„A pak jsou tam banditi, ozbrojené jednotky a pohraniční stráže. Adam, eritrejský teenager, zažil mnoho z nich, když cestoval přes poušť ve věku patnácti let. Setkal jsem se s Adamem na Sicílii, několik dní poté, co ho zachránili ve Středozemním moři,“ uvádí autor v knize. Popisuje, jak po mladém teenagerovi začala střílet egyptská policie, jak několik Adamových přátel zemřelo žízní či jak narazili na džihádistické ozbrojence.
„Jakmile konečně dorazili do Adžedábíji na břehu Středozemního moře, Adam se stal obětí politických her. Pašování lidí se ignoruje a často jej dokonce místní bojůvky, které vládnou v Libyi, kde není centrální vláda, podporují. Avšak tohoto dne chtěly hlavní bojůvky v Adžedábíji a vláda v Súdánu ukázat světu, že bojují proti metle migrace. Takže Adamova skupina měla to neštěstí, že ji vrátili do Súdánu jako součást dohody mezi úřady v Chartúmu a v Adžedábíji a byl prezentován davu novinářů na televizí vysílané tiskové konferenci. Singál byl jasný: Pohleďte, hlídáme hranice,“ píše se v knize. Adamova skupina prý byla následně uvězněna a odsouzena k deportaci zpět do Eritreje. Náhle však prý zasáhla OSN a přesvědčila súdánské úřady, aby dodržely mezinárodní právo a odvezly uprchlíky do tábora na súdánsko-eritrejské hranici.
Původní text ZDE.
„Avšak k nejbrutálnější části Adamovy cesty došlo, když konečně dorazil o několik týdnů později znovu do Adžedábíje. Zatímco ti, kteří cestují do Libye západní cestou, se většinou dokáží vyhnout únosům a výkupnému, pro uprchlíky, kteří jdou východní cestou, je to běžný zážitek. Vydírání tam není náhodné. Je to primární byznys pašeráků, kteří pracují na súdánské cestě,“ píše se.
„Ta normálnost funguje takto: Když dorazíte do Adžedábíje, zavřou vás do té doby, než vaši příbuzní dají dohromady peníze na platby pašerákům. Ať jsou vaši příbuzní kdekoliv, v Izraeli, v Súdánu, nebo i v Británii, pašeráci tam mají osobu, jíž musí vaši příbuzní osobně peníze vyplatit. Žádní uprchlíci neplatí peníze, než dorazí do Adžedábíje, protože pašeráci by je nedopravili na celou cestu. A nikdo u sebe nemá peníze v hotovosti, protože by jim byly ukradeny. Takže vaši příbuzní budou muset dát dohromady 1600 dolarů retrospektivní platby za cestu přes poušť. A jestliže vaši příbuzní nemají peníze, pašeráci vás budou mučit, zatímco vaše rodina to bude poslouchat v telefonu,“ popisuje kniha. Všímá si také častých únosů a mučení.
„V Adžedábíji, jestliže vaši příbuzní zaplatí, předají vás dalším pašeráckým gangům a odvezou vás směrem na západ. Několik skupin Eritrejců, s nimiž jsem hovořil, bylo odvezeno na západ do místa zvaného Ben Walid, často v hermeticky uzavřených kontejnerech. V důsledku toho během většiny těchto cest většina lidí zemře, na dehydrataci nebo udušením. Je pro to důvod – jízda do Ben Walidu vede přes území ovládané Islámským státem. Kdyby bojovníci z ISIS věděli, že v kamionu jsou uprchlíci, zastavili by ho, muslimy by pustili a křesťany by zajali. Proto pašeráci používají hermeticky uzavřená vozidla, jako jsou tankery. Je obtížné do nich nahlížet,“ dodává. A poukazuje na to, že v Evropě si mnozí lidé myslí, že lidé z člunů chtějí zneužívat náš velkomyslný sociální systém.
„Jak dosáhla v roce 2015 uprchlická krize horečnatého vrcholu, evropští politikové opakovaně šířili představu, že uprchlíci, snažící se přeplout Středozemní moře, jsou lidé, kteří se specificky chtějí zmocnit evropských zdrojů a zprznit evropskou kulturu. Typicky zlovolným výrokem varoval český prezident Miloš Zeman, že vlna uprchlíků připraví Evropany ‚o krásu žen, protože budou zakryty burkami od hlavy k patě, včetně obličeje‘,“ dodává rovněž autor.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: vef
