Současná situace má podle Sušové-Salminen jen dvě možná řešení. Buď společenský restart, ke kterému však neví, jak dojít, nebo „cesta alternativních nesystémových řešení na ose návratu ekonomiky pod společenskou kontrolu“, tedy odklon od kapitalismu a redistribuce bohatství ve společnosti.
Za krizí podle ní stojí zásahy Západu na Blízkém východě. Ty totiž do Evropy přivedly „nečekanou a nekoordinovanou vlnu uprchlíků“, kteří mají ten „evropský sen“, že je tu čeká ráj, pohoda a lepší svět, než je ten jejich. Přičemž onomu „evropskému snu“ už dlouho nevěří ani sami Evropané.
Vlna uprchlíků stále proudí a jejich počty narůstají a Evropa zvládá reagovat jen strachem a obavami. Dokonce se ani nedokáže domluvit na společném postupu a dopracovat nějakého kloudného řešení, a tak lidem nezbývá, než se proti uprchlíkům vymezit. A v zemích bývalého Sovětského svazu, které byly dlouhou dobu izolované, je to vymezení o to hlasitější.
Dochází také ke krizi hodnot, kdy se velké množství lidí nemá čeho zachytit, jelikož pro ně jde o zcela novou situaci, a tak následují názorové lídry a „přeorientovávají svoje hodnotové žebříčky odpovídajícím směrem bez ohledu na možné důsledky“.
Sušová-Salminen se zde dotýká i tématu globalizace, kdy vyzdvihuje jeden její zásadní nedostatek. Lidé sice vědí více o světě, mají větší přístup ke všemu, ale problém spočívá v tom, že pořád žijí na jednom místě, a nedokážou se tak vžít do problémů lidí, kteří žijí o kus dál. „Problémy řadového Čecha, Maďara nebo Fina jsou nesrovnatelně menší než ty, se kterými se potýkají utečenci ze Sýrie nebo Afriky,“ píše Sušová-Salminen. A když už člověk nějaké informace má, většinou jde pouze o útržky z médií, a nemohou tak postihnout celou zkušenost člověka z jiného světadílu.
Jeden z problémů také pramení z kapitalismu a liberalismu jako takového a ve snaze mít trh bez jakýchkoliv omezení a zásahů státu. Na jeho kritice ale dnes staví tzv. nová pravice, která se vrací k tématům národa a národního státu či uzavření hranic. To, že se k němu po celou dobu jeho fungování, kriticky vyjadřovali mnozí odborníci, nikoho vlastně nezajímalo.
Zároveň se problému imigrace chopili lidé, kteří již dříve u moci byli a pokoušejí se na něm restartovat svoji politickou kariéru. „Mluvit o fašizaci české politiky a společnosti v masovém rozsahu se nedá, i když řada prvků a neřešených problémů k takovému trendu přispívá a umožňuje ho,“ tvrdí Sušová-Salminen, která odsuzuje jak „kriticko-morální pózu“ vzdělanců a médií, tak i „kalkulační politický populismus jejich protějšků“ a obě považuje za pokrytectví.
„Podle mého názoru není upřímné kritizovat českou veřejnost za to, že si s imigračním tématem neumí poradit,“ říká Sušová-Salminen a dodává, že ani jiné státy, kde je mnohem více menšin a imigrantů z jiných zemí, to nedokážou. Problém podle ní netkví v tom, že mezi Západem a Východem existuje propast v přístupu k uprchlíkům, ale spíše jde o „vyjádření dlouhodobých sociálních a ekonomických nerovností na kontinentu, které EU nedokázala odstranit, ale naopak je i nadále nerušeně reprodukovala.“
Neměli bychom se ale ani utápět ve vlastní výjimečnosti a nadřazenosti. To, že to vypadá, jako by naše společnost byla rozdělena na dva různé tábory, které se dají jasně popsat, je totiž jen zdání a zároveň nejsme výjimkou v evropském trendu, protože tyto dva tábory, jeden kladoucí důraz na lidskost a solidaritu, druhý na bezpečnost a zachování kultury, jsou zastoupeny ve všech zemích. A právě to, že je nedokážeme sjednotit, je ten hlavní problém, kvůli kterému se nám nedaří najít řešení krize.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: spa
