„Evropa se snažila ukázat, že kontinent je přelidněn rostoucí uprchlickou vlnou. Skutečný počet lidí na útěku dosáhl zhruba 0,02 % celkové populace Evropy,“ píše organizace hned na úvod. Na starý kontinent přitom přicházejí lidé z válečných oblastí, nebo ze zemí, kde zkrátka nevidí perspektivu lepšího života a jdou jinam, aby se pokusili zajistit lepší život alespoň pro své děti.
V Evropě ale mnohdy zažívají nemilá překvapení. Ačkoli z vlastního pohledu nic neprovedli, jsou zatýkáni. „Utekli jsme do Evropy kvůli bezpečí našich dětí. Aby jim nic nehrozilo a měly přístup ke vzdělání. Protože v Sýrii už nic není. Celé mé město bylo zničeno. Kdybych ale věděl, jak těžké je dostat se do Evropy, nikdy bych je na cestu nevyslal. Raději bych umřel v Sýrii, než procházel tímhle. Myslel jsem si, že se k nám budou lidé chovat dobře. Kvůli všem těm těžkostem po cestě to někteří z nás vzdali a vrátili se do Sýrie. Teď jsou mrtví. Já jsem byl 33krát zatčen. Byl jsem ve vězení v Řecku, Makedonii, Srbsku i Maďarsku. Proč? Nerozumím tomu. Nic jsem neudělal. Nic jsem neukradl, nikoho jsem nezabil. Utíkám před smrtí, ale nacházím jen smrt. Moje budoucnost je budoucnost mých dětí. Kdybych jen věděl, kde jsou…“ popsal svůj příběh Syřan, kterému se cestou ztratila žena a děti.
Další Syřané prozradili, jaké hrůzy zažili na moři. Nasedli do přeplněného člunu v domnění, že jim po dosažení evropských břehů pomůžeme a zažili šok. Jeden z uprchlíků popsal situaci, při níž seděli na moři, když k nim přijela loď se třemi muži na palubě. Na rukávech měli řecké vlajky. Běženci doufali, že jim muži poskytnou pomoc, ale stalo se něco jiného. Popadli harpunu a gumový člun s ní propíchli. Bylo to prý to nejhorší, co další ze syrských běženců na cestě prožil.
autor: mp
