní, ale zároveň i prospěšná se jeví varianta číslo čtyři. Rusko se prohlásí za vítěze celého konfliktu, protože reálně opravdu dosáhlo svého bezprostředního cíle. Tím by zamezilo dalšímu rozšiřování NATO směrem ke svému území. To se díky připojení Krymu podařilo. I nadále by Rusko mělo vyvíjet na Ukrajinu politický a ekonomický tlak a chránit zájmy ruské menšiny. Ukrajina se bude rovněž muset naučit žít bez ruských peněz. Uvidíme, jak se jí to podaří," přichází Karaganov se svým řešením krize.
Ruské angažmá v Asii by podle Karaganova mohlo přispět k řešení krize s Ukrajinou. „Nová koncepce rozvoje pro východní oblasti Ruska se bude v blízké budoucnosti hodit. Stovkám tisíc emigrantů z Ukrajiny by tam mohla být nabídnuta práce a bydlení. Přistěhovalci s kulturou blízkou té naší ruské se mohou stát hlavním zdrojem růstu ruské ekonomiky. Poskytnout prostor k seberealizaci emigrantům z Ukrajiny je navíc velmi lidské a stejně tak vlastenecké. Obrátit pozornost směrem na východ je tedy v pořádku, zároveň bychom ale měli hrát důležitou roli i v Evropě, kam patříme, i když Západ nyní tvrdí v rámci své propagandy opak. Ruská společnost musí po elitách a prezidentovi požadovat jasnou strategii a sociálně-ekonomické reformy. Připojení Krymu jako strategického vítězství je třeba využít pro budoucnost Ruska ve všech směrech," uzavírá Karaganov.
Psali jsme:
autor: pro
