„Občanské vzdělávání není žádná novinka. Už dnes se na školách vyučuje předmět občanská výchova, navíc je tu i řada zajímavých mimoškolních projektů, jako je třeba simulace jednání parlamentu pro mládež. Jde vlastně o školu hrou. Z mezinárodních srovnání ale vyplývá, že na tom bohužel v občanském vzdělávání nejsme moc dobře,“ konstatuje Mihola. Podle něj však není třeba zřizovat nové instituce, ale zkvalitnit současnou výuku. „Především musíme posílit pedagogické fakulty vysokých škol, a to jak při přípravě budoucích učitelů, tak i při tvorbě vzdělávacích materiálů. Zároveň od učitelů slýchám, že se bojí o politice ve škole učit. Je to zejména kvůli zkušenosti z komunistické politické výchovy, která byla tím pověstným vymýváním mozků. Demokratická občanská výchova ale musí vypadat úplně jinak,“ dodal.
On sám se v celé otázce poměrně výrazně angažoval – před více než dvěma lety bylo schváleno jím navrhované usnesení o podpoře občanského vzdělávání. Podle jeho slov je důležité klást důraz více na praxi než na teoretické poznatky. „Je třeba, aby občanská výchova učila kritickému myšlení, schopnosti diskutovat nebo třeba práci s textem. To jsou všechno kompetence, které by měl občan v 21. století mít. Zcela konkrétně – ne vést pětačtyřicet minut monolog a pak nechat žáky napsat test. Raději nechat žáky v hodinách diskutovat například o tom, jaký typ vládnutí považují za lepší a proč,“ dodal.
Závěrem pak poznamenal, že občanské vzdělávání by nemělo být zneužíváno pro levicovou ani pro pravicovou indoktrinaci. „To je důležité zejména u vzdělávacích materiálů a metodik pro učitele, nesmějí nikomu takříkajíc nadržovat,“ uzavřel.
Mgr. Jiří Mihola, Ph.D.
Psali jsme:
autor: vef
