Zastánci přijímání uprchlíků ze zemí globálního Jihu a muslimů bývají posměšně a urážlivě nazývání „sluníčka“, „multi-kulti fanatici“, či dokonce „havloidi“. To poslední označení mi přijde velice zavádějící, ačkoliv je pravděpodobné, že kdyby Václav Havel stále žil, práv běženců by se v rámci „univerzálního humanismu“ zastával. Nicméně bývalý prezident učinil několik rozhodnutí, která mají podíl na vytvoření podmínek nejen pro vznik islamistického terorismu, ale i uprchlické krize.
Když v roce 2003 provedla administrativa amerického prezidenta George W. Bushe nelegální invazi do Iráku, tak ani experti na bezpečnost neočekávali, že povede k tak hororovým koncům, byť před výrazně negativními konsekvencemi předem varovali. Ve studii s názvem The Iraq Effect publikované v roce 2007 se můžeme dočíst, že před tímto vojenským vpádem v zemi prakticky neexistovala Al-Kájda ani teroristické útoky islamistů, které se kvůli angloamerické invazi a okupaci zesedminásobily, a to v podobě stovek džihádistických útoků po celém světě.
„Nechtěný“, ale nevratný bumerang
Okupační správa amerického „protektora“ Paula Bremera v Iráku marginalizací baathistických elementů v tamních ozbrojených a bezpečnostních silách a jednostrannou favorizací šíitů v podobě desítek tisíců propuštěných sunnitských vojáků a policistů vytvořila třaskavé podhoubí sektářské války, která „inspirovala“ i sektářský konflikt v Sýrii, který dosud „vyrobil“ osm milionů uprchlíků.
Okupace Iráku vysídlila více než 4 miliony osob, z nichž dva miliony opustily Irák. I tito lidé byli nuceni uprchnout ze své země, na jejíž okupaci se podílela též Armáda ČR. V důsledku nelegálního vpádu mohlo zahynout milion Iráčanů a podle slov samotného prezidenta Baracka Obamy kriminální aktivity jeho předchůdce vedly k vytvoření podmínek pro vznik a rozmach Islámského státu, před nímž prchají celé masy nešťastníků.
Tuto neblahou skutečnost potvrzují taktéž experti na vojenskou a bezpečnostní problematiku, jako jsou například bývalý operativec CIA a nyní akademik Graham Fuller, bývalý generální tajemník OSN Kofi Annan nebo bývalí poradci předního architekta irácké invaze Tonyho Blaira. Investigativní novinář a akademik Nafeez Ahmed píše o tom, že dokonce i Pentagon předpovídal, že americká podpora pro syrské rebely bojující proti syrské vládě povede k vytvoření něčeho takového, jako je Islámský stát. Není vůbec bez zajímavosti, že se tyto informace díky silné mediální cloně jen stěží proderou na světlo boží.
Dopis osmi a selektivní historie
A jak s tím vším souvisí Václav Havel a jeho podíl na těchto tragických dějinných zvratech? Asi nejzávažnější počin bývalého prezidenta, za nějž měl podle mého soudu nést zodpovědnost, byl jeho vlastnoruční podpis takzvaného Dopisu osmi, v němž spolu s dalšími evropskými státníky vyzývá OSN, aby podpořila Bushovo a Blairovo tažení proti Iráku. Víme, že šlo o podporu nelegální invaze, tak jak ji klasifikuje mezinárodní právo, a její architekti by měli být pohnáni před spravedlnost. Skutečnost, že tehdejší prezident ČR Václav Havel písemně tuto agresi potvrdil, z něj podle mého mínění dělá druhořadého komplice – a tímto i spoluviníka na vytvoření podhoubí pro eskalaci džihádistického teroru – což se podle řady odborníků i politiků dalo očekávat už před zahájením invaze – a částečně eskalaci uprchlické krize.
Dále, fakt, že Václav Havel, který viděl děsivé důsledky angloamerické invaze a okupace Iráku, na níž se v roli „sekundanta“ podílela AČR, nikdy své rozhodnutí nezrevidoval a svůj podpis zpětně neodvolal, je sám o sobě dost vypovídající.
Saúdská Arábie, Afghánistán a Libye
Bývalý prezident Václav Havel na začátku roku 2001 podnikl státní návštěvu Saúdské Arábie a dalších blízkovýchodních zemí, aby tam podle vlastních slov „prohloubil kontakty“ - jinými slovy prohloubil politické a ekonomické kontakty, a to především s tamní podnikatelskou komunitou. Saúdská Arábie je, ve spolupráci se CIA, pákistánskou tajnou službou ISI, dlouhé dekády primárním vývozcem politické doktríny wahhábismu do světa, jehož „ideje“ se od „idejí“ Islámského státu příliš neliší. Rijád je i nadále aktivním sponzorem globálního džihádistického terorismu. Jestliže s těmito skutečnosti nebyl bývalý prezident v době své návštěvy Saúdské Arábie obeznámen, o čemž ale silně pochybuji, neznalost jej neomlouvá. Nezapomínejme také na to, že loni české zbrojovky v rámci oněch „prohloubených kontaktů“ vyvezly rekordní množství zbraní do Saúdské Arábie, která se vojensky přímo podílí na destabilizaci Sýrie a tamní uprchlické krizi.
Do Evropy se snaží dostat i uprchlíci z Afghánistánu, kteří utíkají jak před terorem Talibánu, tak cizích okupačních jednotek a s nimi spojených afghánských sil. Spojené státy provedly v roce 2001 invazi do této země, která byla na jejich nátlak „legitimizována“ až o několik měsíců později v Radě bezpečnosti OSN. Tento vpád exprezident Havel taktéž silně podporoval, byť bez vlastnoručního stvrzovacího podpisu. Podle renomovaného novináře Ananda Gopala mohl Washington zkraje dosáhnout triumfu a Talibán porazit, nicméně pozdější vojenské operace odpor tálibů „reaktivovaly“ a tento neslábne, pokračuje až do dnešních dnů, a konflikt obecně jen prodlužuje agónii tamních obyvatel. Na okupaci Afghánistánu se AČR podílí dodnes, a česká armáda tedy na jejich utrpení nese svůj díl viny.
Občan Václav Havel v březnu roku 2011 prohlásil, že zásah západních zemí v Libyi, která se v té době zmítala v občanské válce, „bude nutný“. Dnes víme, že vzdušná kampaň NATO Libyi účinně zničila, vytvořila ideální prostor pro pašeráky s běženci, a podle některých pozorovatelů přímo zahájila uprchlickou krizi, jíž Západ nyní čelí.
V kostce. Na základě uvedených faktů mi tedy není příliš jasné, proč jsou zastánci imigrantů a muslimů nazýváni „havloidy“, když i některá z rozhodnutí zesnulého prezidenta stojí v příkrém rozporu s tímto označením?
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Daniel Veselý
